Domů · Dřevárny · Tažení na západ proti králi aneb Thief a Kaput v Praze

Tažení na západ proti králi aneb Thief a Kaput v Praze

Ve čtvrtek ještě za tmy vyrazily ráno z Poruby dvě podezřelé postavy. Ač oblečeny civilně, na batozích se jim bambelaly podivné nástroje a kožešiny. Byli to Kaput a Thief, a mířili do Prahy na bitvu Za krále a proti králi 5...
Na nádraží jsme dorazili v šest hodin. Koupili si lístek a očekávali vytoužený vlak. Když přijel, nasedli jsme a v nejbližším skoro volném kupé se snažili dospat brzké vstávání. Bohužel náš spolucestující usnul dřív a hlasitě nám to dával na vědomí. Po dvou hodinách jsme na nerušený spánek rezignovali a zbytek cesty jsme si krátili luštěním Thiefových křížovek.
Do Prahy na Hlavák jsme dojeli v jedenáct. Tam nás měla čekat Feain. Popravdě jsme čekali my na ni protože zaspala (v jedenáct! To je ta dnešní mládež co furt jen chlastá do noci). Až Feain došla, následovala řada zběsilých organizačních telefonátů, které měly rozřešit problém kam prozatím složíme batohy. (Přece s nima nepudem do hospy.) Nakonec jsme počkali ještě na Nendil, a ta nás dovedla do Dejvic, kde jsme spali. Tam jsme složili batohy a hurá do hospody. Ta první byla někde u Anděla a jmenovala se Na formance. Tam jsme započali šířit slávu Ostravy a kalit. Bylo nás tam celkem devět. Začali jsme někdy po druhé odpoledne. No, kalili jsme a kalili. Pak někdo (o tom zda to byl někdo z nás se dodnes vedou spory) pozvracel záchod. Já ani Thief jsme to určitě nebyli. To co tam bylo jsme nejedli . Po tomto incidentu přestali v celé hospodě nalévat, a tak jsme se vydali dál. To už byla tma. Hodin bylo cca pět piv a pár rumů po druhé. Prošli jsme Andělem do nějakého parku. Tam padly ještě dvě láhve tvrdého, a následovala další hospoda. O detailech se radši nebudu rozepisovat (to až někdy v hospě při vypravování veselých historek). Byli jsme už unavenější, a tak nám zůstalo o mnoho méně vzpomínek (Thiefovi jen záblesky). Po blíže nejasné době jsme opustili i tuto hospodu a bez domorodých průvodců jsme zahájili hledání metra. Nakonec jsme něco před jedenáctou šťastně dorazili do Dejvic a šli spát.
Ráno byla zima (13°C). Řádně jsme pojedli, zahráli nějaké deskové hry a vydali se pro změnu do Dejvické čajovny. Tam jsme strávili dlouhý čas až do osmi večer, kdy jsme spolu s ostatními museli připustit alkoholické sklony a zapadli přes ulici do hospody. Tam jsme se s Thiefem nicméně zdrželi jen krátce, bo druhý den byla bitva a předtím jsme toho moc nenaspali.
Další ráno byla ještě větší zima (9°C). Po snídani jsme se vyzbrojili a vyrazili směr Divoká Šárka, kde se bitva odehrávala. Tramvají jsme tam byli cobydup a pak jsme šli pěšky přímo na místo. Začátek se opozdil, takže jsme toužebně očekávali boj, abychom se aspoň trochu zahřáli. Následoval malý nástin děje divadýlkem (já jsem se pro jistotu ještě doptal). Byly dvě strany elfí král nelidí Azrahil (takový namyšlený kašpar co vyprovokoval válku)a sultánka (naše vládkyně). Po velmi krátkém výkladu pravidel (snad nás orgové už nechtěli dlouho trápit zimou) jsme konečně vyrazili do boje. Náš první úkol byl dobýt kostel a založit na jeho troskách opevněný tábor. V bitvě s křižáky jsme oba zemřeli. Oživování bylo na společném hřbitově obou stran (ten jsme hledali sakra dlouho)), pak se šlo ke stromu života, kde se bojovník reinkarnoval. Tady se musím opět zmínit o organizaci. Bylo pěkné, že na hřbitov umístili velké nástěnné hodiny. Problém byl, že se nedlouho po začátku bitvy definitivně zastavily. Zpočátku boje probíhaly docela slušně. Vojska se pravidelně střetávala kdesi napůl cesty a přes mírnou absenci organizovaného velení na obou stranách to nebylo nejhorší. Pak přišel zlom, královští a křižáci (kteří spolu s trpaslíky byli organizovaní) na nás zaútočili plnou silou. Nevím kde byl kdokoliv z velení, ale všichni sultánští zmateně pobíhali ve snaze někoho takového najít-marně. Tak jsme se opevnili v táboře, kde jsme byli dlouho obléháni. Bohužel opět nikdo nedokázal zorganizovat pomoc obleženému táboru (ta se omezila na jeden slušný útok a pak už jen zbytečné příchody jednotlivců a jejich následný masakr). Tábor padl. Bitva dále pokračovala roztroušeným pobíháním zmatených sultánských a jejich drcení oddílem křižáků. Pak světe div se přišel opět quest (po čtyřech hodinách). Měli jsme přepadnout trpasličí karavanu. Vojsko se shromáždilo, vyrazili jsme do boje – zázrak! Obklíčili jsme karavanu a začli ji drtit. Když boj vrcholil přišel jeden z orgů, prohlásil, že jsme teď pod kouzlem lásky a odvedl nás na závěrečku. Kdybych neměl tu sekyru půjčenou od Thiefa, tak bych mu ji asi narval do prdele a pověsil ho za límec na háky u okapu. Následovala závěrečná bitva, v které jsme zvítězili. V ní a několika následujících soubojích jsem si fakt dobře zabojoval. Na druhou stranu dobře jsem si zabojoval až po bitvě, a to není nejlepší. Bitva měla i pár světlých stránek. Třeba CP jako víly, lizard, bard s kytarou a vyjící bílá postava byly fakt efektní. Na druhou stranu fialový tvor byl kdoví k čemu a bojový kaktus bych nakopal. Byly tu k vidění fakt pěkné kostýmy, taky spousta plátů a nejrůznější druhy zbraní (opakovací kuše, vrhací kopí, halapartna…). Taky roleplaying byl slušný (hlavně náš felčar byl přímo úžasný). Bitva nebyla nic moc, hlavně protože zcela selhala organizace boje. A uznejte sami, že ta je u bitvy to hlavní. Po bitvě jsme se ještě stavili u Issy a o půlnoci jsme už jeli zpátky. A já myslím, že výlet to byl koneckonců pěkný, ale především kvůli lidem. Snad to bude příště kvůli bitvě…

fotky na: http://gurthang.litaj.net

27.11.2005. 19:42

Komentáře