Domů · Larpy

Echtré 2003

Pro mě hra začala ve středu odpoledne. K večeru to vypadalo, že akce bude spíš komorním dýchánkem u piva a medoviny, neb nás, hráčů bylo dohromady asi pět a organizátorů jakbysmet. Malé počty ale nejsou u LARPu nikdy na škodu. Večerní divadlo proběhlo úspěšně. Dozvěděli jsme se, že do země zavítal drak, požral koho mohl a zmizel. Pak nastal čas již zmíněného dýchánku, Almon zásobil hospodu vcelku dobře, a tak jsme ji dokonce ani nevypili. Uspaný drak a chycení psi bohů Začátkem druhého dne se počet zúčastněných zdvojnásobil, což znamenalo doplnění počtu na příjemné optimum. Začali se líhnout první hráčské postavy. Jak už to tak na Lambřiných akcích bývá, bylo Fmožné po konzultaci uvést do hry takřka jakékoli schopnosti. Já hrál bojovníka, který sílí, když zabíjí, a slábne, když se mu zabíjení nedostává. A přítel Maugius mě měl v případě zranění napájet léčivým lektvarem, jehož hlavní složkou byla medovina, a ukazovat mi, koho že to mám připravit o život. Ostatní hráči byli také pěkná kvítka. Niemy se hned z počátku předvedla, když coby sličná elfka ochutnala (a nejspíš i snědla) harpii. Léčitelka Kamila zas chtěla každého "kočkovat" což spočívalo v přesném dávkování medoviny injekční stříkačkou - prý kvůli "provenci". Nakonec většinu našich ran léčila právě ona - pohotově je ovazovala a čistila, aby zabránila "psinfekci". S drakem se to rozseklo (nebo vlastně ne) docela rychle. Maugius prohlásil, že to není netvor a že ho tedy zabít nepůjdeme. Tím byla polovina válečníků ze hry a zbýval jen zaklínač, který ho zase zabít nechtěl. Nečekaně jsme tedy draka nezabili, pouze jsme ho nalákali na tučnou ovci (velikosti pětikoruny)), kterou jsme napumpovali uspávacím lektvarem. A tak nastal v zemi pokoj. V mezičase přečetli snad všichni hráči svitky v místní knihovně. A že jich bylo požehnaně. Lambra zkrátka před hrou nezahálí, možná ani nespí. Tyto svitky obsahovaly hory legend a historických událostí, které se později ukázali jako nezbytné pro pochopení příběhu. To se mi dost líbilo, protože míra nejasnosti legend byla přesně taková, že nebylo ani moc lehké ani moc těžké odhalit jejich souvislost s aktuálními událostmi. Druhý den hry byl zakončen groteskním soudním procesem, v němž pán města Almon soudil vyčůránka Boldricka. Ten se jako správný zloděj hájil tím, že nic neukradl. Almon zas jako správný feudál nejdříve zabavil všechnu jeho hotovost, aby pak mohl žádat pokutu. Chudák Boldrick tak přišel o svůj mamon, ale svět Echtre se točil dál. Třetí herní den byl zkrácen deštěm. Dopoledne nám vstal z mrtvých dřívější místní král a začal si povolávat kamarádíčky. Párkrát jsme je zpacifikovali, ale když jsme potkali krále samotného, tak zpacifikoval on nás, a to dost důrazně. Nakonec jsme ale zjistili jak na něj. Bylo třeba odnést éterickou kněžku (Atalanté) nahoru na kopec. Zde jsem uvolnil místo mocným, silným a především vytrvalým hrdinům - bojovníku Zedarovi a zaklínači Xirkanovi. Vydrželi kněžku nést až do půlky kopce, kde se jí jich zželelo a prohlásila, že hrob nemrtvého krále je vlastně náhodou už tady. Po vysvěcení hrobu byl zas svatý klid. Po těchto událostech nastal konečně čas na správný odvaz. Rothas se převtělil do slunečního Boha Belenuse, ve žlutém varkoči opravdu vypadal jako sluníčko (my mu ale večer začali říkat marcipánek). Almon hrál jeho bratra - boha podsvětí a smrti Arawna. Belenus prohlásil, že máme najít bráškovy roztomilé psíky. Pár kerberů, nebo tak něco, se totiž začalo toulat krajem. Pán slunce však nejspíš neodhadl možnosti běžných smrtelníků - dal mě a These kouzelnici ke spoutání psů jen 1,5 metru svých vlasů. Božské psi (hladové organizátory) jsme nalákali na trochu salámu a pak málem udusili, když jsme je všechny čtyři málem marně omotali krátkými Belenusovými vlasy. Po zoufalém volání "Belenusi bože slunce přijď!" se bohové slitovali a psi si vzali. Po těchto událostech jsme ještě vyhladili pár upírů. Chudák upír Abadon byl rozsekán asi třikrát, než se našel dobrák s osikovým kůlem a smyslem pro pořádek. Mocná a silná upírka Lambra (kdo ji zná, možná se diví) byla nakonec zalehnuta zaklínačem, nacpána česnekovou tinkturou, protlučena kůlem a ještě pro jistotu rozsekána na kousíčky. Budiž jí země lehká. A aby toho nebylo dost, tak tento den ještě zemřel jednorožec a pár ukecaných druidů. Povstání mrtvého krále a probuzení draka se po dalším studiu legend ukázalo jako úzce související. Začali vznikat různé spekulace o příčinách podivných událostí posledních dnů, ale jistota byla zatím v nedohlednu. Příchod temného Fechlamana, Fénix a velké finále Poslední den hry začal ultimátem. Objevil se chlapík (opět v podání Rothase)), který prohlásil něco jako "Přineste mi korunu moci nebo se slunce západem zemřete. Všichni!" Od našeho přítele, zvláštního, ale do té doby vždy přátelského čaroděje, jsme se dozvěděli, že nám může poradit jistá sebevědomá vládkyně města na severu. Cestu skrz les nám ale zastoupila dvojice oživlých stromů, vedených lesní kněžkou. Poté, co jsme symbolicky uctili smrt zesnulých druidů obětováním trochy krve jejich vrahů, byla cesta na sever konečně volná. Paní města Audachtu, Mephala, byla vypočítavá mrcha. Za radu si vyžádala korunu moci a jako zástavu duše dvou z nás. Neměli jsme moc na výběr, a tak jsme na její podmínky přistoupili. Pak jsme se dozvěděli, že k vypuzení násilnického mága, který nám po ránu vyhrožoval, bude třeba vykonat určitý rituál. Po návratu z Audachtu jsme pro tento obřad postupně získali obě ingredience (pera fénixe i ohňovou vodu) a nakonec také zaříkadlo. Za zmínku stojí setkání s Fénixem (viz foto). Jak se den chýlil ke konci, postupně se vyjasnily i zbývající souvislosti: jako osa a konečná příčina všech podivných událostí posledních dnů byl odhalen, nyní již známý, čaroděj Fechlaman. Těsně před slunce západem došlo na rituál. Fechlaman se objevil a znuděně si poslechl, jak opakujeme naučené zaklínadlo. Zaklínadlo, které mělo zabrat na poprvé, totiž nemělo žádný efekt. A tak nás Fechlaman nejdřív všechny zabil, pak oživil a nakonec nás coby tupé nemrtvé nechal sežrat naši královnu (Lambru). Jediný pohotový gardista zachránil korunu moci z královniny hlavy a odnesl ji Mephale z Audachtu. K našemu posmrtnému potěšení s námi zemřel i prokletý Fechlaman, neboť se opojen svou vlastní silou vyčerpal k smrti a v troskách města také uhořel. Jak vidno, akce to byla podařená, alespoň z mého pohledu. Skrze materiály v knihovně a získané informace bylo možné proniknout k tomu, co se skutečně dělo. Příběh pěkně odsýpal a plynule se nám - hráčům odkrýval, takže se zřídka stávalo, že by nudil. Pořadatelé i hráči hráli pěkně a často i přesvědčivě. Některé hráčské charaktery byly pěkně prokreslené, byl prostor pro vývoj postavy a roleplaying ve skupině. Také boje občas opravdu stály za to - zvlášť někteří organizátoři (například Zedar) hráli i souboje tak, aby co možná nejvíce zábavné a napínavé pro hráče i pro organizátory samotné. Nicméně I pár výtek by se našlo. Během hry mi to sice nepřišlo, ale když se na to podívám zpětně, tak musím konstatovat, že příběh nebyl příliš originální. Také prvky, které často bývají vrcholy děje, jako třeba setkání s drakem, jednorožcem či nemrtvým králem, byly na denním pořádku. Inu, možná to patří k Lambřinu stylu, nakonec musím uznat, že tento náhled nemusí sdílet každý. Proto nezbývá než poradit vám, abyste příště přijeli a zažili Echtré na vlastní kůži… Text převzat z arboria.asf.cz.

Komentáře 26.02.2005. 15:38

Ovčina 2003

Jmenuji se Arwen Plenkovič from Gondor and Rohan a jsem dcerou rohanského krále Čurily Plenkoviče a gondorské vévodkyně Arlety. Bydlím v Edorasu, nejkrásnějším městě Tol Earessey, se svým bratrem dvojčetem Húrinem, který po smrti našeho otce převzal rohanský trůn. Je sice pravda, že posledním rohanským králem byl Eomér, který po sobě zanechal dvě dcery, nicméně po nich nebylo ani vidu, ani slechu a tak se trůnu ujal Húrin. Já jsem se stala jeho komoří. Ve městě s námi žije také komtesa Deora von Rohan se svým synem, mým nevlastním bratrem, Dorinem a vědma Eowin. Na počátku roku 300 pátého věku se Rohanu vedlo dobře. Věnovali jsme se převážně pěstování obilí a chovu ovcí, na pláních pobíhali krásní šlechtění oři Deory a vědma se - jako obvykle - věnovala svým kouzlům a vizím. Jenom naše vojsko nějak zaostávalo - příšery z lesa si velmi oblíbily naše hrdiny. Ale vzhledem k tomu, že to byl čas míru, nepotřeboval Rohan silné vojsko. Ovšem až do doby, než vyšli z lesů i jiné příš! > ery než jen troll a drak - goblini. Byli to potomci bubáka a lidských žen. Strašná stvoření - zelená, slizká, nemluvila lidskou řečí a byla tak opovážlivá, že přišla až do měst. Goblini začali přepadat lidi, elfy i trpaslíky, pálili domy, znásilňovali ženy. A tak jsme najednou pocítili potřebu dobrého vojska. Začali jsme obchodovat s trpaslíky i elfy, trpaslíci nám dodávali zbraně a nářadí a elfové životy výměnou za naše jídlo. V Dorinově hlavě se urodil skvělý nápad, jak obchodování urychlit, a založil trh hned vedle univerzity. Já jsem posléze chtěla založit restauraci, také vedle univerzity a trhu, ale jak uvidíte dále, nebyla k tomu pak již příležitost. Ke všem strastem, které každodenně postihovaly Tol Earesseu, přibyla ještě další. Upíři z nás opět začali vysávat život. Takže už nestačilo být na pozoru před gobliny, ale prakticky před všemi, protože jsme nevěděli, kolik upírů je a kdo jsou. Věděli jsme jen o Neneke a podezřívali jsme jejího protektora Daggara. Můj nevlastní bratr Dorin je dost podnikavý, nejenže založil trh, který však nepodpořil dostatečnou reklamou, takže o úspěšnosti tohoto nápadu nemohu nic říct, ale také se pustil do vynalézání a tím obohatil Rohan o větrný mlýn, zavlažování - což ještě zvýšilo naši produkci - a opevnění domu, které nám umožňovalo bránit naše zásoby proti goblinům. Bratr Hurin se věnoval rozšiřování našeho území, takže se usadil v Gondoru. Za postoupení tohoto území jsme pak Gondoru poskytovali jídlo. Posléze získal další území v Lorienu, kde se usadil Aragorn a do Rohanu se přistěhovala elfka Kira, která se připojila k naší velkoprodukci a zásobovala nás životy a bylinami. Já jsem se rozhodla velmi výhodně provdat. Nedokázala jsem totiž pozvednout rohanský dvůr, neboť v Rohanu prakticky žádný dvůr neexistoval. V té době všichni Rohirové řešili jiné věci - obchodování s jídlem včetně zásobování vlastního národa, obrana města či útoky na gobliny. Nicméně se nakonec vždy vyřešily jen obchodní záležitosti. I když musím podotknout, že obranu města jsme nakonec vyřešili také, nechali jsme si od trpaslíků postavit hradby, což nás později před gobliny zachránilo. Ale vraťme se k mému sňatku. Vzhledem k tomu, že v mém těle koluje královská krev, pohovořila jsem nejdříve o sňatku s bratrem. Bylo velmi naléhavé uzavřít z politických důvodů dobrý sňatek. Ovšem v té době mě přepadli goblini a protože jsem u sebe neměla žádnou zbraň ani nic cenného, žádal goblin dítě. A tak jsem otěhotněla. Ale nechtěla jsem, aby se goblini dále množili a tak jsem se snažila zjistit možnost potratu. Nakonec jsem zjistila, že mi může pomoct Nenneke - pustila se do vynalézání a pomohla mi - za příslib jídla na dva roky jsem od ní dostala andělský květ. Goblinovi jsem pak oznámila, že jsem potratila a on chtěl další dítě. A tak se nakonec stalo, že jsem mu porodila dceru Bludimíru, neboť jsem si byla jistá, že dokud mu neporodím nějaké dítě, nedá pokoj. Mezitím jsem dostala nabídku sňatku od trpasličího krále Morrise Ravaye s tím, že dostanu jedno území v Belegostu, nakonec jsem s jeho nabídkou souhlasila. Roku 307 se konala skromná svatba - oddal nás drak, což se mi sice moc nelíbilo vzhledem k osudu mé drahé matky, ale odmítnout se nedalo. Morris chtěl mít hned dítě, ale podařilo se mi ho přesvědčit, že tak brzo po porodu gobliní holčičky by to nebylo dobré. Jednou se všem lidem zdál stejný sen. Byla jsem v místnosti s pěti otvory. Vešla jsem do druhého zleva a octla jsem se v místnosti, která byla celá z vody. Byli tam opět další tři otvory, zvolila jsem levý. V další místnosti byli opět tři otvory, ve dvou bylo slyšet bublání vody a v jednom burácení rozbouřeného moře. Vešla jsem do bublajícího otvoru a dostala jsem se do další místnosti s dalšími třemi otvory. Ve dvou bylo ticho a v jednom bylo slyšet houkání majáku. Vydala jsem se tedy za zvukem majáku a došla jsem do místnosti, kde byla vodní příšera a světelný meč. Mohla jsem kolem příšery projít a vejít do jednoho ze tří otvorů nebo s ní bojovat. Rozhodla jsem se s ní bojovat. Porazila jsem jí a dva otvory se zasypaly. Do třetího jsem vešla a v místnosti jsem našla prsten vody. A tak jsem se stala čarodějem vody a zároveň štvanou zvěří, protože hodně lidí a nejen lidí chtělo prsten získat. Na pomoc jsem měla ledového draka. Záhy jsem porodila dceru Lyttu Ravay, o kterou jsem se starala, protože Morris by ji neuživil. Pak jsem během krátkého času byla několikrát napadena, tak jsem se rozhodla spojit se s čarodějem bažin. Mezitím byl můj manžel zabit Rohany. S čarodějem bažin jsme napadli Alseta - trpasličího prince, který po dlouhém boji zemřel a kromě mnoha jiných "pokladů" nám odevzdal také meč Andúril. Později jsem však litovala jeho smrti, dozvěděla jsem se, že to byl upřímný a ctěný trpaslík s dobrými úmysly - možná by bylo bývalo lepší se spojit s ním. Po smrti Alseta jsem měla vnuknutí a rozhodla jsem se spojit s Elrohirem proti čaroději bažin. Využili jsme situace, kdy se ohnivý pták (příšera bažiňáka) vzdálil a napadli ho spolu s mým ledovým drakem a trpaslíkem Skotem - synem mého zesnulého manžela. Čaroděj bažin prohrál boj téměř okamžitě a prsten moci získal Elrohir. Poté jsme uzavřeli s Elrohirem spojenectví, které jsme chtěli zpečetit sňatkem. Nicméně osud tomu nepřál. Roznesla se zpráva o posledním nenalezeném artefaktu a Elrohir ihned odjel, aby se ho pokusil nalézt. I já jsem posléze odjela k jezeru, ale zabloudila jsem v lesích a poté, co jsem se dostala zpátky na území císařství, napadli mě goblini. Proti jednomu bych se ubránila, ale proti čtyřem jsem neměla šanci. Zabili mě a vzali všechno včetně prstenu moci. A tak jsem se vrátila do Rohanu, kde mi vdechli nový život. Rohan v době, kdy jsem putovala Tol Earesseou jako čarodějka, zbohatnul, spojil se s Gondorem a společně se válečně vybavili. Rozhodli se konečně skoncovat s gobliny. Ale když jsme je dostihli na svých rychlých koních, bojovali zrovna goblini s trpaslíky. A tak jsme mezitím alespoň zaútočili na Daggara - upíra, kterého jsme pochopitelně bez obtíží zabili, ale žádná válečná kořist z něj nebyla. Poté jsme se uviděli přicházejícího goblina Kryšpína - syna Stelly a Bubáka, nevlastního bratra Alseta. Avšak hon na něj jsme začali příliš brzy a goblinek zmizel v lese jako pára nad hrncem. Tak jsme se podívali do známé gobliní skrýše, ale nic tam pochopitelně nebylo. Poté jsme se na chvíli vrátili do Rohanu, kde nás navštívil jeden z upírů a řekl nám, kde bychom mohli nalézt helmu Daggara. Rozdělili jsme se na tři skupiny. Naše skupina šla hledat helmu. Prohledali jsme celé území nad Belegostem, ale marně. Naopak se zdálo, že nás upír - trpaslík zradil, viděli jsme ho s dalšími upíry, jak ukazoval naším směrem. Takže jsme raději vzali nohy na ramena. Po krátkém běhu jsme se nad Gondorem připojili k dalším dvěma rohanským skupinám. Sešli jsme společně Gondorem, kde zrovna pobývali goblini, a pokračovali dolů k rozcestí (chatě).

Komentáře 26.02.2005. 15:35

XVII. Ovčina , Jaro 2003 – Invaze Goblinů a Upírů…

Hned ze startu to začalo vřít, když se na scéně objevili Goblini (potomci Bubáka)), kteří vypadali, že něco jako „pozvolný start“ neznají (oproti osadníkům, kteří přece jen tu první hodinku, než si vyzvednou první výrobu, využívají spíše k rozkoukání a k sondování, kde by se dalo něco udat a kde zase něco výhodně koupit) a jali se systematickým postupem zlepšovati na nebohých osadnících. Při tom přibrali i pár hrdinů, kteří nevěděli, že Goblini můžou bojovat spolu, i když se nedrží a tak za chvíli jsme tu měli solidní útočnou skupinu s pověstí nezničitelnosti. V té době bylo nejvýhodnější obchodovat jedině s Gobliny, páč oni měli dostatek surovin, což se nedalo říci o hrdinech. Navíc s kým obchodovali, na toho neútočili. Takže celý den se točil hlavně kolem Goblinů (mluvím za osadníky, co dělali hrdinové opravdu nevím) a nenechat se od nich zničit (vypálit) bylo prioritou č.1. Nikdo nebyl schopen proti nim nějak zasáhnout (snad možná jen Lesní Elf)), jejich pověst všechny paralyzovala. Mezitím se už začalo projevovat chátrání Elfího království, Trpaslíci se zatím kupodivu drželi. Druhý den byl odstartován církevním sněmem, na kterém Drak vyhlásil křížovou výpravu (zajímavé, že zrovna křížovou, páč Drakova církev žádný kříž ve znaku nemá) proti Goblinům. Ty se sice nepodařilo chytit a zlikvidovat, ale byli na dlouhý čas vyhnání z Gondorsko-Rohanské části císařství. Trpaslíci doplatili na svoji hrdou povahu a touhu po samostatnosti a jejich přespříliš vzdálené podzemní dómy a doly byly snadnou kořistí (navíc to tam nějak vřelo mezi dynastiemi, ale o tom moc nevím). O Elfech jako o státu už v té době nikdo nemluvil, byli tam pouze jen silní hrdinové-individualisté. O pár let později se vrátil z lesů Elrohir, král Elfů, obvěšený poklady a artefakty (aspoň taková byla jeho pověst mezi lidovými vrstvami) a po boku mu stáli taky nějací hrdlořezové a začal něco domlouvat ohledně jeho zvolení na post císaře. Kdyby bylo spojenectví Gondoru a Rohanu silné, nemohl by uspět, ale tu přišla obrovská zrada, jež bude asi už navěky zaznamenána rudým inkoustem v kronikách Tol Earessa, Gondorského krále, který zradil Rohan a ze zbabělosti se přidal na stranu Elrohira. Znovuobnovení císařské hodnosti už nestálo nic v cestě a tak byla vyhlášená aliance Trpaslíků, Elfů a Gondoru, kteří byli domluveni s Gobliny o neútočení a Rohan se dostal jaksi mimo. I na území Rohanu byl na tři léta vyhlášen čas válečné pohotovosti, na který ale bude Rohanský lid dlouho vzpomínat s pýchou v srdci. V té době se začali více vyskytovat upíři, kteří začali nenápadně obsazovat místa po císařství. Goblini i nadále útočili na Trpasličí usedlosti a to mělo za následek (+ konec dodávky jídla z Rohanu)), že začali upadat hloub a hloub. A v této době se i objevili 2 mocné prsteny, které se našli v temných a spletitých chodbách. O nich moc nevím, snad jen to, že časem skončil jeden u Elrohira a druhý u jednoho z Goblinů a poté taky u Elrohira. Poslední den ve znamení honby Goblinů (hlavní goblinobijec byl už zmiňovaný Lesní Elf)), Upírů (hlavně Rohané se v tom angažovali s Korinem v čele) a ostatní havěti. Vzato kol a kolem, byla to moc dobrá akce, další bude, tuším, někdy na konci září, zájemci by se ale měli s dostatečným předstihem nahlásit organizátorům (xpajt02@vse.cz)), aby jim stihli udělat postavy a questy.

Komentáře 26.02.2005. 15:33

Ovčina - podzim 2002

Byly 4 strany - dúnadané, elfové, rohirové a trpoši - které byly relativně jednotné. Kromě národnosti si musel hráč vybrat mezi hrdinou ( kiler, sháněč surovin a taky ten, co vykoná vše potřebné ) a osadníkem ( bezbranný usedlík, producent, ten, co vše vymyslí ). Rozhodl jsem se, že budu Dúnadanským osadníkem, který bude produkovat jídlo ( velice důležitá surovina pro ostatní osadníky, ale úplně zbytečná věc pro hrdiny )), což nebylo možná nejš»astnější rozhodnutí, protože Rohanský potravinářský průmysl ( fuj, jíst koně... ) mě téměř přivedl na mizinu, páč jsem musel prodávat své jídlo za směšně nízkou cenu. Ze začátku se nic důležitého nedělo, o první akci se postaral Hans (trpoš hrdina se zajímavým nápisem na obleku - Lovec trpasličích hlav )), který jen tak pro zábavu vykuchal Špendlu ( on se z toho časem vylízal ) a navíc ho o všechno obral. No a jelikož byl Špendla od nás, tak jsme šli našeho nebohého osadníka pomstít a hrdinně jsme ve čtyřech kilnuli pro změnu Hanse a sebrali jsme mu rovněž vše. Jinak Císař všech národů mezitím odvážně začal cosi mluvit o daních, čímž asi o veškerou odvahu přišel, protože k činům nikdy nedošlo ( ani se mu nedivím, on když má někdo nulovou armádu, tak se těžko vybírají daně ). Stejně v odpoledních hodinách se podařilo jednomu čaroději, vlastnícímu pouze pár drobností jako například 2 prsteny moci, mitrilové doly apod. dostat se do císařství a useknout císaři( samozřejmě obrazně )hlavu. Poté se prohlásil císařem a kupodivu, nikdo nevznesl námitku (aspoň né nahlas). Bývalý císař byl pak oživen jako upír a tak začal Bubla ( Rohanský hrdina ) shánět stříbrnou zbraň, aby mu dopomohl k poklidnému odpočinku ( byl to jeho quest ). Do večera ji nesehnal, páč trpaslíci ( nejlepší producenti zbraní) v té době nejevili moc známek života ( spíš bych to nazval totální rozklad ). Toho jsme využili s Kostějem ( elf hrdina ) a vyrabovali jsme jim dvě usedlosti, které jsme poté pro jistotu zapálili. Tím končil den prvý. Den následující byl o poznání akčnější a dramatičtější. Nový císař se ukázal jako dobrý panovník a tak chodil se svoji družinkou a zabíjel a drancoval na potkání. V celém císařství zavládla anarchie a aby toho nebylo málo, tak se všude potloukal drak, který byl doopravdickým lidumilem. Významné šlechtické hlavy padaly jedna za druhou ( pro ilustraci : Dúnadanského krále Aragorna sejmul jeho vlastní voják, který byl pouze asi 14x silnější ). A v této bouřlivé době se mi podařilo dokončit quest, postavit magickou univerzitu ( díky pomocem od ostatních, hlavně Špendla mi pomohl svým výrobkem - menším z prstenů moci ). Bubla kilnul úpíra, ale jeho quest ještě neskončil, a tak se domníváme, že dalším upírem je Neneke, elfí královna. Jinak hra skončila v nejlepším - při pokusu o útok na čaroděje - ale naštěstí postavy které přežily ( chudák Lovec trpasličích hlav ) přecházejí do další Ovčiny, Takže my, co jsme tam byli, se máme na co těšit. Zajíc alias Tatíček Thant - Gondorský mág a farmář

Komentáře 17.01.2005. 17:54

<< První < Předešlý [3 / 3] Další > Poslední >>