Ovčina 2003

Jmenuji se Arwen Plenkovič from Gondor and Rohan a jsem dcerou rohanského krále Čurily Plenkoviče a gondorské vévodkyně Arlety. Bydlím v Edorasu, nejkrásnějším městě Tol Earessey, se svým bratrem dvojčetem Húrinem, který po smrti našeho otce převzal rohanský trůn. Je sice pravda, že posledním rohanským králem byl Eomér, který po sobě zanechal dvě dcery, nicméně po nich nebylo ani vidu, ani slechu a tak se trůnu ujal Húrin. Já jsem se stala jeho komoří. Ve městě s námi žije také komtesa Deora von Rohan se svým synem, mým nevlastním bratrem, Dorinem a vědma Eowin. Na počátku roku 300 pátého věku se Rohanu vedlo dobře. Věnovali jsme se převážně pěstování obilí a chovu ovcí, na pláních pobíhali krásní šlechtění oři Deory a vědma se - jako obvykle - věnovala svým kouzlům a vizím. Jenom naše vojsko nějak zaostávalo - příšery z lesa si velmi oblíbily naše hrdiny. Ale vzhledem k tomu, že to byl čas míru, nepotřeboval Rohan silné vojsko. Ovšem až do doby, než vyšli z lesů i jiné příš! > ery než jen troll a drak - goblini. Byli to potomci bubáka a lidských žen. Strašná stvoření - zelená, slizká, nemluvila lidskou řečí a byla tak opovážlivá, že přišla až do měst. Goblini začali přepadat lidi, elfy i trpaslíky, pálili domy, znásilňovali ženy. A tak jsme najednou pocítili potřebu dobrého vojska. Začali jsme obchodovat s trpaslíky i elfy, trpaslíci nám dodávali zbraně a nářadí a elfové životy výměnou za naše jídlo. V Dorinově hlavě se urodil skvělý nápad, jak obchodování urychlit, a založil trh hned vedle univerzity. Já jsem posléze chtěla založit restauraci, také vedle univerzity a trhu, ale jak uvidíte dále, nebyla k tomu pak již příležitost. Ke všem strastem, které každodenně postihovaly Tol Earesseu, přibyla ještě další. Upíři z nás opět začali vysávat život. Takže už nestačilo být na pozoru před gobliny, ale prakticky před všemi, protože jsme nevěděli, kolik upírů je a kdo jsou. Věděli jsme jen o Neneke a podezřívali jsme jejího protektora Daggara. Můj nevlastní bratr Dorin je dost podnikavý, nejenže založil trh, který však nepodpořil dostatečnou reklamou, takže o úspěšnosti tohoto nápadu nemohu nic říct, ale také se pustil do vynalézání a tím obohatil Rohan o větrný mlýn, zavlažování - což ještě zvýšilo naši produkci - a opevnění domu, které nám umožňovalo bránit naše zásoby proti goblinům. Bratr Hurin se věnoval rozšiřování našeho území, takže se usadil v Gondoru. Za postoupení tohoto území jsme pak Gondoru poskytovali jídlo. Posléze získal další území v Lorienu, kde se usadil Aragorn a do Rohanu se přistěhovala elfka Kira, která se připojila k naší velkoprodukci a zásobovala nás životy a bylinami. Já jsem se rozhodla velmi výhodně provdat. Nedokázala jsem totiž pozvednout rohanský dvůr, neboť v Rohanu prakticky žádný dvůr neexistoval. V té době všichni Rohirové řešili jiné věci - obchodování s jídlem včetně zásobování vlastního národa, obrana města či útoky na gobliny. Nicméně se nakonec vždy vyřešily jen obchodní záležitosti. I když musím podotknout, že obranu města jsme nakonec vyřešili také, nechali jsme si od trpaslíků postavit hradby, což nás později před gobliny zachránilo. Ale vraťme se k mému sňatku. Vzhledem k tomu, že v mém těle koluje královská krev, pohovořila jsem nejdříve o sňatku s bratrem. Bylo velmi naléhavé uzavřít z politických důvodů dobrý sňatek. Ovšem v té době mě přepadli goblini a protože jsem u sebe neměla žádnou zbraň ani nic cenného, žádal goblin dítě. A tak jsem otěhotněla. Ale nechtěla jsem, aby se goblini dále množili a tak jsem se snažila zjistit možnost potratu. Nakonec jsem zjistila, že mi může pomoct Nenneke - pustila se do vynalézání a pomohla mi - za příslib jídla na dva roky jsem od ní dostala andělský květ. Goblinovi jsem pak oznámila, že jsem potratila a on chtěl další dítě. A tak se nakonec stalo, že jsem mu porodila dceru Bludimíru, neboť jsem si byla jistá, že dokud mu neporodím nějaké dítě, nedá pokoj. Mezitím jsem dostala nabídku sňatku od trpasličího krále Morrise Ravaye s tím, že dostanu jedno území v Belegostu, nakonec jsem s jeho nabídkou souhlasila. Roku 307 se konala skromná svatba - oddal nás drak, což se mi sice moc nelíbilo vzhledem k osudu mé drahé matky, ale odmítnout se nedalo. Morris chtěl mít hned dítě, ale podařilo se mi ho přesvědčit, že tak brzo po porodu gobliní holčičky by to nebylo dobré. Jednou se všem lidem zdál stejný sen. Byla jsem v místnosti s pěti otvory. Vešla jsem do druhého zleva a octla jsem se v místnosti, která byla celá z vody. Byli tam opět další tři otvory, zvolila jsem levý. V další místnosti byli opět tři otvory, ve dvou bylo slyšet bublání vody a v jednom burácení rozbouřeného moře. Vešla jsem do bublajícího otvoru a dostala jsem se do další místnosti s dalšími třemi otvory. Ve dvou bylo ticho a v jednom bylo slyšet houkání majáku. Vydala jsem se tedy za zvukem majáku a došla jsem do místnosti, kde byla vodní příšera a světelný meč. Mohla jsem kolem příšery projít a vejít do jednoho ze tří otvorů nebo s ní bojovat. Rozhodla jsem se s ní bojovat. Porazila jsem jí a dva otvory se zasypaly. Do třetího jsem vešla a v místnosti jsem našla prsten vody. A tak jsem se stala čarodějem vody a zároveň štvanou zvěří, protože hodně lidí a nejen lidí chtělo prsten získat. Na pomoc jsem měla ledového draka. Záhy jsem porodila dceru Lyttu Ravay, o kterou jsem se starala, protože Morris by ji neuživil. Pak jsem během krátkého času byla několikrát napadena, tak jsem se rozhodla spojit se s čarodějem bažin. Mezitím byl můj manžel zabit Rohany. S čarodějem bažin jsme napadli Alseta - trpasličího prince, který po dlouhém boji zemřel a kromě mnoha jiných "pokladů" nám odevzdal také meč Andúril. Později jsem však litovala jeho smrti, dozvěděla jsem se, že to byl upřímný a ctěný trpaslík s dobrými úmysly - možná by bylo bývalo lepší se spojit s ním. Po smrti Alseta jsem měla vnuknutí a rozhodla jsem se spojit s Elrohirem proti čaroději bažin. Využili jsme situace, kdy se ohnivý pták (příšera bažiňáka) vzdálil a napadli ho spolu s mým ledovým drakem a trpaslíkem Skotem - synem mého zesnulého manžela. Čaroděj bažin prohrál boj téměř okamžitě a prsten moci získal Elrohir. Poté jsme uzavřeli s Elrohirem spojenectví, které jsme chtěli zpečetit sňatkem. Nicméně osud tomu nepřál. Roznesla se zpráva o posledním nenalezeném artefaktu a Elrohir ihned odjel, aby se ho pokusil nalézt. I já jsem posléze odjela k jezeru, ale zabloudila jsem v lesích a poté, co jsem se dostala zpátky na území císařství, napadli mě goblini. Proti jednomu bych se ubránila, ale proti čtyřem jsem neměla šanci. Zabili mě a vzali všechno včetně prstenu moci. A tak jsem se vrátila do Rohanu, kde mi vdechli nový život. Rohan v době, kdy jsem putovala Tol Earesseou jako čarodějka, zbohatnul, spojil se s Gondorem a společně se válečně vybavili. Rozhodli se konečně skoncovat s gobliny. Ale když jsme je dostihli na svých rychlých koních, bojovali zrovna goblini s trpaslíky. A tak jsme mezitím alespoň zaútočili na Daggara - upíra, kterého jsme pochopitelně bez obtíží zabili, ale žádná válečná kořist z něj nebyla. Poté jsme se uviděli přicházejícího goblina Kryšpína - syna Stelly a Bubáka, nevlastního bratra Alseta. Avšak hon na něj jsme začali příliš brzy a goblinek zmizel v lese jako pára nad hrncem. Tak jsme se podívali do známé gobliní skrýše, ale nic tam pochopitelně nebylo. Poté jsme se na chvíli vrátili do Rohanu, kde nás navštívil jeden z upírů a řekl nám, kde bychom mohli nalézt helmu Daggara. Rozdělili jsme se na tři skupiny. Naše skupina šla hledat helmu. Prohledali jsme celé území nad Belegostem, ale marně. Naopak se zdálo, že nás upír - trpaslík zradil, viděli jsme ho s dalšími upíry, jak ukazoval naším směrem. Takže jsme raději vzali nohy na ramena. Po krátkém běhu jsme se nad Gondorem připojili k dalším dvěma rohanským skupinám. Sešli jsme společně Gondorem, kde zrovna pobývali goblini, a pokračovali dolů k rozcestí (chatě).

26.02.2005. 15:35