Jak se žilo XVII. století

Ahoj, než se pustíte do čtení článku, rád bych zmínil proč jsem ho napsal. Dnešní fantasy literatura, ale i historická mi přijde, že je hodně posunutá do realii dneška, jak z pohledu lidských práv, tak z pohledu určitých služeb, či emancipace. Přitom si nemyslím že fantasy světy jsou někde dále než byl náš středověk. Proč to zmiňuji, asi málokoho by na LARPu bavilo hrát zemědělce pod útlakem panstva, přitom v zemědělství pracovalo 70-90 procent obyvatelstva, takže každý z nás bude vysněný hrdina, jenže je fajn si uvědomit, že takhle to zkrátka nebylo. V tomhle článku zkusím vypíchnout zajímavosti z XVII. Století z knížky Evropa XVII. Století od Thomase Muncka , vydano nakladatelstvím Vyšehrad.

Je to poslední století předindustrialní evropy, další století už nastupuje ve velkém průmysl a tvář evropy se mění. Je to tedy století které se ještě podobá středověku a v archívech je o něm už spousta spisů, takže zdroje jsou dosti velké. Pro evropu to jsou nepokojné léta, kdy probíhá třicetiletá válka, turci se roku 1683 dostanou až k Vídni, probíhá kolonizace,. morové rány střídaly hladomory. Růst obyvatelstva je pozvolný.

Toto století bylo plné nejrůznějších epidemií. Mory, horečky, tyfusy. Koukněme jaké měly mory následky na počtu obyvatel v třicátých letech v severní Italii v Montově zemřelo nebo uteklo 25000 z 32000 obyvatel, kdežto třeba v Bologna ztratila „jen“ ? z 62000. V severní evropě morové epidemie nebyli asi tak velké. Umíralo na ně v průměru 10-15 procent. Ovlivněno to bylo menším počtem nakažených. Úmrtnost u nejrozšířenějšího druhu moru, dýmějového bylao 60 procent u nakažených, u zbývajicích typů byla ještě větší. Lekařství v té době ani v další století, ještě nedokázalo moc ovlivnit léčbu nakažených.

V boji proti moru pomáhala spíše prevence i když nebylo známo jak se mor šíří. Jedno z učinných opatření bylo vyhlášení cordons sanitaires, které izolovaly celé oblasti a odřízly je od hlavních obchodních a vojenských tras. Dále se užívalo domácí vězení, vykuřováni sírou, dvacetidenní karanténu ve špitálech či lazaretech.

Nejrozšířenější dýmějový mor roznášely blechy z černých krys. Od poloviny 17. století byl mor na ústupu. Místo něho ale nastupovaly jiné epidemie, lidé z části ztratili krvavě vydobité zkušenosti s bojem proti moru.

Dopady války na populaci
V tomhle století nejspíš armáda zahubila více lidí, šířením nemocí, než zbraněmi. Místy kudy armáda táhla dosahovala úmrtnost až 90 procent.

Rodina
Uzavíraní s'natků bylo v pozdějším věku, u mužů v 27 a u žen v 24 letech. Bylo to nejspíše způsobeno nutnosti našetřit na základní vybavení domácnosti.
V západní Evropě žilo 10-20 procent žen v celibátu, z části se tím řešil i problém věn.
Průměrný počet dětí bylo 4-5, mezi dvěma porody bylo v průměru pauza 25-30 měsíců.
Průměrný věk byl 23-26 let, proto přírustek obyvatel v tomto století byl skoro nulový.
Děti byly nejčastěji počaty během jara, aby žena mohla ještě zvládnou letní práce na polích.
Chudé rodiny byly málo početné, kdežto bohatší měli více členů. V Kentu v Anglii měla rodina v průměru 4,5 členů, 3,2 u nádeníků, chudina měla 2,1, zatímco 12 z 26 zemanských domácností mělo 100 lidí.
Sloužící žili často v cizí domácnosti. Děti se brzo zapojovali do ekonomického chodu rodiny.

04.11.2007. 00:00