Warcraft (2004-11-13)

Warcraft!

Kdo by neznal tuhle legendární real-time strategii, která se již dočkala třetího pokračování. Bitva na téma téhle hry se odehrála 13.11. v České Třebové. V registraci na webu bylo asi 200 lidí. A jak nás vlastně napadlo se tam vydat?

Začal to Turek (pěkně děkuji)), který mi napsal email, že by tam chtěl jet, ale že mu odřekli domluvení lidi a že prý jestli bych nechtěl jet taky. Takže jsem se na nedělním Shadowrunu (kyberpunkové RPG se skvělým herním systémem) zeptal ostatních. Mayer byl pro, Boco nemohl, Čita měl čas tak že prý asi taky. Ve středu se přidal Had a jeden Turkův kámoš projevil taky zájem, takže to vypadalo že pojedeme asi dvěma auty. S konečnou domluvou jsme počkali na trénink ve čtvrtek - tam projevil zájem Dvojče (to jsem samozřejmě nevěděl který, zásadně je tedy nerozlišuju - tedy i kdybych náhodou mohl). Turkův kámoš nakonec odřekl. Takže to vypadalo na 6 lidí a to už je pěkná grupa.

Odjezd a cesta

V pátek jsme měli vyjet ode mne - jak to se mělo domluvit na místě. K dipozici byla Turkova škodovka na plyn, Mayerův Citroen a moje Filcka (Felicie). Já jsem se trochu zdržel v práci, musel jsem ještě pro spacák a jídlo k ženě, pak k máti pro nějaké oblečení (a že se hodilo!) a tak jsem domů dorazil až něco málo po čtvrté. Turek dorazil první kolem 16:15. V 16:30 volal Mayer, že ještě zavaří vodu, zalije čaj, přeleje ho do termosky a hned je u mě. Kolem 16:45 volal že boural a dojede později. Takže si Turek v klidu nakoupil V Kaufu a já jsem se v klidu dobalil. Domluvili jsme se s Turkem, že pojede Mayer a on a tak jsem filcku zavezl ženě. Jak jsem se vrátil, tak jsem zavolal Mayerovi jak na tom je - čekali na policajty, auto bylo jen trochu ťuklý, chtěl ale nakoupit jídlo na bitvu a tak jsme mu s Turkem zašli do Kaufu a pak pokecali nad C-EVO. Kolem 18:30 se objevil Mayer a Hadem a Dvojčetem. Opravili jsme Mayerovi levý světlomet průhlednou izolepou, naložili moje věci a vzpomněli si na Čitu. Bohužel vytrvale nebral telefon. Mayer se rozhodl, že nepojede, přeci jenom musel si to vyžehlit u ženy. Takže jsem musel vzít svoji filcku. a tak jsem nasedli a jeli k mojí ženě. Tam jsem přemístili z filcky zimní pneumatiky připravené na přezutí k Mayerovi, věci od Dvojčete a Hada a Turka ke mě do auta, naložili ženu a jeli zase zpátky ke mě. Tam jsme vyložili moji ženu a pneumatiky, já jsem vzal autorádio a pak jsme vyrazili. Mayer pro jeho ženu do práce a my ostatní (Já Ondra, Had, Dvojče a Turek) do České Třebové.

Jeli jsme přes Opavu, kde jsem přejel odbočku na Štenberk a Olomouc, takže jsem to vzal kolem přes dvě vesničky a už jsem byl zase na správný cestě. Pak už jsme nebloudili a kolem 23 hod dojeli do třebové. Po deseti minutách město vypadalo furt stejně, ukazatel na nádraží nikde a tak jsem zastavil a nechal Dvojče ať se zeptá na cestu. Měli jsme se vrátit, projet křižovatku pak uhnout doprava a pak doleva. Jenže jsme se vrátili na výpadovku odkud jsme přijeli a tak jsem se vrátil a zkusil uhnout hned na té první křižovatce. Po 300 metrech to vypadalo opět podezřele a tak jsem zastavil u jednoho mladíka. Dvojče se zeptal a Mladík začal mluvit. Ale jak! To jsem ještě nezažil! My z Ostravy si sice děláme šoufky z Pražáků (a oni samozřejmě zase z nás)), ale tohle bylo prostě neskutečné. Během dvou vět to Dvojče nevydržel, otočil se dozadu a snažil se zadržet přívaly smíchu. Měl jsem co dělat abych zachoval kamennou tvář, přešel informace o místní základce a z mladíka vypáčil alespoň to, že se máme vrátit na světelnou (potřetí)), tam zahnout vpravo, vyjet na kopec, tam odbočit vpravo a pak vlevo. Tak jsem vyjel. Během 3 - 5 minut se dvojče konečně uklidnil, ale jeho občasné pochechtávání nás provázelo ještě alespoň půl hodiny. To nádraží jsme nakonec našli - Had si všiml cedule.

Takže jsem zaparkoval a šli jsme to obhlédnout. Kupodivu vedle východu z nádraží visela cedule "Warcraft" s šipkou. Chvíli jsem ji sledovali a moje chmurná předpověď, že šipka zatočí do průchodu pod kolejemi se kupodivu nevyplnila. místo toho vedla kolem hospody dál. V hospodě samozřejmě nikdo z bitvy nebyl a tak jsem si jen odskočil na WC (lidi v lokále se na mě divně dívali - asi ještě neviděli nikoho h černých kapsáčích s letníma "jehličkama" a palestinou)Pak jsme nasedli do auta a vyjeli jsme. Místo toho, abych spletí jednosměrek objížděl neznámé město, tak jsem to střihnul přes autobusák (zákaz vjezdu s výjimkou autobusů) a projel okolo dvojce městských policistů, kteří jen přihlíželi a ani nereagovali. Uvidíme, možná mi něco přijde poštou. Po cca 500 metrech s moje chmurná předpověď naplnila, neboť šipka ukazovala do průchodu pod tratí. Dvojče sice prozkoumal druhou stranu, ale nic tam nebylo (ani další šipka). Takže nezbylo nic jiného než se to pokusit nějak objet. Na první pokus jsme dojeli na místní sídliště - asi jediné a tak jsme sjeli zpátky na starou dobrou známou cestu a tentokrát jsem zastavil u staršího páru - mohlo jim být tak 40 - 50. Mluvili opět naprosto šíleným způsobem, ten mladík předtím to bylo skoro nic. Takže Dvojče byl opět v křečích a posléze se opět otočil dozadu a já se musel vyptat na cestu. Chtěli jsme jenom přes koleje, ale to nebyli schopni dobré 3 minuty pochopit a ta žena furt plantala něco o nějakých městech kam chceme jet (možná nějaké Ústí nebo co - už nevím). No ale nakonec nám poradili a tak jsem vyrazil. Ta cesta vypadala podezřele, ale nakonec nás přeci jenom dovedla k podjezdu. Na druhé straně jsme to vzali doleva, kdy mělo být pokračování šipek. Za chvíli si někdo všiml jedné v protisměru a tak jsem otočil auto a už jsme zase jeli dobře. Následovaly asi dvě - tři zatáčky a odbočka doprava u níž byla na soklu cedule ukazující na cestu do tmy s poznámkou "furt nahoru". Tak jsem jeli. Minuli jsme asi 4 rozestavěné vily, skončil asfalt a svah stoupal. Vypadalo to že na dvojku to už nevytáhnu a tka jsem tam dal 1. Ale nerozjel jsem se. Kola se protáčely a já začal pomaličku klouzat zpátky. Tak jsem se nechal roztlačit, otočil to a zaparkoval poblíž cesty u posledního plotu.

Protáhli jsme se a poslušni instrukcí jsme se pěšky vydali "furt nahoru". Po chvíli jsme zjistili že vlastně stojíme na spodním konci sjezdovky. Vlevo u lesa byl totiž vlek s unimobuňkou pro vlekaře. Obešli jsme ji a pokračovali po lesní cestě nahoru. Po cca 50 metrech nám bylo jasné, že v tom tichu a tmě nic neobjevíme. po cestě dolů jsme postáli na sjezdovce a obdivovali ticho, které tady panovalo. V tu dobu už drobně mžilo, ale i tak bylo celkem teplo. Světla města v mžení a oparu vykreslovala nádherné přechody od úplné tmy až po jasné světlo lamp. Sešli jsme dolů a já s Turkem jsme postavili stan. Had s dvojčetem spal v autě. Ještě jsem trochu pojedl a pak se zahrabal do spacáku. Nastavil jsem na mobilu budíky (asi 4) na ráno, napsal jsem milou SMS ženě a posléze i usnul.

Ráno

Ráno Turek aktivně vstal kolem 8. Sice mi to připadalo celkem brzy, ale následoval jsem jeho příkladu. Vysoukal jsem se ze spacáku a vylezl ze stanu. Drobně mžilo. Pořád. A byla celkem kosa. Převlíkací proces ze spacího do bitevního jsem sice začal venku, ale dokončit jsem ho musel v autě. Příšerně se mi u toho klepaly ruce. Posléze jsem oblečení na sobě i zahřál. Posnídal jsem, dopil vlažné kafe co mi dala v pátek žena. Chvíli jsem poseděl a napadlo mě že bych si mohl připravit čaj. Vytáhl jsem tedy z kufru plynový vařič, dal na něj ešus naplněný vodou a běžel se zase schovat do auta. Mžilo opravdu protivně. Jak byla voda horká, tak jsem dosypal čaj: Gunpowder z cejlonu. Nevím o tom, že by se na cejlonu pěstoval zelený čaj, odjakživa to byla doména čajovníku indického. Zchu-cha (neboli gunpowder) je sice ta nejběžnější sorta čaje, ale i tak se mi nápis na krabičce nelíbil - uvidíme co to bude. Nakonec první ani druhý nálev nebyl nic moc. Oba jsem je slil do termosky ať čaj zůstane co nejdéle teplý.

Od 9:15 jsem seděl v autě a čekal. Turek se šel ráno projít, mohl si to ve svojem plášti dovolit. Dvojče s Hadem seděli v autě se mnou. Pak přijela červená filcka a s ní dva boříci. Byli místní, přijeli na bitvu, organizátora znali - ten samozřejmě bude vyrážet v 10 z nádru. Chvilku jsem pokecal a šel zase sedět do auta. Kluci postávali venku a posléze se Turek s Dvojčetem rozhodli jít na nádraží. Já s Hadem jsem furt čekali v autě. Měl jsem promočený boty (jsou starý prošoupaný, ale pevný a lehký) a byla mi celkem kosa. Bylo už skoro 10:20. Kde k... všichni jsou. Kolem 10:40 mi za autem prošel zástup cca 40 lidí. Za chvíli se objevil Turek, že už je se všema zpátky. Tak jsme se navlíkli do bitevního, sbalili věci, já zamkl auto a šli jsem k té vlekařské budce, kde kraloval organizátor.

Bitva

Bylo tam asi 70 lidí, převažovalo černé ošacení. Registračka trvala strašně dlouho. Schvalování zbraní ještě dýl. Trčeli jsme tam snad hodinu. Turek se Zajícem (přijel ze studií z Prahy) byli nahlášení u orků (mám ten dojem) my ostatní za nemrtvé. Nakonec jsme se domluvili s organizátorem, který nás nakonec prdnul k lidem. Vyfásli jsme modrý hadříky (8 x 12 cm) a šli najít zbytek. Bylo nás celkem 14. Chvíli jsme čekali a nic se nedělo. Tak jsem se šel zeptat jestli už k.... začneme. Orgasmátor jako že jo, ať prej se lidi shromážděj na louce. Tak jsem to tak trochu seřval na hromadu. Trvalo asi ještě 5 minut než jsme byli všeci rozdělení a org konečně vyšel ven aby nám řekl, že máme jít za veliteli na plac. No potěš koště! Žádný vysvětlování pravidel! Žádná úvodní / vyrovnávací lajna! Prostě NIC!

Vyšli jsme na bojiště. Naše tvrz byla prostorná, někdo se tu opravdu vyřádil. Tvrze ostatních vypadaly obdobně. Okolo nebyl jeden provázek, ale hned 4: nahoře, dole a 2 křížem. U nás byl dokonce natažený cca 4 metrový pruh látky. Jinak byly tvrze celkem blízko - ve vrcholech čtverce o hraně tak 50 - 60 m. Není mi jasné jak by se tam vlezlo 200 lidí co bylo na registračce, ale té hrstce co nás tam bylo to stačilo tak akorát. Plac byl ve svahu s velkým převýšením a muldami. Zas tak často se neběhalo a tak to nevadilo.

Na tvrzi nám náš "hrdina" vysvětlil pravidla. Musel je ale asi tak 3x konzultovat s hlavním orgem. Bylo tam pár rozdílů od původních, jejichž přepis jsem na závěr ukořistil. Bylo nás - lidí - celkem čtrnáct. Elfů bylo více - údajně 15, orků a nemrtvých bylo přes 20 - a to k nemrtvým přišly ještě v průběhu bitvy posily. K vyrovnání poměru sil nám hlavní org zvedl počet životů na 7. Byl jsem zvolen za druida, nebo něco takového. Prostě jsem měl 4 magy za hodinu (ale v papíru s questy, který jsem ukořistil na konci bitvy se psalo že bych jich měl mít 5) a mohl jsem je použít na posvěcení zbraně - ta pak dávala útok za 2.

Ještě před začátkem hry k nám přišli žoldáci. Náš hrdina chvilku rozmlouval s tím jejich - šlo o to jestli si je nechceme na hodinku najmout - a pak nás nechal si je vyzkoušet. Rozsekali jsem je hned - nebyli nic moc. Náš hrdina pak přednesl vůči žoldáků férovou (dle mého) nabídku: 30 zlatých teď, 30 potom, jestli tedy vůbec budou k užitku. To se vůdci žoldáků samozřejmě nelíbilo - přeci jenom původní nabídka byla 70 zlatých předem.

V první questu jsem měli najít dryády a od nich získat nějaký prsten - bylo to rychle hotové, chytli jsme je kousek za věží. O to samé se zřejmě měli pokusit nemrtví, jelikož se valili k naší věži. Byli však nemilosrdně zmasakrováni. To jsme si udělali první nepřátele.

Ve druhém questu jsme měli získat hlavu vůdce žoldáků. Ani to nebyl problém. Pobili jsme jsme část žoldáků a některé nemrtvé, kteří se zřejmě snažili o totéž co my. Pak jsme zajali vůdce žoldáků a hezky ho dopravili do naší věže. Přeživší zbytek žoldáků a nemrtvých se stáhl. To jsme si udělali druhé nepřátele.

V třetím questu jsme měli podle našeho hrdiny ubránit prsten před elfy, kteří ho chtěli taky - podle herního fahrplanu jsme ale měli postavit hlásku na místě dříve obývaném troly. Chvíli jsme tedy čekali na elfy a pak Turek (tuším) navrhnul aby jsem je schovali prsten a šli elfy napadnout. Byl vybrán dobrovolník, který se s prstenem schoval za naší věží a my ostatní jsem šli dolů na elfy. Vzali jsme to kolem orků a ukecali jsme je, že půjdou na efly s námi. Pokračovali jsme k elfům a kus za našimi armádami se vynořili i nemrtví. Moc se mi to nelíbilo, ale asi měli s elfy nevyřízený účet a tak šli taky. U elfí věže (později se ukázalo nebyla věž ale most) jsme zastavili, náš hrdina pronesl několik vzletných slov. Mě se moc okolí nelíbilo a tak jsem svolal ostravskou grupu (tou dobou už jsme tak na sebe řvali, teda spíš já na ostatní) vlevo od mostku. A pak to přišlo! Půlka našich se vrhla s orky na elfy a na ně se zezadu vrhli nemrtví. Orci se také otočili na nás. My (ostravská grupa) jsme se stáhli vlevo od mostku a vzali jsme sebou dobrých 8 lidí. Bohužel se jim povedlo nás rozdělit. Nakonec jsem tam zůstal s dvojčetem sám. Počet protivníků jsme sice snížili na 3, ale ti se pak zastavili a dali nám čas se podívat za sebe - no a tam na nás čekalo dobrých 15 orků. Uznal jsem moji porážku a odešel do věže. Dvojče bojoval až do hořkého konce. Tentokrát si to naši nepřátelé vychutnali.

Na věži jsme ponadávali na ostatní co se spikli proti nám, a začali uvažovat o čtvrtém questu - měli jsme zničit dimenzionální bránu. Konkrétně k ní měli dojít tři kněží - já a ještě dva další boříci - a 10x pronést zaklínadlo. Bohužel jsme ještě nebyli živí když okolo nás prošli orci, kteří hledali bránu, že ji jako budou bránit. Šli ale pomalu a tak když jsme byli za 2 minutky živí vydali jsem se za nimi - teda všichni mimo nás kněží, my jsme to vzali okolo, aby si nás nevšimli. Naší skupině se podařilo navázat boj s orky když byli nějaký 15 - 20 metrů od brány. To už jsme tam byli my kněží a začali jsme odříkávat zaklínadlo. Zopakovali jsme ho po 5-té, když se přiblížili dva orkové. u osmého opakování byli už u nás, ale nezaútočili. Stihli jsme to! A tak jsme ty dva vzali útokem. Stáhli se ke svým a my za nimi. Tehdy se mi stalo něco co jsem nepochopil. Obešel jsem orčí řadu zezadu z prava do leva, mezitím jsem aspoň osumkrát zařval "záda!". Občas se někdo ohlédl, ale nikdo se na mne nevrhnul, aby kryl ostatní. A tak jsem si požehnal zbraň, naposledy zařval "záda!" sekl toho nejbližšího a pro změnu zařval "za dva!" Tehdy si mě konečně pořádně všimli. Trochu jsem se stáhl ale nikdo za mnou nešel, tak jsem to zopakoval a jednoho z nich zabil. Pak už se konečně zmátořili, a jeden šel na mě. Vyřídil jsem ho ale rychle a šel opět na ostatní. Trvalo to chvíli a pobili jsme je všechny.

V páté questu jsme měli zabránit nemrtvým zabránit vstupu na hřbitov, respektive vyzvednout kus svitku a znesvětit hřbitov. O svitku jsme nic nevěděli a tak jsme se vydali na hřbitov. Tam jsem se domluvili s elfama že se budeme bránit společně. Na ně měli totiž zaútočit orci. Oddělil jsem naši skupinu a vylezli jsem na svah nad hřbitovem a tam čekali. Náš hrdina se zbytkem zatím zabral hřbitov a posléze se začal domlouvat s orgem a vůdci ostatních stran co a jak. Bohužel hlavní org zasáhl svojí božskou mocí a rozhodl, že boje proběhnou osamoceně. Orci tedy odešli za elfy bokem a začali bojovat. Našim nemrtvým se nějak nechtělo začít. Pomalu sestupovali dolů a pak vyčlenili půlku která nás nahoře měli zastavit aby jsme jim nevpadli do zad. Byli na nás stejně připraveni a tak jsem zavelel k útoku. Seběhli jsem k nim. Někdo z jejich spodní skupiny zařval "Ně ně! zabijte je!", ale oni místo toho před námi začali ustupovat. Deset proti pěti! Zatlačili jsem je až k jejich druhé půlce a běželi radši honem k našim přeci jen 5 proti 20 není sranda. Vytvořili jsme lajnu a zahájili boj s nemrtvými. Pak jeden z nich zařval: "Ty, ty a ty! Máte Chaos!" a další udělal to samé. Abych vysvětlil chaos - člověk postižený chaosem měl zaútočit na nejbližšího. Problém byl ve výkladu - my jsme logicky tvrdili že na nejbližšího koho jsem viděli. Nemrtví tvrdili že na nejbližšího vůbec - tedy například na toho co stál na vámi. Byl jsem také postižen chaosem, ale jelikož jsem neschvaloval výklad nemrtvých a oni neschvalovali náš (můj) tak jsem se rozhodl že budu jako mrtvý a šel jsem na hřbitov. Samozřejmě jsme prohráli. 6 lidí z 14 mělo chaos a i když to všichni nevyřešili tak jako já bylo jasné že proti 20 lidem jsme bez šance. Náš hrdina se ještě chvíli hrdinně bránil na hřbitově, ale i on padl. Pak jsme si chvíli hráli na zombie - za 2 minuty jsme se oživili na hřbitově, měli jsme 2 životy, útok 1 a potácivým krokem se vydali na nepřátele. Chvíli zmateně ustupovali, ale za chvíli nás pobili. Při druhém pokusu jsme použili jednoho z nás jako štít. Triumfální pochod však ztroskotal na pařezu - tam někdo Turkovi přišlápl plášť a tak Turek spadl a zapříčinil tak pád celé skupiny. Byla to hezká podívaná. Pak přišel hlavní org, že by jsme už mohli jít zase zpátky do věže a pokračovat ve hře. Chvíli to trvalo ale pak jsme ho poslechli.

V šestém questu jsme měli strhnout starobylý elfský most, který byl podemletý povodní a vyzvednout z něj bájné elfí zlato. Bohužel když jsme dorazili na místo, tak nám elfové sdělili že už tam byli orci a zlato vzali. Chvíli jsme tam postávali a pak začali ze svahu sestupovat nemrtví a tak jsme udělali s elfy dohodu a vrhli se na ně. Neměli šanci. Pronásledovali jsme je do půlky svahu a aspoň půlku pobili (tu pomalejší). Pak už se nám nechtělo utíkat a tak jsem se otočili proti orkům. Naše skupiny se potkaly a orčí velitel zahájil s tím naším a elfím vyjednávací řeč. trvalo to dlouho a tak jsem našemu hrdinovi navrh, že je necháme na oko odejít a pak je budeme pronásledovat a pobijeme je. Plán se zalíbil a tak jsme je nechali jít. Za dobré 3 minuty jsme se vydali za nimi. Já jsem si je obešel zprava - plánoval jsem je opět napadnout zezadu a pak se spojit s našima. Čekal jsem schovaný za stromem dobrých 5 minut. Organizátoři furt něco řešili. Pak ten náš telefonoval a vyhlásil návrat do věží s tím že se pak pojede další quest. Teda pěkně děkuju za takovejhle zásah. Někam vylezu, tvrdnu tam a pak nic! To se mohla uspořádat aspoň pro formu malá bitvička, když už jsme tam stáli.

Tak jsme smutně sešli dolů a vydali se na další quest - dobývání věží. V naší věži nic nebylo a tak jsme ji opustili a šli k orčí - měli tam přeci elfí zlato. Po cestě jsme se ale potkali jak s orkama tak s elfama (pokud mě paměť neklame) a naši vůdci se rozhodli že kašleme na dobývání věží - stejně je to jenom nudná látačka, člověk si pořádně nezabojuje a akorát tak přijde k úrazu. Tak jsme šli všichni ke hřbitovu. Pak jsem čekali na zbytky - především na orky a nemrtvé co si šli do věží pro věci. Opravdu mi nebylo jasné proč tam nemohli jít až po závěrečce. Když se (skoro) všichni shromáždili zbývalo ještě veřejně vyhlásit úmluvu ohledně pravidel na poslední bitvu: jede se bez magie a všichni mají to co měli ze začátku. I tak to trvalo aspoň 10 minut než se začalo bojovat.

V bitvě jsem byl vedle našeho hrdiny. Bohužel jsme narazili na démona nemrtvých - sebral jsem mu život, on mne taky zasáhl - bral ale za 5! Sekl jsem ho asi ještě jednou a pak mě dostal podruhé. Tak jsem šel pryč. Náš hrdina zachvíli skončil stejně. Bohudík uviděl nějakého svojeho známého, kterému vysvětlil situaci a ten nás oživil - měli jsme po dvou životech. Našli jsme si tedy démona a zaútočili na něj znova. Vzal jsem mu zase jeden život ale pak jsem zemřel. bitva postupně přešla do lokálních bojů a po chvíli už nebylo jasné kdo ještě žije a kdo už provozuje férovky atd.

V nastalém zmatku chtěl Turek domluvit nějakou férovku 5 proti 5. Já si však myslel, že to snad není všechno. Organizátor se k ničemu neměl a tak jsem obešel lidi a časem se mi je podařilo přesvědčit že dáme klasickou lajnu. Každý se třemi životy, útokem za 1. Lidi se teda časem zformovali na dva hloučky a jelikož to vypadalo že se zase rozprchnou tak jsme se s naší skupinou přidali na další stranu a zahájili jsme boj. Tentokrát to bylo zajímavější (neumřel jsem hned)), ale opět se bitva zvrhla do zmateného pobíhání a postávání okolo a soubojů dvojc. Tak jsem toho nechal a dali jsme dvě férovky 5 proti 5. První pětice neměla šanci. Druhá byla dobrá - boj trval dlouho a nakonec jsme prohráli. Já osobně jsem bojoval proti boříkovi se štítem - bohužel jsem nekryl klasický útok do zad - bořík vždy přiskočil, natáhl mi ruku nad rameno a štít a pak mne sekl do zad. Je fakt že na železe by to jednak neudělal jednak by to bylo opravdu neúčinné, ale holt na dřevě to platí. Aspoň vím co mám do jara nacvičit. Dal jsem si pak ještě dvě férovky s maníkem co měl obouručku (bez záštity - variace na téma "ostří na klacku"). První jsem si nechal štít, podruhé jsem si vzal jenom šavli. Dostal mě v obou případech. Je pravda, že nedělal klasické seky, ale spíše ostří přikládal - i to je ale na dřevárnách běžnou praxí. Holt bude třeba cvičit a cvičit a cvičit. Pak jsme to zabalili a jeli domů.

Zhodnocení bitvy

Námět - byl dobrý, zpracování ucházející výsledek nic moc. Netuším kdo byl organizátor - nebudu tedy posuzovat co mohl udělat a neudělal, co mohl lépe profárat (pro neostraváky: promyslet) a dodělat. Určitá kritika je však nutná: Neúměrně dlouhá registrace - 70 lidí musí být hotových za 15 minut. Stačí nechat 2 lidi kontrolovat zbraně, pak určit jednoho člověka pro každou stranu - ten od nich vybere peníze a rozdá zicherky (spínací špendlíky) a označníky stran.

Vysvětlení pravidel - bývá dobrým zvykem, že pravidla se vysvětlují najednou všem stranám. Tak všichni vědí na co se mají připravit a s čím mají počítat. Předejde se dlouhým hovorům přes telefon, kdy se ptáme kolik máme životů, jak se léčíme, reinkarnujeme, jak přibývají mágy a podobně. Obvykle se taky v davu najde někdo koho napadne nějaká ta díra v pravidlech a tak se zeptá a organizátor se pak může v klidu rozhodnout a případnou úpravu pravidel hned řekne všem. Nemusí nikam volat a šetří peníze.

Zahajovací lajna - na menších bitvách bývá zvykem, že se udělá zahajovací lajna - lidi se protáhnou a rozehřejí a hlavně se zjistí jak jsou silné strany a tak se případně může provést malé vyvážení poměru sil. Pokud je ale bitva hromadná - typu BPA - a lidí je moc, pak se bitevní schopnosti průměrují a první vyvažovací lajna tím ztrácí smysl - stačí se jenom podívat na poměry bojovníků. Myslím ale, že na Warcraftu byly stranu opravdu nevyvážené.

Načasování questů - nevím jaké vlastně mělo být. Vzhledem k číslování předpokládám, že měly být synchronizované - tj. x-tý quest začínají všichni najednou. Reálně to ale vypadalo jinak. Tohle by si měl organizátor ujasnit předem a buďto synchronizovat, nebo v případě logické návaznosti questů nechat vždy velící stran aby se domluvili kdy začnou. Nic nenaštve tak moc, jako když člověk jde 100m jenom proto, aby zjistil, že protivník je někde jinde anebo se ještě neoživil. A z druhé strany těžko se brání dimenzionální brána, když je člověk mrtvý.

Zasahování do průběhu bitvy - rozhodnutí o boji u hřbitova o tom, že elfové s orkama musí bojovat odděleně od lidí s nemrtvými nebylo zrovna šťastné - přeci jenom už to bylo domluveno, ale na druhou stranu to bylo akceptovatelné. Ovšem rozhodnutí o odchochodu do věží když byli všichni shromážděni v šestém questu to už bylo z jiného soudku. To si může dovolit Bagr na BPA, ale tam to bylo jen zbytečné protažení nicnedělání. Organizace závěrečné bitvy nepotřebuje komentáře - toho se snad organizátor ani neujal.

Abych si jenom nestěžoval a nektritizoval musím zmínit pár pozitivních věcí - jakožto zavírák letošní sezóny to bylo fajn a to i přes slabší účast (70 oproti cca 200 v registraci). Dobře jsme si zabojovali a kromě registrace a konce bitvy se nevyskytly žádné zbytečné prostoje. To nejdůležitější ovšem pro mne byla cesta tam a zpátky - celkem jsem v autě pokecali - s Turkem, Dvojčetem a Hadem o bitvách, jejich organizování, lidech co na ně jezděj a tak různě. Prostě to byl příjemný víkend.

09.03.2006. 23:03