Za krále a proti králi VII.

Už je to pár let, co král Grottir, společně s náčelníky Hefarixem a Barazem vpadl na území Sassarijského království, ovládaného elfy, trpaslíky a jiným trollím lidem. Ti se často svářili mezi sebou o vládu, ale jejich země byla bohatá a vhodná ke vpádu. Grottir Jarl dobyl po velkém boji město Manilu a porazil spojené vojska ostatních náčelníků. Tím založil mocnou severní říši. Vládu rozdělil mezi sebe a své nejvěrnější, jarly Lunara a Farino. Začala doba velké kolonizace a rychlého rozvoje. Mýtili jsme lesy a zakládali si v nové zemi dvorce. A tam, kde naše moc nesahala se začali v lesích srocovat nespokojenci z nelidského plémě a začali škodit našim dobrým rolníkům a lovcům. Za svého vůdce si zvolili strašlivého Gharkúla, nebo jak se ten zatracený trol nazýval.
Ve stejné době vyhlásil otec křesťanů svatou válku, proti našemu dobrému králi Grottirovi a jeho zemi, který nechtěl přijmout křest. K němu se připojil ziskuchtivý Pipin Floutek, který toužil po bohatství a nové zemi. Když skončily žně, jarlové vyslali posly s válečnými šípy a započali svolávat bojeschopné muže do zbraně. I já jsem opustil dvorec a vydal jsem se bránit naši novou domovinu. Připojil jsem se k vojsku jarla Lunara, protože jsem se doslechl, že je velkým vůdcem. Jeho vojsko bylo početné, ale mnohým ještě nebylo ani patnáct zim. Nedlouho po mém příchodu dorazila zpráva, že papež Pius a král Pipin překročili hranice a Gharkúl vyšel se svými voji z lesů a nabídl jim spojenectví
Začali jsme proto zesilovat opevnění Vyborgu, kde byl náš hlavní tábor. Vyrazili jsme proto k pile, kterou držel ten trolí lid a nahlavu je porazili. S vytěženým dřevem jsme se vrátili zpět do Vyborgu a opevnili jej novou palisádou. V boji jsem si získal jarlovu přízeň, když jsem s několika schopnými muži zaútočil na kolísající řady trollů z boku tím pojistil naše vítězství. Byl jsem povýšen na hersira a stal se třetím nejdůležitějším mužem Vyborgu. V dalších bojích jsme pak stále poráželi oddíly trolího lidu, a v okolí pily jsme usadili vesničany, kteří nám hlídali pilu a odváděli berně. Boje s křesťany byly o mnoho tužší než s trolím lidem. Téměř bez výjimky na sobě měli dlouhé drátěné košile, a chránily je velké mandlové štíty. Za touto železnou hradbou se rojilo mnoho střelců se samostříly. Zbraní u nás téměř neznámou. Postupovali pomalu, pravidelně a jistě. Přesto se nám nad nimi podařilo s pomocí bohů mnohokrát zvítězit, stejně jako jim nad námi. Jednou dokonce vyplenili samotný Vyborg, ale vzápětí jsme je porazili ve velkolepé bitvě přímo u bran jejich ležení. Žádná z těchto větších či menších bitev však konečné vítězství nepřinesla, proto se veškeré síly seveřanů, křesťanů a trolího lidu shromáždily ke konečnému střetu. Papež Pius, kterého křesťané nazvají svatým otcem, i přes to, že mi mnoho zbrojnošů tvrdilo, že je stejně svatý jako oni. A jeden mi dokonce přísahal při jediném bohu, že ho viděl se v noci vykrádat z tábora do ovčí ohrady. Při představě, co tam dělal mě rázem přešla chuťna skopové. Tedy tento papež požehnal křesťanským vojům . I my jsme se pomodlili, aby nám byl Odin, Tyr a všichni bohové nápomocni a vyrazili jsme do boje. Byl dlouhý a trdý, křižáci nás pomalu zatlačovali dál a dál, i když každý jejich krok byl zaplacen křesťanskou krví. Nakonec se však naše porážka ukázala nevyhnutelnou. Sám jsem se snažil ze všech sil ji oddálit. Proradní křesťanští střelci mě však neustále zasypávali šípy a mě nezbývalo než buď se nechat rozstřílet nebo ustoupit a vyčkat na svou příležitost. Ta přišla, když mi jeden umírající bojovník vrazil do ruky Thorovo kladivo. Vrhl jsem se proti družině samotného krále Pipina. Nakonec jsem však skončil posekán a prostřílen mezi ostatními.
Náhoda, zázrak nebo mé postavení a vidina výkupného patrně způsobila, že jsem se ocitl v křižáckém lazaretu, kde jsem opět procitl. Zde jsem se dozvěděl, že náležím králi Pipinovi. Když jsem nabral sil, odvedli mě do Manilského vězění. Ale to není konec.To je teprve začátek. Stále si mnoho našich mužů uchovalo hrdost a pokud nám naši příbuzní z naší staré domoviny přijdou na pomoc, opět obnovíme vládu jarlů a krev křesťanů zbarví zemi doruda.

Hodnocení:
Po bojové stránce průměrná. V ničem nevybočující z řady. Celou dobu probíhaly kvesty pro celé vojsko nebo jeho velkou část. Stalo se, že byly trochu nelogické, ale byla jich spousta a nikdo není neomylný.
Po organizační stránce by mohli orgové zvážit trochu jiný systém oživování. Současný (oživování na centrálním hřbitově odkud se pak šlo buď k zástavě nebo do pevnosti) by se mohl trochu pozměnit, aby jediný bonus za kvesty nebyl neustálý nárůst životů. Když měli na konci někteří řadoví vojáci přes deset, tak už to začínalo být docela úchylné.
Atmosféra byla skvělá. A nemohli ho narušit ani občasní okolochodící civilové. Kostýmy i roleplaying cp i hráčů výborné. Byla to opravdu bitva ve fantasy světě, který byl všude kolem ni. Nebyl to jen prostý boj v lese a na louce, lehce doplněný příběhem, aby si hráči nemysleli, že se mlátí jen z dlouhé chvíle.
Závěr ať si každý udělá sám. Mě se akce líbila a vyhovovala mi. A už se těším na další.

10.12.2006. 00:00