Domů · Návody

O kostýmech bez kostýmů

Při psaní článku si uvědomuji, že kostýmy stylizuji do postav lidských či podobně vyspělých. Nevím, jak vyrobit kostým krásného skřeta, proto nevím, zda jsou mé rady přenositelné na jiné rasy. Pokud ne, vybízím tímto národnostní menšiny, ať vylezou z temných skrýší a prozradí své know-how. [b]Tunika[/b] Tunika je jednoduchá svrchní halena, která by mohla být tím prvním (nechcete-li běhat nahoře bez)), co si ze svého obleku pořídíte. Její použití je tak všestanné, její variace také, že si určitě vyberete. Materiál: Až budete kupovat látku, budete chtít určitě ušetřit. V pořádku, ale nepřehánějte to prosím. Být vámi, vyhnu se látkám nepřírodním a zaměřím se raději na bavlnu a len. Bavlna je (obvykle) levnější, dá se nalézt ve všech možných barevných odstínech a vůbec je krásně bezproblémová. Máte-li nutkání stát se šlechticem a králem a ušít si šaty např. z dyftýnu či podobné nahrážky, zamyslete se nejprve nad svou životní volbou. Není nic smutnějšího než člověk v sametovém oblečku a botách značky "kecka". Když se chcete stylizovat mezi horních deset tisíc, musíte na to mít i ve vaší reálné kapse a ve vašem reálném odhodlání. Střih a délka. Rady, jak sobě udělati střih, jsem zde uvedeny v článku Kostýmy Túriel Eressiel. Pokud k tomu chcete i nějaký obrázek, doporučím např. [link=http://wothanburg.cz/strihy.html#tunika] web[/link] . Nad délkou tuniky se pak zamyslete sami - praktická rada pro všechny, kdo chtějí mít tuniku až na zem: nechtějte ji mít, když se budete brodit v mokré trávě. Na ušití je taková tunika obvykle jednoduchá, jestli se toho bojíte, nemáte čeho. [b]Kalhoty[/b] Na kalhotech se často a výhodně hřeší. Máte-li dlouhou tuniku a vysoké boty, budou třeba z kalhot vidět jen kolena - a vám se s nimi nechce šít. Dobrá, párkrát se to dá přežít, ale je samozřejmě lepší být vybaven. Možností je několik, -přešít normální kalhoty - zdá se to jako prima nápad, ale realita je bohužel jinde. Zatím mi nikdy našití třásní a kožených ústřižků nepřipadlo spásné, budete-li úspěšní, dejte mi vědět, ale jsem skepticus... -ušít si kalhoty - je náročnější na střih. Nechcete-li kalhoty pytlovité (a nejste-li zručné švadleny)), doporučuju konzultaci s nějakými zkušenějšími šičkami. Jako materiál bych opět vyřadila veškeré viskózy, PAD, PES. POP, PAN a jiná chemická vlákna. Pokud netoužíte po latexu. - ušít si nohavice - nohavice jsou jednoduché na [link=http://wothanburg.cz/strihy.html#nohavice]střih[/link], zde byste opět neměli udělat chybu. Jen to chce pod nimi sladit spodní prádlo, až budete vyhrnovat sukně... [b]Boty[/b] Vzít si kecky, vzít si kanady, mít historickou obuv, toť otázka... V historické obuvi s historickou podrážkou si v náročných dřevárenských terén můžete pěkně rozbít držku, přesto je tato varianta zřejmě nejlepší. Vyhněte se však ve všech případěch teniskám - jdete si snad na bitvu zaběhat? Kanady či "nenápadně" vypadající treková obuv je snad menším zlem, ale i zde se dostává na jazyk ozačení "keckař". Levné a jednoduché řešení není. [b]Plášť[/b] Až se mi vkrádá na klávesnici citát z filmu The Incredibles: "No coats!" Tedy nechci vás zrazovat, ale plášť není bojovým oblečením. Jasně, je dobrý na ohřátí, večer u ohně úplně skvělý a v noci místo karimatky dokonalý, ale opravdu o něj chcete zakopávat při přešlapování v řadovce? Každý pláštík delší než ten, který nosí král Miroslav v pohádce Pyšná princezna, vám bude nakonec překážet. Přesto si krátce řekněme něco o pláštích. Materiál: Chcete mít vlající plášť? Investovali jste do lehkého materiálu ala podšívka a teď jste spokojení se svou novou vizáží? Věřím, první dojem je jistě krásný. Až na to, že takový lehký plášť je pouze dekorativní. Má všechny nevýhody plášťů a žádnou jejich výhodu. Doporučím materiál téměř bezchybný - vlna. V zimě hřeje, v létě taky. Cena vlněných látek je sice vyšší (běžně okolo 300 - 400 za metr)), ale až vás bude hřát, rádi oceníte investovaný obnos. Taky je výhodné se po vlně podívat těsně po zimě, kdy jsou v některých galanteriích sezónní výprodeje. Pokud nehodláte investovat do pláště nějakou nechutnou částku a přitom po něm stále toužíte, podívejte se po libovolné tužší a třeba i teplejší látce. Buďte však kritičtí, někdy je lepší žádná investice než mizerná investice. Střih: Když odhlédnu od střihů složitých a náročných, pak mi zbývají dva střihy. Kruhový plášť a obdélníkový. Kruhový plášť je překvapivě nastříhán a sešit tak, aby dal dohromady celý kruh, uprostřed lehké vybrání na hlavu. Nemusí být nutně celokruhový, např. tříčtvrteční kruh vám na ramena sedne docela dobře. Míň už ale není příjemné, plášť pak nesedí, tahá, škrtí a vůbec. Pomoct si můžete tak, že ho ušijete, aby víc seděl na ramenou, nicméně je to řešení nedokonalé. Jsou také lidé, kteří doufají, že z obdélníku, pokrývajícího nárys jejich zad, udělají dobrý plášť. Domněnka není správná. Obdélníkový plášť je použitelný, když jej budete mít přes jedno rameno a na druhém si jej sepnete sponou (nebo svážete cípy)), spotřeba látky ovšem je nejméně 3 metry krát délka pláště. Toť pro začátek, co mě k danému tématu napadá. Tedy diskutovat se dá dlouze a třeba se i bude. Jen poznámka - děláme fantasy. Fantazii se meze nekladou, jenže je zbytečné opakovat chyby, které se stávají a jejichž oběti můžeme vidět na každé dřevárně.[b][/b][link=adresa odkazu][/link]

Komentáře 02.06.2005. 19:19

Jak zhotovit čarodějův klobouk

Nejprve vyřízneme kruh (okraj klobouku) z pevného kartonu do středu vytvoříme otvor na hlavu tak aby vám kolo kartonu nespadlo přes uši. Několika listů novin srolujeme do kuželu jehož podstava odpovídá zhruba otvoru v kartonu a slepíme kužel lehce páskou (ne moc aby se při případné nežádoucí velikosti dal znovu rozlepit a vytvarovat). Spodní část kuželu ohneme (doporučuji rozstřihnout aby se to lépe ohýbalo) a zespoda přilepíme ke kartonu (než to uděláte tak si zkuste zdali vám do spodní části kuželu vejde vršek hlavy). Klobouk by se vám měl zastavit před ušima a neměl by vám padat do očí ani z hlavy. Při případném nezdaru není problém pokus zopakovat. Hotový polotovar pořádně slepte lepidlem na papír a páskou. Teď už zbývá jen natáhnout na ten to klobouk slušivý potah z látky která se vám líbí. Pamatujte na to že je to jen papír a kus látky, tak na mě nenadávejte až se vám rozmočí. HODNĚ ÚSPĚCHŮ MÁGOVÉ A čARODěJOVé.

Komentáře 30.03.2005. 23:03

Luky a šípy

Luky. To je velmi časté téma jak na různých diskusních fórech, tak na i na akcích samotných. Mnoho lidí má s luky špatné zkušenosti a často padají návrhy luky na akcích zrušit. Zrušení střelných zbraní je sice nepravděpodobné, ale přesto znervózňující a o něčem vypovídá.

Co vlastně mají lidi proti lukům? Vynechám připomínky typu "Luky jsou na h...o, pěkně mě štvou!" protože nám nijak nepomohou. Hlavní argument je nebezpečnost a dále je to fakt, že člověk s lukem má zpravidla lepší možnost nás zasáhnou než mi jeho... A "vůbec kazí hru". Je to důvod k jejich zrušení? Jistě ne. Luky, kromě toho, že mohou vyřešit složité situace, hru velmi obohacují a spetřují. Navíc luky jsou jedinou možností účasti pro některé lidi, kteří se rozhodně nechtějí dostat do první linie (pomyslete na svoje slečny pánové...). Nejde mi však o obhájení luků na akcích, ale o vyřešení několika problémů s luky souvisejícími. Nejdříve problémy rozeberu a pak bych rád nastínil možná řešení.

Čím bych začal? Nebezpečností, to je nejzávažnější problém. Tedy, co je tak nebezpečného na lucích a jaká nebezpečí vás mohou potkat? Vezmeme to popořadě:

1) Šíp vás může trefit do nějaké bolestivé nebo citlivé plochy. Takové nepříjemné místo může být třeba obličej nebo třeba rozkrok. K bolestivému zásahu může dojít hned z několika důvodů:

a) Lučištník je lama a prostě vůbec nemíří nebo neumí mířit protože: luk drží poprvé a nijak netrénuje, luk si jenom půjčil od nikoho jiného (už mě bolí ruka od štítu, pujč mi luk)
b) Jeho luk má malý nátah a šípy lítají všelijak, totéž protože šípy mají moc velké bambule.
c) Nebo třeba prostě jenom protože jste se pouze pohli do cesty šípu letícího někam úplně jinam (to je velmi časté, třeba mě osobně štvou lidi, kteří se s každým útokem předkloní...)
d) Šíp se od něčeho odrazil na vás (často se stává, že šíp sklouzne po štítu a letí dál ve výšce obličejů... jiné šípy se zase mohou odrazit kolmo od štítu.)
e) A konečně, lučištník vystřelil cizím šípem, který z jeho luku lítá jinak.

2) Šíp vás zranil sám o sobě, což je velmi nepěkné pokud to zkombinujete s předchozím problémem...

a) Šíp je prostě blbě udělanej, má buď malou nebo tvrdou bambuli. Případně se může stát, že bambule je omotaná "okolo" tyčky, ale téměř nekryje její konec-hrot. Další (doufám dost unikátní) možnosti jsou, že šíp obsahuje kovové části nebo je to obalený ostrý šíp...
b) Šíp má moc velkou nebo těžkou bambuli a má tendence lítat všelijak. Například v letu se obracet a dopadat opačným koncem (to už jsem párkrát taky viděl)
c) Luk má příliš velký nátah. K tomu může dojít i nabitím delšího, cizího šípu.
d) Také se děje, že častým požíváním se šípy ničí a deformují

Dalším často omílaným protiargumentem je, že:

3) luky kazí hru a to:

a) Tím, že mají možnost někoho velmi snadno vyřadit. A od toho tu taky jsou. Když si nedáváte pozor, je jasné, že to jednou schytáte. Také je jasné, že pokud se vás nepřátelé z nějakého důvodu bojí, tak na vás radši pošlou luk než aby s vámi bojovali sami.
b) Když se octnou luky na obou stranách, zvláště pak v úzkém prostoru, mohou vzniknout dvě linie, které spolu takřka nebojují, ale pouze se vzájemně ostřelují. Takový střet může trvat i celé hodiny (zažil jsem jeden, který trval dvě a půl)

4) Lukostřelci přijedou na akci s třiceti šípy a odjedou s deseti. To už sice nesouvisí s oblíbeností luků na akcích, ale je to také nepěkný problém spojený s luky. Je to tak a často to není jenom tím, že by se šípy ztratily nebo zlámaly.

To jsou už díkybohu všechny problémy, které mě napadly. snad jich už není víc. Nyní bych se pustil do jejich řešení. Vezmeme to zase popořadě:

1) Kontrola lučištníků: Často se mluví o lepší kontrole šípů, ale já bych začal už u lučištníků. Každý by musel ukázat, jestli se svým lukem umí zacházet, jestli chápe co se po něm chce a jaké má šípy. Luky by pak směli používat jen ti lidé, kteří by byli přezkoušeni jako lukostřelci. Tím by se předešlo MNOHA problémům. Kdo by neprošel, má prostě smůlu a musel by více trénovat nebo si uvědomit, že střílet z luku chce nějakou zodpovědnost... Ostatně společné a hromadné tréninky lukostřelby také nejsou špatným nápadem. Takový lukostřelec nejen, že by odpovídal za každý šíp který vystřelí, ale měl by povinnost kontrolovat všechny šípy, se kterými se v bitvě setká. Špatné nebo poškozené šípy by zabavoval a vyřazoval, případně na ně upozorňoval organizátory.

Zlepšení nebo vyřešení problémů: 1)a,b 2)a,b,c 4)???

2) Kontrola šípů a zabránění jejich recyklace: Špatné šípy a zničené šípy často někoho trefeného naštvou, ale je to hlavně jejich strašlivá recyklace, co nás tolik štve (a ani o tom nevíme). Cizí šíp vystřelený z mého luku se bude chovat úplně jinak než kdyby byl vystřelen z luku, do kterého patří. A to, že si lukostřelci šípy během bojů vyměňují ničemu taky nepřidá, pouze se zvyšuje nebezpečnost a prodlužuje patové situace.

Šípům se už naštěstí na akcích většinou věnuje pozornost a jsou posuzovány každý zvlášť, ale já bych zavedl ještě jednu věc. To by bylo pravidlo zakazující lukostřelcům sbírat šípy v průběhu střetu a především střílet cizími šípy. Dosti radikální, ale vyřeší to mnoho a hře to VELICE přispěje. Vystřílené šípy by se tedy dávali stranou a lukostřelci by si je brali teprve až po konci střetu. Pokud nějaký lukostřelec musí opustit místo bojiště nemusí se o své šípy bát, protože zůstanou na místě, akorát zapíchané někde stranou aby se nepolámaly. Posbírat si může třeba až po své smrti v klidu a pohodě.

Jedinou nevýhodou (ale já to tak nevidím)), že lukostřelci si musejí udělat více šípů (aspoň dvacet) a když je vystřílejí, mají prostě smůlu.

Zlepšení nebo vyřešení problémů: 1)b,d,e 2)a,b,c,d a především 3)b a 4)

Sdružování lukostřelců a jejich podpora organizátory Minulé řešení problémů neprosadím jen tak, že to tady napíšu. Chtělo by to především zásah organizátorů. Schůzky lukostřelců před bitvou a po bitvě také nejsou od věci, lukostřelci si tak mohou vyměňovat nalezené šípy, dávat si rady a trénovat ty méně dobré střelce.

Nakonec přidávám návod, jak si udělat dobré šípy:

V podstatě jediné co dělá šíp dobrým je jeho bambule-hrot (automaticky předpokládám, že děláte šípy z rovných tyček a ne nějakých klacků). Babule musí splňovat dvě hlavní kritéria. Musí být dostatčeně velká a měkká, zkrátka bezpečná. Také nesmí být zase moc velká aby šíp nebrzdila, musí být aerodynamická. Proto je vhodné, když je bambule kulatá a nakonec ještě přebalená hadrem, který zahladí nerovnosti. Já používám dva typy bambulí, podle nálady a peněz (do kterých šípy obvykle hodně lezou. Nedokážu je moc dobře popsat, takže nejprve ukážu obrázky:

První šíp je sice nákladnější a náročnější, ale lítá lépe a přesněji, je na něj větší spoleh, ke konci tyčky je to dál a deformovaný šíp se dá víceméně tvarovat. Druhý je o poznání jednodušší. Velikost bambule je asi 4-5cm.

U obou je důležité krýt tyčku hlavně zepředu, ale i ze stran. Nepřidělávejte bambuli na konec tyčky ale udělejte jí okolo. Mezi koncem tyčky a koncem šípu (bambule) musí být velká a měkká rezerva. Volný prostor není rezerva!!! Volný prostor se zmáčkne při první ráně...

Vhodné jsou hadry a molitan, vřele doporučuju tlusté vatové hadry na vytírání podlahy. Na slepování je dobrá kobercovka. Tyčky seženete v OBI a spol...

To je vše, doufám, že vás článek nějak oslovil.

Petrius

Šíp LARP

Fantasyobchod.cz

nabízí hotové šípy na dřevárny a larp - jsou kvalitně měkčené, osazené výměnnou hlavicí a praktickými koženými letkami. Cena za kus je 69 Kč.

Komentáře 26.02.2005. 15:48

Jekorový meč

Výroba jekorového meče 1) Budeme potřebovat pevnou dřevěnou tyč jako základ naší konstrukce. Pro toto se nejlépe hodí hokejka, protože je poměrně odolná nárazům a není příliš tlustá (velký průřez). Při výběru této základové tyče musíme brát v potaz, že nám meč ještě prostorově nabyde přidáním jekoru a použitím příliš tlusté tyče, by závěrečný efekt byl podoben spíše polštáři, než meči. Hokejku uřízneme na rozměr o cca 8 cm menší, než je požadovaná finální délka zbraně. Pečlivě zrazíme hrany a v místě rukojeti opracujeme více do kulata viz obr. Základovou tyč také přemotáme kobercovou páskou min ve dvou vrstvách, kterou pořádně přitáhneme. Toto nám zvýší odolnost meče, proti nebržděným krumpáčoidním útokům některých prohrávačů. Opracování rukojeti Špičku dřevěného jádra opracujeme následujícím způsobem (viz obr,)), abychom zajistili esteticky pěkný přechod čepele do špičky. 2) Záštita Nejosvědčenější způsob, jakým vyrobit záštitu jekorového meče je technika Hákona Megaprudy Tymagora. Požadovaný (vámi navržený) tvar záštity si vyřežte z plechu tloušťky 1 až 2 mm ve dvou provedeních. K ulehčení práce zkuste hrubý tvar záštity vysekat nabroušeným majzlíkem z tenšího (1 mm) plechu a zapilovat do finálního tvaru. Do těchto dvou kusu záštity pak navrtejte otvory pro pozdější snýtovaní viz obr. Hrany plechové záštity je nutno velmi pečlivě zabrousit do kulata (žádné ostré hrany). Zásadou při výrobě meče je důsledně odstranit všechny ostré hrany, a to i v případě, že tyto hrany budu později překryté jiným materiálem. Při delším používání meče se může stát, že se zbraň poškodí a tyto nově odhalené ostré hrany pak mohou způsobit zranění. Nyní si z dvou kusů dřeva vyřízneme boční tvar záštity stejné tloušťky, jako máme základovou tyč (2 kusy). Tyto pak přinýtujeme k záštitě a základové tyči následujícím způsobem. Zásadou je, nedělat žádnou díru, zádlab či jiný vrub v místě nad záštitou na začátku čepele. Oslabili bychom tím pevnost meče v tom nejkritičtějším místě. Záštitu na začátku čepele k meči přidrátujeme. Pokud máme záštitu takto připevněnou, začistíme pilníkem všechny ostré hrany a otřepy a přemotáme kobercovou páskou. 3) Čepel Tvar čepele si naskicujeme křídou na jekor a poté vyřízneme ve dvou provedeních námi navržený tvar. Výhoda jekorových mečů spočívá také v tom, že si můžeme s tvarem čepele vyhrát dle libosti. Nesmíme to však přehánět a dbát na jisté zásady. Čepel nesmí obsahovat žádné veliké špice či bodce, kterými bychom mohli soupeře nepříjemně poranit. Čepel meče skládáme následujícím způsobem. Do čepele můžeme (pokud je čepel dosti široká a máme na to místo) vložit karimatkové tlumení (viz následující obrázek)), které nám zlepšuje tlumící i estetické (čepel ani po čase „nestáčí“ na stranu) vlastnosti. Čepel připevníme k základové tyči malými samořeznými vruty (když si předvrtáte dírku malým vrtákem, jde to mnohem snáz). Pod hlavičku vrutu vložíme malý čtvereček kůže či koženky, ať se nám jekor používáním nevytrhne. Samořezné šroubky přitáhneme na doraz, ať se nám v jekoru schovají a přes zašroubované hlavičky přelepíme kousek kůže či koženky. Rozteč mezi šroubky cca 15 cm. Čepel meče po odvodu sešijeme pevným stehem režnou nití. Aby nám čepel stále držela pěkný tvar, je nutné ji pošít ještě podél ostří (viz obr) 5) Vyvážení (hlavice) Způsobů jakým vyrobit vyvážení je nespočet a vždy záleží na vámi dostupném materiálu a nářadí. Já jsem si jednu dobu nechal vysoustružit ocelový špalík s průchozí dírou (viz obr.) a ten jsem pak přišrouboval velikým vrutem k rukojeti meče. Další způsob, jak vyrobit hlavici meče je vymodelovat si hlavici z plastelíny, tenno model pak zaformovat do sádry a do sádlové formy odlévat olovo. Viděl jsem také meče, kdy vyvažování bylo řešeno navinutím drátu po cele délce rukojeti, samotná hlavice byla vyřezaná ze dřeva. Skew Perduval vyvážení meče vyřešil naražením instalatérské přechodky (pro netechniky: takový ten bazmek, co se používá při napojování trubek různých průměrů)), kterou následně vylil olovem. Při odlévání olověných hlavic, musíme toto řešit tak, aby nám olovo zateklo do nějaké např. díry v rukojeti, aby po zatuhnutí nešlo z rukojeti vytáhnout. (spoj tvarový, nikoli jen třecí) 6) kosmetické úpravy Celou čepel i záštitu je nutno pečlivě přemotat kobercovou páskou tak, aby nám jekor nikde neprosvítal. Plechová záštita musí být taktéž přemotána kobercovou páskou, a to min ve dvou vrstvách. Doporučuji přemotat a následně přebarvit i hlavici, toto už je ovšem úprava estetická, kterou nechám zcela na vkusu výrobce. Rukojeť meče přemotáme koženým (popř. koženkovým) páskem. Metoda barvení čepele dle Hamishe „dýně“ Hlavorubce spočívá v nabarvení či nastříkání čepele i záštity stříbrnou barvou. Tuto necháme zaschnout a pak si vystříhneme malý kousek molitanu ( čtvereček 3 x 3 cm) a tímto zlehka poklepáváním nanášíme černou syntetickou barvu. Pokud čepel přelakujete nějakým měkkým bezbarvým lakem na textil, kobercová páska na ní vydrží mnohem déle. Tááááááák, zvládli jsme to. Už teď se moc těším, až na akcích zkřížíme zbraně. Stejně Vám budou prd platné, ale tak už to prostě chodí. S pozdravem všemi oblíbený Zharf Šílený, skřet z ANGMARU alias zabíjimprotožemětoprostěbaví

Komentáře 26.02.2005. 15:47

Kostýmy Túriel Eressiel

Úvod: Před časem jsem byla požádána, abych dala dohromady pár návrhů střihů, jež by mohly posloužit jako inspirace těm, kteří se rozhodli jet na nějakou bitvu (např. jako elfové na blížící se BPA) a zatím nemají žádný kostým (či jsou s dosavadním nespokojeni) a hlavně přesně nevědí, jak by mohl takový kostým vypadat, či jak na to. V tomto svém malém dílku vám představím pár svých nápadů a stručně se pokusím podat návod, jak by se něco takového dalo ušít tak, aby to zvládnul i ten, kdo se šitím zatím neměl nic moc společného. Pojetí střihu a míry: Prakticky je téměř nemožné a hlavně velmi neohrabané dát na net přímo střih v životní velikosti, jelikož ten, kdo by si podle něj chtěl doma něco ušít, by si ho nejprve musel nějak vytisknout většinou na tiskárně A4 a pak nějak poslepovat (jen při té představě mi běhá mráz po zádech). Dalším problémem by byla velikost a typ postavy (holt každý je jedinečný, proto co sedne jednomu, třeba už tak dobře nesedne druhému atd. … doufám, že aspoň tušíte, jak to myslím). Z těchto důvodů nedám dopustit na šití „na míru“. Postačí nějaký základní obecný střih, jenž se trochu upraví podle aktuálních požadavků. Výhodou je, že nepotřebujete přesný střih a pokud se vám to podaří ušít dobře, výsledek dobře sedí a je pohodlný, což je u bojových kostýmů jeden ze základních požadavků. To bylo myšleno jen pro jednodušší střihy, u těch složitějších se bez přesného střihu obejít nedá, i když i ten je možné si do jisté míry vymyslet. (komentář k obr. míry: Tady vidíte, jakým způsobem se klasicky berou míry jednotlivých částí těla. 1 - Obvod hrudi, 2 - Obvod pasu, 3 - Obvod boků, 4 - Výška hrudi, 5 - Přední délka do pasu, 6 - Délka zad, 7 - Délka ramene, 8 - Délka rukávu, 9 - Obvod paže, 10 - Obvod krku, FROM_UNIXTIME(11 - Výška postavy) *Pozn. aut.: Pokud se vám zdají některé názvy divné a neodborné, může tomu tak skutečné být, protože se jedná o můj překlad, jelikož obrázek i popisky jsou přejaty z ruského vydání Burdy září 1989 ˘ (prostě nemohla jsem zrovna nemohla doma najít žádnou v češtině). V mých nákresech je značení jednotlivých délek trochu odlišné, tak se nelekejte, bude v komentáři vysvětleno. * Pozn. aut.: Tyto obrázky vznikaly v bezesných hodinách ve škole, podle čehož i vypadají, proto zdůrazňuji, že jsou pouze ilustrativní, jelikož i přes veškerou mou snahu místy došlo k mírnému skreslení jednotlivých úhlů a vzdáleností. Tvorba střihu: Jak jsem již napsala, k ušití střihově jednoduchého kostýmu není třeba přesného střihu na celý kostým, avšak se ale nelze obejít bez nějakého záchytného bodu. V případě zde prezentovaných návrhů bude takovýmto bodem hlava rukávu. Existují různé typy vsazení rukávů, ale já používám ten nejjednodušší a nejběžnější, hlava rukávu je jednoduchá bez jakýchkoli pochybných „výstřelků“ atd. (nemějte strach, ty přijdou až na samotném rukávu ˘). Je dobré hlavu udělat podle nějakého střihu (lépe již ověřeného, ale když není, nevadí). Napadly mě dvě možnosti, jak jej získat. Jedna je jej překreslit na střihový papír z nějakého časopisu, jenž obsahuje střihy v poměru 1:1 např. Burda jakékoli číslo (lze půjčit v knihovně nebo zakoupit). Když už máte před sebou ten střih, ze kterého se obkreslila hlava, není od věci z něj překreslit ještě horní část „trupové“ části (myšleno ramena a projmy na rukávy, co je dál, už vás nemusí zajímat). Má to tu výhodu, že by hlava rukávu měla sednout lépe do jí přináležející projmy, ale i tak se asi budou muset při šití dělat drobné úpravy. Ještě jedno malé upozornění. Při výběru takového střihu na rukáv musíte vybírat pečlivě, aby daná hlava nebyla kupříkladu příliš úzká nebo krátká, což by mohlo značně omezovat pohyblivost. Výhodou zde bývají střihy, podle kterých jste již někdy něco ušili a bylo možné v tom hýbat rukama. Druhá možnost, již jsem sice sama nezkoušela, ale stojící alespoň za zamyšlení, je střih získat z již hotové věci. Bývá doporučováno např. nějaké staré tričko, které vám nebude líto rozpárat (či se přes tu lítost rychle přenesete). Kritéria pro výběr vhodného zdroje mě napadají: 1) pohyblivost a pohodlnost aniž by byl ušit z nějakého příliš elastického materiálu; 2) rukávy by neměly začínat až někde nízko pod úrovní ramena (pokud je tak ovšem nechcete mít i na kostýmu). Pokud něco tomu vyhovujícího najdete, opatrně to rozpárejte a opět překreslete hlavu rukávu a projmy na rukáv (i s rameny). Tentokrát to může být už přímo na látku. Opět jedno malé upozornění, hlava rukávu pro levou ruku není ve výsledku stejná jako pro pravou, jelikož je chirální (omlouvám se, ale nemohla jsem si to odpustit˘). Je možné použít jeden střih, ale při překreslování na látku je nutné jej otočit (za předpokladu, že má výsledná látka rub a líc, jako že má)), tak aby výsledné obrázky byly k sobě zrcadlové. Pokud již máte předlohu pro rukáv, ramena a projmy můžete zapojit vlastní fantasii a udělat délku kostýmu, tvary, rozparky atd. jak budete chtít. Při stříhání pak nesmíte zapomenout přidat cca 1 cm na švy. Materiál a barvy: Než si pořídíte látku, je dobré si uvědomit, k jakému účelu by měl daný kostým sloužit. Zde uvádím návrhy bitevních kostýmů, které ale považuji za naprosto univerzální, protože je je možno použít i při nějaké slavnostnější příležitosti, při které sice neočekáváte boj, ale nikdy nemůžete vědět, co se může stát a vy budete muset utíkat či v lepším případě se chopit meče˘. Každopádně jejich prvotním určením je celodenní pohyb někde venku a to většinou v lese, čemuž by se myly přizpůsobit barvy a materiál. Krajně nevhodné jsou takové ty zářivé „elektrické“ barvy, ale věřím, že to by nikoho nenapadlo použít. Další do lesa značně nevhodnou, ale bohužel některými lidmi používanou, barvou je bílá. Takoví lidé jezdící drtivou většinou za elfy ji považují za typicky elfí barvu, takže vyráží do boje s tím, že si říkají, bílá je přece barvou elfů … já dodávám mrtvých˘. Vhodné barvy jsou takové, jaké kolem sebe můžete vidět, když si vyrazíte někam do přírody (ne na ledovec)), jsou to různé odstíny zeleně, hnědi, šedá také není špatná. Cílem je co nejvíce splynout s okolím. Co se materiálů týče, mějte na paměti, že na sobě budete mít kostým třeba i celý den, budete v něm běhat, ukrývat se v houští či si pár minut posedíte ve věži. Látka by měla být odolná (když projdete ostružiním, ať na vás něco zůstane˘)), neměla by být příliš mačkavá (ať nevypadáte jako by jste vylezli …) a hlavně příjemná k tělu. Nedoporučuji čistou syntetiku (není moc příjemná, když se v ní zpotíte)), lepší je bavlna, ale nejlepší bavlna jen s trochou nějaké příměsi, což výrazně zlepší její vlastnosti (hl. mačkavost). Obecný komentář ke kostýmům: Zde uvedené návrhy jsou (měly by být) „elfího“ charakteru, ale nevidím důvod, proč by je nemohl mít někdo, kdo se za elfa zrovna nechystá. Je možné si je poupravit dle aktuální potřeby v duchu národa, za který hodláte do nějaké té bitvy vyrazit (i když u některých by zbyly jen ty úpravy˘). Jinak úpravy jsou každopádně vítány, ať už jedete za kohokoli, protože je lepší, když je stejně jako vy i váš kostým jedinečný. Nezapomínejte ale na to, že by měla být zachována účelnost a nikde by při pohynu nic nemělo zavazet. Proto jsou zde všechny haleny a volné části dlouhé maximálně ke kolenům. Všechny prvky (kromě č. 5) jsou dělány tak, aby k jejich ušití nebyl zapotřebí přesný celkový střih viz. Tvorba střihu. Jak si jistě povšimnete, všechny střihy se zabývají pouze horní částí oděvu nikoli kalhotami. Je tomu tak z několika důvodů. Na kalhotách se nedá vymyslet nic moc zvláštního, neobvyklého nebo nějak zajímavě doplňujícího kostým (alespoň mě to nenapadlo)), aby nebyla nějak omezena jejich účelnost. Proto by i rozkreslení jejich střihu nebylo nijak moc zajímavé. Dalším důvodem je, že kalhoty se šijí poměrně obtížně, hlavně pokud od nich požadujete, aby vám dobře padly. Pokud byste si je přesto chtěli ušít, střih najdete v jakékoli Burdě, tak se jen stačí přesně držet návodu. A nakonec ještě jeden důvod vycházející z mé vlastní zkušenosti. Osobně doporučuji si kalhoty v dané či přibližné barvě koupit, ušetříte tím mnoho času, nervů i peněz (pokud koupíte dobře … látka může leckdy stát víc jak již hotové kalhoty … btw, ty moje mě přišly na 90,-Kč). Mohou být také elastické, takže je méně pravděpodobné, že při nějakém prudkém výpadu uslyšíte zvuk trhající se látky. Dnes je výběr opravdu obrovský, takže si určitě vyberete tu správnou barvu i střih. Návrh 1. Jedná se o nejjednodušší střih rovné haleny, z něhož mohou snadno vycházet další střihy s různými inovacemi. Troufám si i říci, že jej zvládne opravdu každý. Celý vychází z obdélníků. Část trupu je obdélník doplněný o výstřih u krku, projmy na rukávy a přídavky na rozparky po bocích. Rukáv rovněž vychází z obdélníku na jedné straně zakončeného hlavou. Případ a) ilustruje základní obdélníkový tvar. Případ b) má stejný základ, ale došlo k rozšíření konce mezi body GH. Můžete si libovolně určit tuto vzdálenost podle toho, jak jej budete chtít široký. Míra pro délku rukávu (mezi body EF) se bere podle bodu 8. – Pojetí střihu a míry. Samozřejmostí je, že si jej uděláte jak budete chtít dlouhý, ale tak, aby vám nezavazel např. při uchopování předmětů. Šířka (mezi body IJ) se bere podle bodu 9 –Psam platící pro horní část (je lépe trochu přidat, aby ve výsledku nebyl v oblasti ramene příliš upnutý a zabraňující pohybu, koneckonců zúžit lze kdykoli) a libovolná pro spodní část. Pokud bude rukáv rozšíření, není dobré spojovat body IG a JH rovnou přímkou, ale jen velmi zlehka ji prohnout směrem dovnitř. Tím se zamezí tomu, aby rukáv působil vydutým dojmem (vzniklého prohnutím na druhou stranu)), ale hlavně mu to dodá kapku elegance a „šmrncu“. Délka trupové části AB se bere podle bodu 5 – Psam, ale prodlouženého na libovolnou délku. Tato délka by neměla být větší jak po kolena, jinak by již mohla zavazet při nemluvě o tom, o co vše by se mohl takovýto kostým zachytávat. Základní mírou pro šířku je odvod hrudi bod 1 – Psam, konkrétně jeho přední či zadní polovina (záleží na konkrétním dílu). Tato šířka může být jednotná, není nutné ji zužovat v oblasti pasu, jelikož bude stejně halena stáhnuta páskem. Samozřejmostí je, že k naměřené šířce je nutno trochu přidat, aby se opět zajistila jistá volnost. Rozparky by měly sahat zhruba někam do pasu. Přídavky na ně bývají obvykle 3 - 5 cm. Při šití se nejprve podšijí rozparky a pak se sešívají přední a zadní díl. V případě problémů při vstavování rukávu je možno přímo na sobě upravit hlavu rukávu nebo projmu. Pozn.: Při všívání rukávu se rukáv (stejně jako i přední a zadní díl trupu) nejprve sešije, pak v horní části jemně nařasí a až pak se vstavuje do příslušné projmy.
Návrh 2. Základem je zde návrh 1b doplněný o dlouhý „vnější“ rukáv. Zajímavostí u něj je jeho hlava, která je stejná jako u vnitřního, jen je jakoby rozpůlena z vrchu a spojena vespod. Pro představu, jakoby jste klasický rukáv sešili a poté přímo naproti švu rozstřihli. Tento je samozřejmě jen s jednoho kusu látky. Délka KL se měří tentokrát od podpažní jamky, přičemž by měl sahat do stejné délky jako zbytek kostýmu, tudíž někam ke kolenům. Hlava by mohla být o trochu delší, jelikož tento rukáv se všívá nesešitý odspodu tak, aby se oba vrcholy hlavy překryly (zadní přes přední). Než se ale tak učiní, musí se celý rukáv nějakým způsobem obšít (nejlépe na overlocku). Konec rukávu lze vystřihnout do jakéhokoli tvaru. Zde jsem zvolila zaoblenou špičku. Důležité upozornění. Oba rukávy (vnitřní a vnější) se musí všívat současně, proto je vhodné je nejprve jednotlivě rukou přichytit velmi řídkým stehem, vyzkoušet si je a až pak za předpokladu, že dobře sedí) se prošít na stroji. Tento střih je o trochu obtížnější než ten první právě kvůli všívání rukávů, ale jistě to není nic, co byste nezvládli.
Návrh 3. Toto je ten nejjednodušší střih, na který jsem přišla. Jediné, co je na něm sešité jsou ramena. Jak vidíte, jedná se o dva pruhy látky v horní části rozšířené na šíři ramen, zužující se zhruba k oblasti solaru, odkud je šířka neměnná. Je zde něco, co připomíná projmy na rukávy, ale nemusí to výt tak vykrojené. Co se týče měr, potřebujete pouze čtyři a to: ramena, hruď CD, délka AB a šířka EF pruhu ve zúžené části (dle vkusu). Pod rukou ve výšce prsou je krátké rozšíření cca 10 cm, pak začíná zužující se část. Jako zapínání fungují po bocích našité tkaničky. Počet a rozestupy jsou čistě na vás. Měly by být zhruba v oblasti od bodů C a D až někam do pasu. Výstřih u krku vykrojte podle potřeby tak, abyste jím mohli prostrčit hlavu. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že všechny okraje musí být nějakým způsobem obšité. Návrh 4. A je zde poslední halena, která je ze všech nejnáročnější a to kvůli svým rukávům, jež jsou jednak dosti úzké (bude náročnější najít tu správnou mez pro pohyblivost) a vnější se šijí ze dvou dílů. Začnu popisem trupové části. Stejně jako rukávy se i zde jedná o poněkud užší střih, ale stále má jako ty předchozí pouze dva díly (přední a zadní). Délka AB je opět podle libosti, ale neměla by být příliš dlouhá. Šířka CD je přední obvod hrudi, ke kterému se příliš nepřidává, jelikož by halena neměla sice být upnutá, ale ani ne příliš volný, jen tak akorát, aby umožňovala pohyb. V oblasti pasu dochází ke zúžení, to můžete udělat buď od oka (jen tak trochu) nebo si přeměřit pas a nějak to dát dohromady. Není to návrh na upnutý střih, tak se více méně jedná o odhad. Od pasu dolů se opět rozšiřuje na bocích. vzhledem k její délce zde nejsou nutné rozparky. Pokud máte bujnější hruď, nebude na škodu udělat záševky pod prsy, lépe pak padne. Vnitřní rukáv je klasický mírně zúžený. Opět upozorňuji, že by neměl být obtažený a hlava by měla být dostatečně velká. Vnější je sešit ze dvou dílů. Střih je jako na klasický, ale asi v 1 se jakoby rozdělí a posune, aby bylo možné přidat přídavky na švy, a podél těchto přídavků se konečně rozstřihne. Sešijeme pak celý dolní šev, ale horní pouze těsně nad loket a všechny okraje obšijeme. Společně s rovněž již sešitým vnitřním rukávem se zlehka přišije velmi řídkým stehem, aby bylo možno vyzkoušet, jestli dobře padne. Pokud ano, prošije se na stroji. Je to stejný princip všívání dvou rukávů jako ve střihu 2.

Návrh 5. Zde se můj popis omezí pouze na doporučení, protože je to již poměrně náročný střih (ze čtyř různých dílů)), ke kterému je potřeba přesný střih. Jedná se čistě dámský model, ale za to opravdu velmi dobře padnoucí a slušivý. Takovýto střih je opět možno najít v jakékoli Burdě, vy jej pak pouze drobně upravíte. Pozn.: možná to podle toho obrázku není přesně vidět, ale nemá rukávy, to co tak ční, jsou rukávy od haleny 4. Doporučuji použití nějakého pevnějšího materiálu tmavší barvy. Zapínání je možno udělat šněrovací ze předu, nebo by taky nebylo od věci udělat ještě dvě po bocích, jež by nahradily boční švy.

Závěr Doufám, že jsem vám poskytla alespoň trochu inspirace či možná dokonce něco blížícího se návodu. Všechny doprovodné texty byly psány narychlo někdy mezi 0,30 a 10,00 14.9.2003 (ne, nemyslete, že jsem je psala 9 a 1 hodiny, mezitím jsem dělala spoustu jiných neužitečných věcí). Kdoví, možná toto dílko někdy rozšířím a zprofesionalizuji, protože mě napadá spousta věcí, o kterých jsem se nezmínila, ale už jsem příliš unavená, abych je dopsala, čas běží. Pokud byste k čemukoli měli ať už kladné či záporné připomínky, můžete mi je napsat na e-mail: turiel@post.cz Nemějte strach do něčeho se pustit, věřte si, bavte se a nějak se to zvládne (dopadne). Přeji hodně úspěchů v čemkoli, co děláte. Túriel Eressiel

Komentáře 26.02.2005. 15:46

<< První < Předešlý [2 / 2] Další > Poslední >>