Pán prstenů 2005

Hned ráno, dostala naše skupinka, původně asi 10 skřetů, od Temného Pána první úkol: Vyrazit s devítkou na Větrov, chytit Froda a zabít po cestě Erlonda. Nu což, proč to nevyhrát hned na začátku, že? Trochu rána byla, že mi 5 lidí naprosto sprostě z jednotky desertovalo (pak jsem se zpětně dozvěděl, že měli nějaké pletky s Glumem a šli řešit něco jiného) a trochu také hrálo proti nám, že jsme neměli tucha, kde ten Větrov je. No nic, pobíhali jsme chvíli po nepřátelském území, což se naší skupince krutě vymstilo. Nazgůlové odletěli a nechali nás ve štychu. I přes pomoc Umbaru, jsme se marně bránili elfům a (tušim) rohirům.

Po reirkarnaci jsme vyrazili se tak porozhlédnout (asi v 7mi skřetech)), netrvalo dlouho a potkali jsme Lorien. Dole pod kopcem byli nějací skřeti, kterým se nechtělo škrábat se do kopce na čekající elfstvo. Tak jsme jim za pomoci jednoho z nazgulů domluvili a oni se teda vydali. Nebylo ještě možné dobývat, tak jsme si šli jen tak zaťukat. Řada se klasicky zastavila před pásem lorienských lučištníků. Gelefier rozšířil zprávu, že na signál prolítnem pásem a uděláme trochu zmatek. Tak teda signál… řev … ustupující elfové… umírající skřeti… a najednou jsem byl za pásem a kolem mě nikdo. Všichni byli mrtví, nebo zbaběle zdrhli. Sraby. Přede mnou asi 10 elfů, který se bůh ví proč vraceli do Lorienu (asi se mě báliJ) No co, já ustupovat nebudu! Kanálci neustupují! Na hřbitově jsem pak nehorázně seřval jednotku, jak si to představuje, že nechá velitele samotného v bitvě. Flákači!

Další výprava mi tak trochu připomínala scénu z Vetřelců jak na briefungu se Hacn zeptá: „Pane bude to ozbrojený střet, nebo jenom honička“ blablabla „Takže, … zase honička“J. No nic, následující Quest byl od bílé strany dobít Morii, tak jsem stáhnul svoje lidi právě tam. Balrog měl zoufale málo skřetů na obranu. Neměli jsme šanci vyhrát. Vzal jsem k sobě ještě několik skřetů z Moranonu a udělali jsme přepadovou skupinku. Schovali jsme se za kopeček a čekali. Dlouho se nic nedělo a už byla skoro jedna hodina. Nechal jsem svojí jednotku v úkrytu a vydal se za Barlogem. To byla chyba, jakmile jsem vstoupil do Morie, objevila se na obzoru armáda elfů a lidí, kteří měli na to Morii dobýt. Bylo nás tam fakt málo. Bílá na nic nečekala a hned začla útočit na brány Morie. Byl jsem tedy uvězněn. Naštěstí si nevšimli jedné brány, kterou jsem proklouzl ven a dostal se tak ke své jednotce v týlu. Vyrazili jsme a téměř bez ztrát jsme je všechny posekali. Tohle byla vážně zdařilá akce. První vlnu jsme tedy odrazili. Jen co jsme vstoupili do Morie, přiletěl Witchking se skřetí posilou. Opevnili jsme znovu Morii a čekali nápor. Přišel velice záhy. Byli to trpaslící. Chvíli stáli před branou, čímž nám dali čas promyslet plán: Já se svojí skupinkou zaútočíme zprava, Witchking se skřetama zleva a Morie to vezme středem. To vyšlo taky na velice dobře. Po menší mele jsme se opět bez větších ztrát shromáždili v Morii. Ale ten největší útok měl teprve přijít. Najednou se ze všech stran přihnali davy nepřátel a bez delších řečí začli dorážet na brány Morie, totálně nás odřízli a začli masakrovat. Já jsem se snažil držet pravou bránu, ale bylo to marné. Většina z mé jednotky padla a já jsem byl díky dryjákům na 2 životech. Podařilo se mi proběhnou přes nepřátelskou linii a běžet do věží pro pomoc. Moranon, Barad Dur i Minas Morgul zely prázdnotou. Prostě to vypadalo špatně. Jediná positivní zpráva byla velice specifická informace o Frodovi: „Má dlouhé hnědé vlasy“.. hmmm takovejch tam bylo málo:/. Po tom, co padla Morie jsem znovusjednotil jednotku (tentokrát se k nám přidali Erii Barbari). A společne s Balrogem a skřetama z Moranonu jsme vyrazili „těžit rudu do Morie“. Trpaslíci (kteří ji teďka okupovali) ji rozhodně nechtěli dát zadarmo a když jsem vyděl v jaké síle tam jsou, nevěřil jsem, že to můžem prorazit. Zhodnotil jsem síly a běžel pro pomoc. Zdálo se, že žádná nikde není. Všechny veže prázdné. Sauron dokonce říkal, že je to zbytečné dobývat, protože máme s trpošema dohodu, že nám dají rudu za kouzelné zbraně. Běžel jsem to teda říct Balrogovi, ať to stáhne, ale když jsem dorazil na místu, brána už byla prolomena a už nemělo cenu nic rušit. Těžení také v plném proudu. Myslím, že bylo rozumné, se tam odtud stáhnout, dokud nám do zad nepřijde někdo z bílích, ale zdálo se, že trpaslíkům nikdo na pomoc chodit nechtěl (bylo to logické, neboť v Morii už se stejně nic dít nemělo). Nakonec nás v Morii čekalo „Pyrhovo vítězství“. Trpaslíci s Gondorem se drželi fakt dlouho a bili nás celkem slušně.

Doléčili jsme životy a s jednotkou o asi 15 skřetů jsme vyrazili pro úkoly za Sauronem. Ten očekával útok na Minas Morgul, který nakonec nepřišel, a tak jsme šli rabovat. Po cestě jsme potkali devítku, jak nese Froda. No a bylo. Při naší spanilce jsme nejdřív spolu s Haradskými rozsekali nějakou skupinku bílých a pak dobyli tušim Šedé přístavy. Přiletěl Trupoš (nazgúl)), že se chystá velký útok na Minas Thirit. K ní jsme doráželi z vrchu a ze spodu jsem viděl partu Morijskejch jak nesou Grond. Tahle akce měla 2 problémy: za prvé chodili jsme tam po skupinkách, takže nás snadno rozmetali a za druhé neměli jsme zástavu. Tak jsem pro ní běžel do Minas Morgul, ale když jsem se vrátil viděl jsem jenom jásající Gondor. Odnesl jsem teda zástavu a obešel věže abych posbíral mrtvoly. Než se jednotka oživila, tak Minas Thirit padnul a vítězství bylo na dosah.

Pak už se to dobývalo jedna věž za druhou a až na výbornou zábavu, kterou jsme si užili při nošení Grondu se už nic zvláštního nedělo. Začalo pršet, což bylo asi tím, že si Sauron nasadil prsten. Pak přišlo vítezství černé. Na závěr bych za sebe řekl, že to byla nejlepší bitva, na které jsem kdy byl. Já jsem si jí užil opravdu na výsost. Chci poděkovat své schopné jednotce, za to že mě poslouchala, Sauronovi za jeho výbornou strategii a hlavně Jixipen za skvěle připravenou a dobře organizačně zvládnutou fantasy bitvu. Díky.

ELDER z Magorie

08.05.2005. 22:13