Pán prstenů 2006 aneb ulov si svého Nazghúla...

Málokoho by zajímaly peripetie mé cesty na svažité tábořiště armád chystajících se na pořadnou řeš, v níž svou roli sehraje muž s bičíkem, vypečená partička hobitů a jakýsi nikým neviděný kroužek (viď milášku!). Podstatné je, že jsem dojel a přežil večerní a noční bouři oprávněných i bezdůvodných oslav. Ráno bylo parádní, jediný kdo se neradoval z přívětivého počasí a kvetoucích stromů byla menšina alergiků, jejichž čas se měl naplnit příchodem na bojiště (o tom snad později...). Všichni byli natěšení na bitvu, ale pořadatelé počali začátek bitvy protahovat až podezřelým způsobem, takže po dobré třičtvrtěhodině čekání na svahu nadšení u mnohých značně opadlo a pomalu se vytrácelo i následnou řekněme půlhodinovou cestou (+ bloudění, kdy nikdo nevěděl, kde je která pevnost umístěna). My skalní se ale nedáme jen tak odradit a čas před začátkem bitvy jsme vyplnili somrováním základích informací o pravidlech (ano, nikdo pravidla nevysvětlil...). Pak už se konečně začalo (questem o udržení Ithilienu, který si nikdo nepřišel dobýt)), já se zažral do bitevní vřavy a poměrně slušně se bavil, dle ohlasů spolubojovníků však zřejmě jako jeden z mála - či snad lépe řečeno, lépe než ostatní, protože nelze říci, že by bitva byla vyloženě špatná, měla však některé podstatné nedostatky v organizaci:

* Lehký zmatek v previdlech, které nikdo oficiálně nevysvětlil - je třeba vždy počítat s faktem, že dobrá polovina účastníků předem pravidla vůbec neviděla!
* Kámen úrazu byl systém dobývání pevností. Nebylo to sice takové maso, jako klasické dobývání, ale pojedí prostřednictvím dobývacích území, ve kterých se mohl nacházet najednou jen určitý počet bojovníků z každé strany se ukázal jako zdlouhavý a podněcoval k velkému množství hádek. Předně musela celá armáda čekat, než okolo obléhané pevnosti a zevlovat než se na dílčí bojovníky dostala řada. Druhak byla dobývací území relativně velká a při opravdu husté palbě lučištníků z obou stran, kteří stříleli na delší vzdálenost než obvykle, docházelo k dosti kuriózním a nebezpečným zásahům.
* Způsob léčení - po třech zásazích se bojovník vracel přes relativně velké území, reinkarnace trvala 15 minut, ale protože se většinou čekalo, než se přeskupí celá armáda, čekací časy v pevnostech se slušně prodlužovaly.
* Kontraproduktivní bylo rovněž oživování ve spřátelené pevnosti pouze v případě, že je zde přítomna zástava dané armády - opět to navyšovalo čas, kdy se nic nedělo, jen čekalo na někoho, kdo přinese vlasku...

To vše mělo za následek značný nepoměr mezi časem ztráveným bojem a časem prokopřeným ať už v poli nebo v pevnosti.

Odstavec sám pro sebe si zaslouží pojetí bitvy jako kulisy pro larpovou linii. Ta ač se třebas rozvíjela na základě činností armád (ačkoli podle toho, co jsem se dozvěděl po bitvě, byl prsten ukořisťen glumem, kterého sežrala Odula a u oduly jej náhodou našel Sauron) byla zábavou pro velmi úzkou skupinku lidí (přiznávám, že hobiti sbírající v bojišti houby nebo bombardující bojovníky starým pečivem byli vskutku sympatičtí). Obyčejný řadový bojovník neměl prakticky žádné informace o průběhu bitvy natož o důvodu svého počínání (výzvy typu "jdeme na Morii" nebo "pomůžeme Rohanským" neberu za dostatečnou motivaci...). Netvrdím, že vystavět průběh bitvy tak, že se armády snaží usnadnit (ztížit) cestu skupince nesoucí prsten, je nutně špatné, špatné je ale to, že hráči nejsou o tomto průběhu vůbec informování.

Ale zpět do hry - ta proběhla vcelku hladce (pokud nepočítám množství více-méně lokálních hádek a nedorozumění, ke kterým dochází v tak velké hře běžně)), bílá strana měla dle mého navrch, zejména díky početné a silné Gondorské straně (a neříkám to jen proto, že nás "opilých dětí" z Ostravy a okolí zde bylo ke čtyřicítce)), černé se ale vedlo neméně dobře (dobyli např. Minas Tirith - sice poloprázdnou, ale to je chyba Gondorských). Konec byl prezentován jako souboj Faramira a Saurona, který zkončil plichtou (absence závěrečné "lajny" zde byla dle mého spíše na škodu, nicméně hr trvala dobře 6 hodin a většina lidí už byla pekelně uondaná...). konec konců (jako vždy)), kdo chtěl, ten se mohl pobavit královsky, třebas střílením po letících Nazghúlech (zdravím Melian) - lidí a jiných pronárodů zde bylo jistě k šesti stům, což je vždy záruka výborné atmosféry.
Chápu, že příprava podobné akce dá spoustu práce a nijak nechci podceňovat úsilí, které orgové do přípravy vkládají. Ale právě proto je dobré při podobné činnosti využít veškeré dostupné knowhow např. jiných organizátorů, aby pak veškerá námaha nevyšla vniveč. Za patřičné vstupné se dle mého dalo připravit mnohem více. Přesto své účasti nelituji a v dobré víře, že se organizátoři poučí se milerád zúčastním i napřesrok.

06.06.2006. 00:00