Domů · Dřevárny

Mongolové II - Útok na Kyjev

Mongolové II - Útok na Kyjev
1.11.2008 (Ostrava - Kyjovice)
Goblini

Už je to dávno, kdy naše kmeny sváděly bratrovražedné boje, zpětně se na to dívame všichni s úsměvem, velký Chingischán ví co dělá. Divokost mongolů umně využívá k podrobováni okolních národů. Ještě nikdy jsme se neměli tak dobře.

Daleko na západě

Ráno přišli zvědi, že na kopec v našem dohledu se scházejí kněží starých slovanských kultů a mají v úmyslu prosit své bůžky, aby jim byli nápomocni v boji proti nám. Nic takového se nesmí nechat dopustit. Sice ani těm před nima ani před před nima žádní bohové nepomohli. Ale co kdyby ti slovanští dědci měli větší sílu. Rychlým výpadem rušíme jejich snahu, přinést bohům nějaké dary. Po návratu do ležení, vidíme naše kněze chystat oslavu naším bohům, zřejmě se inspirovali slovany, nebo se zastyděli, kdo ví, hlavní je že hudebníci se chopili bubínků, byla přivedena ovce a ta za tance všech objetována. Do toho nám vpadl pokus slovanů, přerušit naše uctění bohům. Jejich pokus byl úspěšně odražen.

Kupci, ale i zvědi přinášejí zvěsti, že dál na západ lidé vyznávají nějakého muže ukřižovaného na kříži. Tato víra získavá na popularitě a šíří se světem jako naši jezdci, ehm co to melu, není nad mongolské koně a jejich jezdce. Nedopustíme aby se tenhle bůh šířil dál. Jen naši kněží jsou jak jinak opatrní, takže misionáře jdoucí k nám příjmem a pomůžem jim se usídlit mezi novgorody a kyjevany. Ať si je tam užijou.

Jak už to bývá, ne vždy jsou spojenci spojenci na věčné věky. Tatarům se úspěchy začali líbit a obratili zbraně proti nám. No co když to chtěli budiž jim země lehká. Naši diplomaté vyjednali dočasnou pomoc u novgorodských a jelo se plenit.

Boje neutuchali, země byla pokryta mrtvými od východu k západu od jihu k severu a my neměli stále dost. Na západním uzemí se objevila podivná karavana, vznešená delegace nějakého císaře Oxymoronise. Jak jsme zjístili od mistních vládné na jihozápadě, nějaké říši Byzanc, tam chtějí naši velitelé taky vyrazit plenit, ale pro začátek bychom je mohli poznat coby spojence. Jak záhy zjišťujem nenabízejí vojsko, ale čekají že se jim budou místní klanět a nosit jim dary. Pojali jsme to tedy velkoryse, nabýdli jsme jim hlavy místních. Naš dar pro císaře nebyl přijat. Jen co tu skončíme, asi se tam budem muset kouknout.

Novgorod a kyjevané se už nezmohou na žádný odpor, ale tatarům se zase začal zvedat hřebínek. Je čas to tu ukončit a táhnout dál. Jak jsem slíbil, tak bylo vykonáno. Ale co se tu rozepisuji stačilo napsat, další místo pokořeno, jako x předtím.

K bitvě: mě se to moc líbilo. Bitva dle mého gusta, prostor pro taktizovaní, pernamentní boj, žádné úzké hrdla, perfektní lidé, zábava. Stále nechápu proč na akce od Goblinů kteří mongoly organizují jezdí tak málo lidí. I když ať raději přijedou jen ti co o to mají zájem a ti další ať jsou doma.


Díky

Komentáře 15.12.2008. 00:00

Dívčí válka 2008

Změřme síly v lovu

Hned k první potyčce mezi muži a ženami došlo ve městě, kde se obě strany snažily zjistit, co kovář nabízí za zbraně a zbroje a hlavně, kolik zlatých za ně chce. Jenže, co čert nechtěl, Přemysl a Vlasta se vsadili, kdo je lepší lovec kanců. Zbraně byly odloženy a lov započal. Ženy se hnaly do lesa jako vítr, zatímco muži rozvážným krokem pochodovali vstříc lovu. Jakmile byla prasata vybita a stažena z kůží, Přemysl a Vlasta ukázaly své trofeje. Zde slavily ženy svůj první úspěch, kdy muže překonaly o několik trakařů kůží. Tohle si muži nenechali líbit, jsou přeci silnější a bojovnější.

Vlasto, vyhlašujeme ti válku

Jde-li něco mužům opravdu dobře, je to zacházení se zbraněmi. Přemyslovci umí bojovat, zatímco Vlastenci se hodí spíše na kuchyňské práce. Oba hrady vyvěsily válečné zástavy a vytáhlo se do boje. Mrtvolami byly posety příkopy Vyšehradu a Děvína. Puch nahnilých těl se rozšířil přes celou zemi a země strádala a zmítala se válkou. Hradby padaly a byly opět stavěny, sídla se plenila a sklady se opět plnily až přišel osudový okamžik a Děvín byl poražen. Bohužel pro Přemyslovce znovu povstal, aby dál kladl odpor. Zbraně na chvíli utichly a země se pomalu vzpamatovávala z období války.

Země v obležení démonů

Když už to vypadalo, že by se obě strany mohly usmířit, přiběhl posel a oba hrady se sešly v nedalekém městě. „Vědma byla zajata! Démoni obléhají zemi!“ Podobné výkřiky se ozývaly městem a lidé si o tom povídali na každém rohu. Co se stalo? Vědma byla zajata démony, uvězněna do země a kolem ní lehce světélkovala téměř neprostupná bariéra. Jediná věc, která mohla projít byl klíč. Každý démon měl klíč a pokud se dostanou všechny klíče ku vědmě, bude osvobozena. V počátku lovu démonů byl svár mezi muži a ženami odložen, ale jakmile se blížila doba vysvobození, začaly se množit potyčky a staré nesváry byly vytaženy na povrch. Ač se muži snažili sebevíce chránit vědmu a porazit ženy, aby byli oni, kdož vědmu osvobodí, nezdařilo se. Ženy svou promyšlenou lstí muže přechytračily a klíč dodaly.

Ve městě je velmi zvláštní kupec

Na Vyšehrad a Děvín se donesla zpráva, že ve městě je kupec, který má mnoho zvláštních věcí z dalekých krajů a mezi některými je dokonce i létající koberec. Jednání s kupcem, kdo koberec dostane nevycházelo Přemyslovcům zcela dle plánu, tudíž bylo potřeba vzít si zboží silou. Avšak ženy byly připraveny kupce bránit a po několika nezdařených pokusech byli muži zahnáni na Vyšehrad a výhled na vlastnictví létajícího koberce se jim zcela zakalil.

Podivná území plna pokladů a nástrah

Na východě země se rozprostírá obrovská řeka, za kterou leží místa, o kterých kolují legendy. Poklady, duchové, smrt a příšery. To vše si lidé mezi sebou povídali. Obyvatelé Děvínu a Vyšehradu se rozhodli, že to prozkoumají. Zatímco Děvín letěl na získaném koberci, muži se brodili hlubokou, širokou a rozbouřenou řekou. Opravdu, bylo to území divů, modliteb, nestvůr a smrti. Co vše tam bylo? Namátkou mohyly, hrobky králů, posvátné duby, doupěte pavouků a další. Poslechněte si legendy, které se vypraví a musím souhlasit, něco pravdy na tom je. Kdo tam byl, ten ví, kdo nebyl, měl by se vydat na cestu.

Boj o vládu

Když se obyvatelé obou sídel vrátili do svých domovů, bylo jasné, že mír již nadále nebude trvat. Mír, jenž byl křehký jako tabulka skla, se pomalu blížil ke konci. Země nemůže mít dva panovníky. Schylovalo se k boji. Přemysl dokonce prodal korunu, aby si zajistil převahu a vítězství. Někteří se posilnili lektvary od vědmy a vytáhli na bojiště. Onoho dne k večeru, kdy slunce viselo nad obzorem a pomalu se schylovalo k temné noci se ozvalo řinčení zbraní. Muži a ženy se utkali v posledním boji, kde šlo o všechno. Bitva byla ze začátku poměrně vyrovnaná, ale pak se stalo něco nečekaného. Pár mužů zradilo a zbytek šiku byl zahnán do polí, kde byli nemilosrdně pobiti. Nárok Vlasty na půdu se potvrdil a ta se stala další vládkyní po Libuši. Ale může tato vláda vydržet, když mezi porobené patří muži? Kdo ví, třeba se schyluje k další bitvě a navrácení moci.

Něco málo o organizaci

Místo zvolené pro tuto bitvu bylo naprosto perfektní, terén nebyl příliš kopcovitý, ani zbytečně moc rovný. Jen cesta skrze řepku lehce zkomplikovala cestu na místo. Páteční aréna proběhla v podvečer a kvůli viditelnosti byla přesunuta na sobotu ráno. V neděli dopoledne byla další série arén, která se musela snad pouze líbit a bavit jak účastníky, tak diváky. Celý víkend považuji za velice zdařilý a rozhodně můžu doporučit. Všem, kteří váhali a nedojeli, vzkazuji: „Litujte, protože máte čeho.“ Jak jsem vypozoroval, vše naznačuje tomu, že za rok bude opět a pokud se ponechá omezení na komornější účast a neudělá se z toho větší bitva, bude to opět naprosto skvělé.

Kamas, syn Utrův

Komentáře 12.06.2008. 00:00

ČPP 08 - Boje Gondoru

Přípravy

S účastí na letošním ČPP jsem v pravdě nepočítal, nicméně v průběhu ledna se ke mně donesly potěšující zprávy o tom, že organizaci hry má zajišťovat Glaren, známý pořádáním Edgaru. Ve hře mělo dojít ke změnám – měl být použit morálkový systém a kompletně překopány questy taky aby si rozdělené armády v první části hry užily menších bojů. To znělo slibně a tak jsme v rámci projektu Opilých dětí nadhodili debatu jestli přeci jen nepojedeme. Koncem února už přislíbilo účast kompletní velení – Caesar, Turek, Marigold i já.

Počátkem dubna už bylo jisté, že Caesar bude Denethorem a velení Gondoru máme tedy v kapse. Morwenna vzala úlohu Boromira.

Vyskytl se však problém, který jsme nečekali. V tajných pravidlech pro panovníky měli Denethor i Boromir v úkolech pro bitvu na prvním řádku napsáno: Snaží se získat prsten. O tomto pak věděli i všichni ostatní panovníci a Gondor tak musel být brán jako jasný zrádce bílé – tak však hra dle našich představ nedala hrát a tak jsme po poradě nechali Caesara kontaktovat organizátory a dohodnout změny. Povedlo se, získání prstenu bylo přesunuto až na poslední pozici a bylo řečeno že se prstenu nebudou chtít aktivně zmocnit.

Mohli jsme tedy pokračovat v přípravách. Prošel jsem pravidla a snažil se jich několik vyjasnit – zvláště lodě byly podány jinak něž bylo orgy zamýšleno ... a nakonec se to hrálo ještě jinak.

Koncem dubna se Caesarovi podařilo sehnat orientační a naprosto nezávaznou mapku, takže jsme mohli začít plánovat questy. Těsně před akcí pak organizátoři zveřejnili oficiální mapku což bylo velkou pomocí neboť zde byly zaznačeny i questová místa.

Pátek

Z Ostravy jsme vyjeli kolem poledne, kupodivu jen s malým zpožděním způsobeným drobnou nedochvilností jistých lidí. Provoz na vedlejších silnicích byl slabý a tak se mi podařilo do Knínic dorazit po necelých čtyřech hodinkách. Povedlo se mi sice zapomenout stan, nicméně Caesar mi nabídl k použití svůj „bagážový“ takže jsem se mohl rychle zabydlet. Využil jsme také minimálních front a prošel registraci a kontrolou zbraní – s mojí celodřevěnou šavlí zpevněnou epoxidem a potaženou kobercpáskou jsem ani letos neměl problém.

Tuším kolem 17:30 jsme vyrazili na „panovnickou“ obhlídku bojiště. Prošli jsme celý herní plac a při pár zastávkách vyřešili všechny problémy s pravidly, které někoho napadly. Ne vše však bylo postaveno podle oficiální mapky a tak jsem po konci obhlídky ještě bojiště jednou prošel a zakreslil rozdíly – bylo toho celkem dost.

Do tábora jsme se stihl vrátit ve 20:30 abych si opekl klobásku a už jsem mazal na panovnickou schůzku bílé v 21:00. Po vzájemném herním představení jsme probrali mnou aktualizovanou mapkou a následně se vrhli na questy. Debatu vedl Monster a jím navrhovaná řešení stačilo jen dolaďovat.

V první sadě questů jsme (my – Gondorské velení) bohužel špatně pochopili quest „Nadvláda na zemi i na moři“ v němž Gondor bojoval proti Haradu a Umbaru. Vzali jsme to jako jednu část proti Haradu a druhou proti Umbaru s odděleným vyhodnocením – až po questu jsme zjistili, že vyhodnocení je celkovým součtem. Questové místo Haradské části bylo 50 kroků od Haradu a 250 od Gondoru (což dle vyjádření Glarena bylo v pořádku s ohledem na vzdálenostní disproporce v jiných questech) a tak jsme se rozhodli že to plánovaně projedem a radši pomůžeme Rohanu s jejich questem: bojem o brody Želíze.

brodu, kde se potkali s Elfy s nimiž pak pokračovali na společný quest proti Mordoru. Družinka pokračovala do Lorienu s oddílem elfů.

V druhé sérii došlo po domluvě mezi dotčenými panovníky černé i bílé ke zrušení questu: Bitva na polích Celebranthu, takže v questu „Brod v Osgiliathu“ proti sobě měli nastoupit Gondor a Rohan proti Mordoru, Rohanu a Umbaru a v questu o „Dol Guldur“ pak Trpaslíci a Lorien proti Železnému pasu.

Podle maximálních počtů jsme měli mít u Dol Gulduru převahu, ale boj o Osgiliath jsme vyhodnotili jako strategicky důležitější a rozhodli jsme se tedy podpořit Gondor a Rohan elfím oddílem. Trpaslíci měli případně provést přesun podél Mordoru a vpadnout černým u Osgiliathu do zad.

Třetí série questů zůstala jako jediná beze změn. V bitvě na polích Pelenoru se měli utkat Gondor, Rohan a Trpaslíci proti Mordoru, Haradu a Umbaru. Gondor s Rohanem měl černé zadržet na linii řeky a v Osgliathu. Trpaslíci měli opět provést výpad kolem Mordoru a vpadnout černým do zad. V druhém boji o stromy „mallorny“ se měl utkat Lórien se Železným pasem.

Dále jsme probrali družinku - jak už jsme zmínil tak ta měla vyrazit od Trpaslíků a pak přes Lórien pokračovat do dalších věží bílé.

V druhé části hry, kdy nešlo o questy ale o dobývání věží Monster navrhl zaútočit silami Elfů, Rohanu a Gondoru na Umbar, dobýt a zbořit ho. Pak vybít ale nezničit Harad a pokračovat na Mordor. Trpaslíci se měli v případě útoku černé bránit zuby nehty, případně obtěžovat voje táhnoucí dál a v případě volného pole měli napadnout Barad-dúr ... a případně ji dobýt a zbořit.

Ohledně Sarumana ... věděli jsme, že vyjednává s Trpaslíky i Rohanem a tak jsme se rozhodli jednání co nejdéle protahovat a tak ho co nejvíce zbrzdit v podnikání dalších akcí.

Takový tedy byl plán bílé – myslím, že byl rozumný a měl šanci na úspěch. Po téhle poradě – kolem desáté - jsem se šel konečně pořádně najíst a poté vyrazil na skok do hospody. Spát jsem šel asi kolem jedné.

Sobota

Sice bylo vedro, ale vstával jsem plánovaně až v devět. Navlíkl jsem se do kostýmu a šel do auta pro hákovadla, která jsem vyráběl. Po cestě zpátky jsme se stavil na kontrolu kostýmů, kde jsme kupodivu dostal bonus +1. Pak jsem si sbalil věci na bitvu: 3 litry minerálky, litr shocku, 250g čokolády a 125g čokoládových oplatek. Po vykládání pravidel jsme se přesunuli na bojiště.

V Minas Tirith po příchodu všech bojovníků určili Caesar šlechtice a rozdělili armádu na oddíly – v podstatě tradičně: Marigold se ujal velení Dol Amrotu, Bagr vedl svůj oddílu, Jörg lučišníky a ostatní si vzal pod velení Caesar. Já a Turek jsme byli samostatné jednotky v roli průzkumníků a koordinátorů.

Na začátku bitvy Dol Amrot vyrazil proti Umbaru, Bagr a Jörg na pomoc Rohanu a Caesar proti Haradu. Turek vyrazil na průzkum k Mordoru, Hradu a Umbaru, já doprovázel Bagra a Jörga s tím, že po prvním střetu se vrátím s informuji Caesara.

U brodů Želíze došlo k fajné otevřené polní bitvě s obíhačkama. Záhy se projevila početní převaha a Sarumanovce jsme pobili. Vydal jsem se tedy zpět s dobrými zprávami. Zbytek Gondoru jsme našel v Dol Amrotu, kde si právě lízali rány z bojů s Umbarem. Informoval jsem Caesara a přidal se na pár minut k boji v lodích. Podle času jsme vyhráli, ale při rekapitulaci výsledků první sady questů nás čekala sprcha – náš hlavní quest jsme díky nesprávnému výkladu pravidel projeli a Rohanům se u Brodů taky nakonec nepodařilo vyhrát. Bohudík vyhráli aspoň Trpaslíci a Lórien. Následoval přesun do věže s rozkazem: napít se a odpočinout si.

Na začátku druhé série questů jsme ihned vyrazili do Osgiliathu, ale Haradu a Umbaru se podařilo ji obsadit dříve, takže jsme začali dobývat. To se ukázalo tvrdým oříškem – nepomohl ani příchod Rohanu a oddílu z Lórienu. A navíc se Mariglod, který připlul s posádkou Dol Amrotu na lodích, bohužel vylodil na naší straně řeky, což nebylo zrovna taktické. Situaci zvrátil až příchod Trpaslíků cca 25 minut od začátku questu – ti prošli kolem Mordoru a vpadli černým do zad.

Po vyčištění předpolí Osgiliathu jsem se vydal na průzkum. V Haradu a Umbaru se dle očekávání oživovalo, ale u Minas Morgul se shlukovali skřeti – takových 40 – 60. Rychle jsem se tedy vrátil a reportoval to. Chystali jsem se na tuhý boj – chybělo nějakých 10 – 15 minut do konce questu a pokud by skřeti byli v plné síle a s morálkami tak nás mohli porazit a tento klíčový quest vyhrát. Naše neblahé očekávání se však nenaplnilo, protože skřeti dorazili až 3 – 5 minut před koncem questu a Osgiliath se nám povedlo ubránit. Takže jsme pomalu přerušili boje a opět zaveleli: Do věže, napít se a odpočinout si! Druhý boj – u Dol Gulduru jsme podle očekávání prohráli.

V třetí sérii nás čekal quest na polích Pelenoru – ty byly umístěny kousíček od Osgiliath na Gondorské straně, takže taktika byla jasná: obsadit Osgiliath a nenechat černé projít. To se z počátku dařilo velmi dobře, ale pak připluli Umbaři a začali přepravovat černé přes řeku a bylo potřeba se stáhnout a svést polní bitvu. Navíc orgové upravili pravidla a povolili černé přejít řeku kvůli questu. Mno nebylo to čisté řešení, ale konečně jsme si zabojovali mimo úzké průchody.

Kromě Rohanu nás plánovaně podpořili Trpaslíci – opět útokem kolem Mordoru – a také oddíl z Lórienu. Útok černé se povedlo zlikvidovat a po té co jsme drželi questová místa tak dlouho, že jsme museli vyhrát jsme opět zaveleli ústup do věže na odpočinek.

Tím tedy skončila první fáze hry – v první sérii questů jsme sice prohráli ale v následujících jsme dokázali dosáhnout vítězství u těch důležitých. Úderem patnácté hodiny začala druhá – dobývací – fáze hry. Já jsem vyrazil do Dol Amrotu domluvit s Marigoldem další postup, zatímco Caesar s Gondorem čekal na příchod Rohanu a Lorienu. V Dol Amrotu jsme domluvili jediné – Mariglod nalodí svoje lidi, nechají zaútočit hlavní síly a ve vhodném okamžiku se vylodí na odvrácené straně Umbaru. Spěchal tedy jsem za hlavním vojem, který jsem potkal na černé straně kousek od Osgiliath – s Caesarem jsem prohodil jen pár slov a dostal úkol zadržet opozdilce, obsadit a udržet Osgiliath. V Ogiliath zůstali 3 Rohirové a bohužel tudy už žádní opozdilci neprocházeli, takže jsme tam zůstali ve čtyřech. Během necelých pěti minut se objevilo 8 nájezdníků z Haradu – bohužel s nimi byl i sultán, takže vyhlásili obléhání, trochu jsme si pobojovali a opět jsem se vydal za hlavním vojem.

Ten jsem potkal u Umbaru – zrovna jej dobyli a začali bořit. Následovat mělo obejití Haradu a útok na Minas Morgul ... ale nějak se to zvrtlo a začal se dobývat i Harad. Nicméně na ten nás bylo moc a tak část pokračovala dál k Minas Morgul – ta byla prázdná a tak ji obsadil jeden elfí oddíl a šli jsme si zpátky dobýt Osgiliath, což se během 10-ti minut taky povedlo. V Osgiliath zůstala malá posádka, většina vojska odcházela k Minas Morgul a já to vzal druhou stranu zkontrolovat co se děje v Umbaru – zjistil jsem že už byl zbořen a tak jsme pokračoval k Haradu, který vzdoroval obléhání.

Myslím, že v té době Harad tak tak odolal dobývání díky časovému limitu. Zanechali jsme u něj cca 30 vojáků a zbytek se přesunul k Minas Morgul, kde už Elfové vzdorovali útočícím skřetům ... i když Elfové – v té době se rozšířila zpráva, že byl Lorien zničen, elfové rozprášení a přijati pod křídla Gondoru. Dostal jsem na starost oživovací standartu a začal jsem vyřvávat: „Mrtvý Gondor, Elfové! SEM!“ a mrtvolky se ke mě hrnuly a já oživoval jak na běžícím pásu. Jedna standarta byla hnedle vypotřebovaná a tak jsem sehnal prvního kandidáta na odpočinek a poslal ho do Osgiliath nechat jí doplnit morálky. Přísun mrtvolek byl však tak mocný, že jsem během dvou minut vypotřeboval i druhou. V poslední oživené skupince jsem našel dobrovolníka a poslal k Haradu s tím, že u Minas Morgul nejsou žádné oživovací standardy a že to za chvíli rupnem a že já jdu doplnit morálky do Osgiliath.

Dobrovolník zmizel a já se vydal na cestu. V Osgiliath bylo téměř prázdno, ale časem se objevil ustupující houf našich – v branách počkali na příchod Mordoru. V té době se tam objevila družinka a připojila se k boji. Morwenna v roli Boromira shlédla bojiště a použila svoji zvláštní schopnost k oživení pěti vojáků. Obránců ubývalo a já zoufale čekal až uplyne čas a morálky na našich standartách se doplní – kupodivu to vyšlo a nám se povedlo černé odrazit.

Chvíli na to dorazil panovník Rohanu s tím, že byli dobyti, rozprašuje národ a přidává se ke Gondoru. Naše vypotřebované i jejich standarty jsme poslali doplnit do Dol Amrotu, vojska opět vyrazila k Minas Morgul a já Umbarskou stranou k Haradu. V hustníku jsem však byl přepaden pěti schovávajícími se Ubařany a zabit. Takže jsem se vrátil do Osgiliath a následně se zašel občerstvit do Minas Tirith, kde mne však čekalo nepříjemné uvítání. Zrovna ji dobil Saruman a začal s jejím bořením. Ve věži se navíc nacházely dvě doplněné standarty Gondoru a další dvě Lorienu ... a také tam byla Melian co by paní ex Galadriel – zrovna přes vysílačku řešila jestli po rozpuštění národa a přidání se k druhému přichází o původní Lorienské oživovací standarty nebo ne. Dostala totiž informaci že ano a posléze jinou že ne – což se nakonec ukázalo jako správné. Po tomto zjištění si Melian zula okrasné botky a bosky se rozběhla do trosek Lorienu pro zbylé 2 standarty. Já se lehce posilnil a vrátil se oživit do Osgiliath.

Takže si tak sedím v Osgiliath ve hřbitově, oživuju se a nervózně pozoruju okolí. Od Minas Morgul se začínají trousit lidé, kupodivu i živí. A furt se nikdo nekouká co se děje na bojišti a kdo nám to straší v Minas Tirith. Až se tam nakonec vydal jeden Elfí oddíl a dobyli ji zpět. Proud lidí od Minas Morgul zesílil a už se začaly objevovat i mrtvolky – jako na zavolanou došli lidé se standartami z Dol Amrotu a tak jsem opět oživoval – ale tentokrát už jsem vyřvával: „Mrtvý Gondor, Rohan, Elfovéé! SEM!“ V první chvíli jsem se chtěl oživit taky, ale pak jsem se mrknul na čas a řekl si že ty 2 minutky počkám – stačilo to tak akorát na vypotřebování dvou standart. S tou první jsem hned někoho poslal do Minas Thirita s tou druhou jsem tam šel sám.

Nechal jsem standartu se doplňovat, vzal jednu z už doplněných a šel zpátky. U Osgiliath mě ale Caesar zastavil s tím, že všechny standarty je třeba nechat mimo věž neboť ta je dobývána – a kdyby ji dobyli tak bysme přišli o všechny morálky na standartách. Nechal jsem tedy standartu venku a šel pro další .... a další ... a další ... a pak jednu zanesl doplnit a doplněnou zanesl do Osgiliath. V té době už uplynula doba na obléhání, černá slábla a posléze se stáhla na doplnění sil. Mezi lidmi se roznesla informace, že prsten byl zničen. Jedna dívčina z Rohanů donesla „načnutou“ standartu ... ale ač jsme hledali jak jsme mohli tak jsme nikoho na oživení nenašli.

Caesar zavelel k pochodu na černou a já se vydal do Minas Tirith pro poslední doplňovanou standartu. Když jsem vyrážel zpět, tak se zrovna objevil Saruman a že prý hledá Aragorna a tak jsem ho vzal sebou za vojskem. Kousek od Minas Morgul jsme potkali zajímavý průvod. Měl cca 18 lidí - mezi nimi byl i vůdce Trpaslíků a Caesar – a nesli jedenáct oživovacích standart ... dvě byly trpasličí. Panovníci zapředli se Sarumanem krátký rozhovor na jehož konci nás opustil a pokračoval k Minas Morgul, zatímco my směřovali k Minas Tirith ....a Železnému pasu.

Jak jsem se dozvěděl, tak Mordor byl poražen a teď byl na řadě Saruman – Elfové i Rohan s ním měli nevyřízené účty a ani v Gondoru a u trpaslíků s ním nikdo nemínil vyjednávat. Armády k jeho věži šli spodem přes brod, ale standarty by ztratily po dvou morálkách – což by bylo 2x11x5= 110 oživených bojovníků – a tak byly neseny vrchem přes Osgiliath.

opuštění Železného pasu, ale rozhodli se pokračovat v boji. Pustili jsme se tedy do obléhání, přestože se naše jednotky stále neobjevovaly. Čekání na oživení bylo nejdelší co jsem za bitvu zažil. Po chvíli se objevil věžový org s tím, že závěrečná bitva už proběhla a že je konec, ale my se stejně domluvili že to dobojujem a tak jsme i udělali. Železný pas nakonec padl a tím skončila válka o Prsten.

Po bitvě

Odebrali jsme se do Minas Tirith, kde jsme se občerstvili a pomohli Hance s úklidem věže a pomohli jí odnést věci do věže. Odmítl jsem jít do tábora oklikou okolo rybníku a ostatní se nechali ukecat a tak jsem je vedl zkratkou přes území Mordoru a kolem loňského tábořiště.

V táboře jsem lehce posvačil a poté rozdělal oheň a udělal si pořádnou večeři. Následující večer se nesl o duchu zábavy prokládané sem tam rozhovorem o událostech z bitvy. Zvláště poučné bylo vyprávění Dvojčete, který nám popsal celou bitvu z pohledu prostého mordorského bojovníka.

V neděli jsem přes veškerou snahu nevydržel spát a vstal už kolem deváté. Posnídal, sbalil se, počkal až se sbalí ostatní co jsme vezl autem a začal jsem pakovat auto – kupodivu se to tam opět vlezlo. Pak jsem ještě obešel tábořiště a rozloučil se se známými a jeli jsme.

Zhodnocení

Hra jako taková se mi líbila. Bílá strana podala solidní výkon – od strategického plánování přes velení po účast v boji. Černá stana na tom byla hůře především v oblasti strategie a velení. V boji byli zdatnými protivníky a zvláště Harad nám zatápěl.

Oproti minulým ročníkům došlo k razantnímu posunu v pojetí hry – byla oslabena role CP a z „larpu pro 30 CP a 300 bojovníků“ se stala „bitva pro 300 bojovníků ovlivňovaná larpem pro 30 CP“. Dále byl „přestárlý“ systém oživování ve věžích doplněn morálkovým systémem oživování na bojišti, což umožnilo si mnohem více užít samotného boje a potlačilo zbytečné chození a prostoje. Vzhledem k menšímu počtu účastníků byl snížen počet morálek na vlajce z deseti na šest, myslím že optimálnějších by bylo 5, ale to je těžké předem odhadnout.

V questové linii národů byla přínosem jejich rozmanitost – boj o tunely, lodě, držení questových míst na čas, podpalování Mellernů. Prakticky to však nedopadlo tak dobře – bojů v prostoru omezeném provázky bylo až moc.

Shrnu li to, tak letošní bitvu jsem si užil asi tak stejně jako loňskou. Loni to bylo především díky spolupráci ve skupině Opilých dětí a navzdory hernímu systému. Letos to bylo tak půl napůl – projekt Opilých dětí značně oslabil a hra se díky změně systému značně posunula vpřed.

P.S.

Hra na ČPP je složitá. Dá se říci, že je to několik her propletených v sobě. V první dějové linii máme zde jednotlivé národy a armády – zde je hra tvořena vzájemným bojem – v první části bojem v questech v části druhé pak klasickým dobývání věží a ničením národů. Druhou linii tvoří skrytý boj o Prsten nesený Frodem – zde se střetává družinka, orlové, Glum a Nazgůlové. Třetí linií je pak boj o Prsten mezi Sauronem a Sarumanem.

Jednotlivé linie jsou mezi sebou provázány a až fatálně se ovlivňují. Informace o tom jak se která část hry vyvíjí nejsou obecně přístupné. Jistě – jak jsou na to strany vojensky dokáže odhadnout každý voják, ale informace o tom jak je na tom Prsten se dostávají na povrch jen zřídka – i panovníci mají mnohdy pouze obecné informace. Boj mezi Sauronem a Sarumanem je pak ještě skrytější. Vítězí nakonec jen ten kdo přežije.

Hra této složitosti klade velké nároky na její účastníky - především panovníky, dále pak pojmenované postavy a v nejmenší míře na řadové bojovníky. Míra toho jak jednotliví lidé zvládnou svoji úlohu pak zásadní způsobem ovlivňuje hru a výsledný dojem všech jejích účastníků.

Když tohle všechno uvážím, tak myslím že se hra letos vyvinula celkem dobře – v krajní případě mohla zkolabovat mnohem dříve a mnohem hůře.

Komentáře 23.05.2008. 00:00

Mongolové: sjednocení 2008

Už nějakou dobu se kitanské kmeny sjednocují, z několika vůdců vypadá, že Zaar tahá za ty správné páky a přinese kitanům tolik potřebnou jednotu.. Pomalu se mu daří dát dohromady dostatek bojovníků a dobytku, abychom mohli čelit agresi našich sousedů. Po rozkoukaní zjišťujem že kitanové by mohli odolávat nájezdům sousedních kmenů. Mongolů, Tatarů a Ujgurů. Snažíme se nastolit strategii co nejvíce se snažit nabízet spojenectví a nečekat až je někdo nabídne. Je o čem vyjednavat, v krajině kde jsme jsou čtyři významné doly a hlavní tábory dalších kmenů taky stojí za povšimnutí. Diplomatům se daří opravdu husarské kousky, na jedné straně naši bojovníci bojují s Ujgury proti rozpínajicím mongolským kmenům a na druhé se daří našim bojovníkům plenit ujgurské zázemí. Časem už nemůžeme pracovat s diplomacii, takže začínáme kočovat. Kitani vyráží do stepí a snaží se stále více napadat cizí ležení. Sem tam přijdou o zásoby ve svém, ale kořisti jsou mnohem větší. Při jedné jízdě natrefíme na mince v trávě. Lesknou se na dálku, v tom zeleném moři. Než najdeme nějakého obchodníka, tak o mince přicházíme, když nám někdo vyplení ležení. Bohatství přibývá a pomalu sledujem, že proti nám vzniká vojenské spojení mongolů a tatarů, Naštěstí se nám podaří získat mongolské kmeny na naši stranu, určitě tomu pomáhá i ujgarské podmanění tatarů. To je dobře, teď už máme jasný cíl, pokořit ujgary a jejich spojence. Boj zuří a v tom neklidném období se objeví ve stepích malý drak. Drak symbol mnoha národů nenechává ani kitany chladnými. Mudrci se pokoušejí draka nějak zkrotit. Ten při tom sežere hodně dobytku. Podle jejich poznatků nejde draka přesvědčit na naši stranu dobrovolně. Na řadu přijdou silové metody. I když jde o dračí mládě, tak jeho síla je obrovská. Nakonec vše vyřeší laso, jednoduchý nástroj na chytáni dobytka. Draka si přitáhnem k ležení. Drak roste sílí, jednou nám dokonce vyplenil naše stádo. Pomalu uvažujem, že ho propustíme a nasměřujem k ujgurům. Ještě že k tomu nedošlo. Jednoho dne se na našich stepích objevilo činské vojsko. Činským velitelům bylo jasné, že proti ujgrům, nebo nám nemají šanci. Na to měli málo vojska, nicméně chtěli draka, jenž je symbol číny a tak nám pomohli v posledním rozhodujícím střetu s ujgary a tatary. Ten jsme vyhráli a Zaar se stal velký chingischán. Co jsem se doslechl, tak už plánuje velkou výpravu stepních národů na západ. Asi ho lákají bohaté státy bílých lidí.

Kitani
Trošku realné historie našeho kmene. Historie, skupiny jazykově a kulturně příbuzných mongolských kmenů, které nejpozději od 4. století kočovaly na dnešním území Mongolska a severní Číny. V 10. století založil stát Liao (na začátku 11.století mu byla poplatná Čína)), který byl v roce 1125 zničen Džürčeny. Jazykově patřili do mongolské větve altajské rodiny. Od jména Kitani odvozeny středověké evropské názvy a ruský název Číny.

Kitanská říše
Liao (Železná) - historie, raně třídní stát Kitanů, který se v době největšího rozkvětu rozkládal od východního Turkestánu po Japonské moře. Založen roku 907 (Apoki)), od roku 937 označován jako Liao. Během 10. a na začátku 11.století ovládla kitánská říše většinu Velké stepi (spojenectví s Tanguty, v roce 984 porážka Džürčenů, v roce 1026 porážka Ujgurů) a část severní Číny (v roce 937 poloostrov Liao-tung, v roce 946 dobyt Kchaj-feng, v roce 1004 porazili Kitani Čínskou dynastii Sung). V 11. století říše vedla stálé války s kočovníky ze stepí, v roce 1020 byl uzavřen mír s Koreou. Od konce 11. století nastal úpadek moci, ve válce s Džürčeny (v letech 1122-1125) byla kitánská říše zničena. Část obyvatelstva (tzv. Karakitani) uprchla k jezeru Issyk-Kul, kde krátce existoval stát Západního Liao. Většina obyvatelstva kitanské říše byli kočovní pastevci, od poloviny 10. století byla zákládána města a nastal rozvoj obchodu a těžby nerostů. Státní správa organizována podle čínského vzoru, docházelo k přejímání čínské kultury.

Zdroj CoJeCo.cz

Pokud bych měl hodnotit bitvu z pohledu pravidel a principu, tak si u mě získala absolutní pochvalu. Takovouhle akci jsem chtěl zažít. V první fázi taktické boje čtyř stran s jasným cílem co se po nich chce, co se stane splní li to či ono. Později dvě strany (došlo k sjednocení 1. a 4. národa a 2. a 3. tího) kde už je jasné kdo je nepřítel. Kromě plenění ležení, šlo těžit, takže šlo neustále něco dělat a o něco usilovat. Orginální myšlenka byla taky možnost věže přesouvat dle libosti. Takže si nikdo nemohl stěžovat, že měl špatně umístěnou věž, my to párkrát z taktického hlediska využili.. Všechny herní věci pěkně zpracovány (zalaminovaný dobytek, mince, pěkně řešené vlajky v dolech) Pěkně zahrané role obchodníka a draka. Zkrátka není co vytknout. Trošku byla škoda, že dorazilo málo lidí. Ale ti co dorazili byli skvělí. Díky všem za krásnou sobotu.

Už se těším na tažení na Kyjev, které by měl být někdy na podzim.

Turek z kmene Kitanů.

Komentáře 17.02.2008. 00:00

Sezona 2007 očima Turka

24.2. Les na podpal V - Pád království (bitva 75% (velitel))
Po desíti měsících si nemohu vzpomenout přesně na to, jaká ta bitva byla. Tak jsme dlouho uvažoval, že se o lesu zmíním a u toho zůstanu. Jenže sotva tuto větu napíši, tak se mi vybaví stěhováni věží, těžení podle časových intervalů, po dlouhé době jsme se ve věži sešli celý frýdek (chaoti, frýádburk). Les je tradiční rozjezdová akce sezony a vždy si tam člověk solidně zabojuje. To že se líbí, jde vidět i na stoupajícím počtu bojovníků.. Letos tam bylo 120 bojovniků.

31.03 Peloponéská válka (bitva 65% (nevím))
Nový počin, zase tápu v paměti co vše se tam dělo a matně nalézám. Boj o přízeň bohů, jejich bonus pro armádu byl dosti zásadní. Bitva to byla svižná, to se musí ocenit, lidé si do jisté míry připravily kostýmy na toto období. Z toho pohledu, se tato akce kostýmově doplňuje s Trojou a dávají příslib ještě více stylizovaných kostýmů do budoucna.

27.04 - 29.04 Bitva o Dargorath 2007 (bitva nehodnotím panovník nemrtvých a od nějaké doby zraněný :) )
Letos jsme použili to, co jsme měli připraveno na rok 2006, kde jsme podle scénaře nejeli, pěruň tomu chtěl jinak. Možná to chtělo nějaké inovace, přesto si myslím, že lidé zažili hodně bojů, díky systému došlo i na questíky.

05.05 Athel Loren : Bouře Chaosu (bitva)
Na toto pokračováni jsem se těšil. Měl jsem velet jedné straně, leč nebylo mi přáno, neb po cestě jsem přehřál svoje auto a nedojel na bojiště.

30.06 Bitva o Farthen Dur (bitva, 75% (voják))
Co říct o této pohodové bitvě, snad jen klasicky biťákovská akce s pěkně zahranými předquestovými situacemi. Klasický model quest těžení. Dvě strany. Dobrý oddech.

MPP(70% Eomer)
Musím říct, že letos se mi MPP líbilo. Konečně to organizátoři posunuli od zmatků k funkčnímu systému. Co mě hodně mrzelo bylo to, že byl povolen Saruman tak velký, jaký byl a i žoldnéři mi moc neseděli. Mě to do hry vnášelo velkou nerovnováhu. Kterou jsem v ní viděl. Tvrzení že jsme si saruman popudili proti sobě a... to je pravda, ale nemusel tam být. Jak k tomu příjde zbylých 95 procent bojovníků v naší straně, kteří u rozhodujícího procesu nejsou.

04.08 Telmnad V.(bitva s larpovými prvky, organizátor)
Letos jsme se snad posunuli v bitvě dál, konečně jsme dali lidem zaměstnání, takže nikdo nebyl hej ty, ale byl to druid, stavitel, dřevorubec, otestoval jsem si systém konstantního počtu bojovníků v poli (vřele doporučuji). A po této akce jsem si říkal, tohle je právě důvod proč něco organizovat. Sešli se parádní lidičkové zablbli si. Ještě jednou, smekám před všemi.

24.08 - 26.08 Dobývání Helmova žlebu 2007 (bitva, 20% (Ent)),60%(rohir))
O helmáči jsem toho hodně slyšel a moc se na něj těšil. Protože jsme se hlásili na akci později, tak se šlo přihlásit buď za nezařazené (jet za kohokoliv mi nedělá problémy) nebo za enty. Tak jsme se přihlásili za enty, jaké bylo naše překvapení na bitvě, stali jsme se CP, to jsme ze stránek nevyčetli :)). Bitva v lese, kde se pomoci oddílu střetávali temná a světlá strana, logisticky časem spadla a vše se přesunulo před "realné" hradby. Po pár dojetí questové linie na louce, se přešlo na samotné dobývaní hradeb, na které dle všeho všichni kdo byli loni čekali. Co si budem nalhávat, vyblbnout se dalo během dobývaní krásně. Jen mě moc nesedělo několik věcí. (v té době jsme se stali členy rohanské armády) Obléhané pevnosti by příslušel alspoň jeden velitel schopný velet a vše koordinovat. Na každé straně bylo určitý počet instantních oživení. Dle mého, ale nelze nijak realně nastavit číslo na obou stranách kolik jich má být. Aby měli strany stejnou šanci. Bitva probíhala až do tmy, kdy už lidé nevládli zbraním fyzicky ani psychicky. Jinak zázemím krásně zvládnuté.

31.08 - 02.09 Trója (bitva, bůh Zeus)
Trója letos měla třetí pokračováni. Co je zajímavé, za ty tři roky si vypracovala zajímavé postavení. Přijedou na ní lidé i z druhé strany republiky, lidé si přichystají kostýmy z té doby, zbraně se snaží přiblížit k dané době. Jde vidět že Melian ví co chce a za to ji díky. Celá bitva je postavena na principech, na kterých by bitva stát měla. Permanentní těžení (plundrovaní vesnic)), likvidací hrdinů, plno mini rolí, příběh. Válčí se převážně na poli, ale vše je o sbíraní jasných bonusů pro závěrečný boj o Tróju. Což je perfektní.

14.09 - 16.09 BPA 2007 (bitva, 70%, panovník Mlžných hor)
Letos se samotné bitvy ujal Ondra, bitva dostala jiný kabát. Měl mouchy, ale to půjde doladit. Trošku mě na BPA, ale i na dalších bitvách štve, že se nějak systematičtěji nepracuje na tom, aby byly strany vyváženy. Nevývaženost, oživováni v zádech byly největší mouchy letoška, na druhou stranu, boj to byl pořádný.

20.10 Bitva o Morii V. (bitva, organizátor)
Trošku jsme doladili systém, asi nazlobili bohy, neb nám nadělil škaredé počasí. A mohlo se bojovat. Tradičně skřeti prohráli, nevím jak to dělají 5 ročníků pět proher. No snad příšti rok. Jak se líbila musí posoudit jiní.

16.11 - 18.11 Krncon (DrD, 85%)
Vždycky jsem se chystal vyrazit na Krncon. Letos se mi to konečně podařilo. I když moc DrD nehraji (kdysi jsem odehrál asi 2 dobrodružství) tak musím říci, že se naši skupině podařilo uhrát první místo, asi jsem jim to málo kazil. Příběh byl poutavý plný nahých bojovnic a kouzelnic. Kdo nezažil nepochopí. Parádní komorní akce. Doporučuji!

21.11 - 23.11 Samota (Larp,95%)
Skvělá akce, kterou nejde shrnout do pár vět. Na Samotu jsem vyrazil coby písař z LatNamu, doplnit bestiář. Tradiční barbarské hry které na samotě probíhají, přilákal plno dobrodruhů, ale nejen je. Tato směs ras, povoláni utavila krásný příběh, který budu muset ještě sepsat do svitků. Pro mě a kamaráda choseho to byla 40 hodinové nonstop dobrodružství. Byl úplněk a když jsme v noci utíkali před pronásledovateli do lesa a narazili na ruiny chrámu se svitky, které při svitu měsíce šly přečíst. Tak to je neopakovatelná atmosféra ...

30.11 - 02.12 Zklidnění (ostatní, organizator)
Komorní akce, kde jsem chtěl aby dorazili dřevárnici poklábosit, zahrát deskovky, zašermovat. Nakonec nás nebylo tolik, ale kdo přijel tak si nestěžoval.

15.12 Dhampire I. - Útok Anmaghláků (bitva, 90%, velitel elfů, skřetů (původně jsme jeli za lidi, ale šli jsme vyvážit stavy))
Dhampire nahradila Bitvu o kraj, která se nam (frýdburku) moc líbila. A tak jsme vyrazili na jih natěšeni na pořádný boj. Boje bylo plno, počasí nezklamalo, zajímavé nápady. Jen mi trošku neseděly některé questy, sice splňovali podmínky pro střet o to v bitvách běží, ale často nebyly optimálně postaveny. Lepší získá velký bonus do dalších bojů. Vyhraje ta strana co zašije více bojovníků do hloubi lesa, aby náhodou nepadli. Ale to jsou jen drobnosti, neb každý si "zašermoval" do sytosti

Pokud bych měl shrnout letošní sezonu. Tak jde vidět několik trendů. Úbytek akci a lidí na ostravsku, po odpadnutí dvou velkých organizátorů (Vodka, Asgard)) ubyly rapidně akce a jedna generace dřevárníků se organizačně neprojevila, i úbytek lidí. Na druhou stranu ti co zůsatali či začali jezdit vypadají moc slibně a na akce se vyloženě těším. Celorepublikově jde vidět rapidní zvedání kostýmové úrovně, až se trošku bojím toho. že pro nováčky bude těžké, do toho všeho naskočit. Neb se na ně bude dívat skrze prsty. Což jde často vidět a je to škoda. Jde vidět pronikaní komerčna do dřeváren a vidím to jako pozitivní trend. Kolik lidí si pořídilo pořádnou zbraň a jiné doplňky v obchodech. Díky zvedlému vstupnému vzniká i větší přidaná hodnota, ze strany organizátorů, před 2-3 lety se tu fňukalo nad zvednutí vstupného z 10,- na 20,- Kč. Celá komunita dle mého pomalu stárne a to je dobře. Jde to vidět třeba na BPA. Před 4 lety tam přijelo na bitvu auty tak 10 aut, letos už to bylo mnohem víc.

Můj výhled jak dál.
Dle mého bude dřevo více posouvat k tomu, že bude zajímavé i pro lidi co se věnují jen kovu. Mám strach, že časem bude těžké pro nováčky nastoupit do rozjetého vlaku.

Komentáře 27.12.2007. 00:00

Boj o zimu v temnotách

Krutá zima se zakousla do polí a na křídlech vichřice přinášela mrazivou smrt a zkázu - však co nám po tom, byli jsme po létu dobře živení a hluboko pod horami jsme nestrádali. Přesto jsme věděli, že dlouhé měsíce pod příkrovem sněhu nás mohou smrtelně vyčerpat, neboť naše sídliště bylo malé a nepříhodně situované - a nedaleko jen čekaly na obsazení sluje Morie, temné jak Mordorská půlnoc, rozlehlé jako pláň Gorgoroth. Stačilo jen... jen přijít a vzít si, co nám náleží, Morgothžel to samé se mysleli i vousatí trpaslíci, kteří postavili ležení kus od našeho sídla.

Naše oddíly byly malé, ale odhodlané a velel nám veliký silný skřet, co přikázal, abychom začali tím, že poškodíme prokleté doly trpaslíků a zavděčili se kováři, mocnému muži, který měl poblíž dobře stráženou dílnu plnou zbraní, zbrojí i grilovaných párků, však nebylo možné ani pomyslet na to, že bychom jej vzali ztečí, tak dobře byl vyzbrojený a silný. Náš velitel vymyslel geniální plán, ve kterém jsem se měli dostat do trpasličích dolů, tam vyrvat jejich hajcmany a odnést je mistru kovářskému. Kovář dostane pevné vyschlé dřevo a trpaslíci budou mít práci! My nejsme skřeti, co nedokážou plenit a ničit! Ach, úplně jsem zapomněla, kdo jsme my. My jsme multinárodnostní družina - já a Dvojče, velký a zlý skřet, jsme skřeti z nejhlubších děr pod horami, nenávidíme světlo a dobro a naší neoblíbenější zábavou je zabíjení a zkáza. Pak se k nám přidali dva goblini, zákeřní a lstiví bojovníci, kteří navzdory svým zeleným ksichtům dokáží vraždit stejně jako dolovat v tunelech u kořenů hor. Přidali se k nám i jedni, kteří dlouho žili na povrchu, až jim z toho zbělala kůže a stali se ohyzdnými. Ale i oni sdíleli naši nenávist vůči trpaslíkům a krutou zimu v Morii překonat chtěli.

Tak jak jsem řekla, vyrazili jsme do odporných trpasličích dolů, které byly jen chabě chráněné, takže vyrvání hajcmanů bylo pro nás snadné a kovář se již brzo těšil z dobrého dřeva. Ale co ty mizerné malé hnusáky nenapadlo, že? Samozřejmě, do našich dolů brzo nalezli a vrátili nám naši sabotáž, ale dalo jim to mnoho práce, a kdejaký se již nepodívá své matičce do fousaté tváře.

Někdy v té době otevřely se poprvé tajné chodby do Morie, jen málo skřetů je poznalo a jen málo se jich dostalo dovnitř, ale ti, co šli, přinesli dobré zprávy a slavné vítězství. V Morii totiž narazili na nevelkou družinu trpaslíků, které pobili, nabrali sílu do dalších bojů a vyrazili zpět k naší malé válce. Ještě mnohokrát se za tupých úderů železa otevřely chodby Morie a naši vyrazili do jejich slibných útrob. Však již nikdy nepřekvapili trpaslíky v jejich slabosti a vždy osud se přiklonil na stranu klatých vousatců. Co naplat, museli jsme se snažit na všech ostatních frontách.

Například jsme zatoužili po lepších zbrojích - což o to, Dvojče, goblini i já jsme byli slušně obrnění, ale albíni potřebovali připravit se na válku jak sůl. Nejprve jsme museli projevit sílu v boji a pobít nepřátelské oddíly, skalpy jejich velitelů nás posílily mocně, že jsme byli zdatnější v dolování. A pak jsme také museli nalézt dostatek drahých kamenů, klenotů samotných hor, které se tolik hodily k průmyslovému zpracování na ostré nástroje. Kovářský to věděl, proč jinak by je tolik sháněl a směňoval za zbroje.

Ta část s drahokamy nám šla výborně. Náš horník měl brzo kamenů, že bys s nimi i dvě cirkulárky vyzdobil a ještě by ti zbylo na pár vrtáků. Ale nepřátelští velitelé jakoby nebyli k zastižení, také jsme je jen těžko rozeznávali pod rozcuchanými fousy. Dlouho tedy náš horník, ač jinak velmi schopný, nebyl na takové úrovni, abychom si mohli dovolit zbroje, po kterých jsme tolik toužili.

Protahovaly se boje pod Morií, mnohokrát jsme měli namále a mnohokrát jsme naopak shakutarbiki tlačili daleko a na jejich mase si smlsli. V našem klání nevítězila jen hrubá síla a bojové nasazení, ale též informovanost a znalost terénu. Nevím, jak se činili naši zvědi, určitě byli nepřekonatelní, protože takový plížící se skřet je mnohokrát nenápadnější než zavalitý trpaslík ve svých zbrojích. Ty fousaté špehy jsme někdy viděli za řadami trpaslíků, hony na jsme na ně pořádali a bavili se strachem v jejich prasečích očkách, když jsme je zmerčili.

I jeden z albínů ulovil nepřátelského velitele, a nejednoho, takže silní jsme nakonec byli a do nových zbrojí se oblékli, zatímco mne jen jednou zbavili kletí vousáči mého velitelského odznaku, rychlé nohy a strategická mysl mě dostaly z většiny ožehavých situací.

Tak přišel čas k poslednímu boji, k boji, který konečně přivedl nás do temnoty Morie a my připravili jsme se dobře.

"Chci neústupné komando, které se nebojí pořádného boje," řekl velitel a my byli ti šťastní skřeti. My samotní ohlídali jsme boční cestu do Morie a na jejím okraji udrželi množství trpaslíků vztekle bránících své holé životy, neboť vytlačili jsme je z chodeb bohatého sídliště a u vchodu do podzemí pobili jsme je do jednoho. Vítězný to byl den, trpaslíci se ještě zmohli na odpor, ale Morie sama nám snad přidávala sil a trpaslíci nám nemohli ublížit. Snad kromě toho jednoho, destičkovou zbroj měl, když vyhrnul se na mne a já musela kuši zahodit, dýku na něj vytáhnout, však potvora, vyklouzla mi z promrzlých pracek a skoro bych tam zkapala neozbrojená, ale u nohou mrtvoly Dvojčete válel se jeho ostrý meč. Zemřela jsem ozbrojená.

Morie, temná a hřejivá Morie, hlubší než zloba Sauronova a bohatší než síně ostrovních králů, byla naše a my konečně slavili vítězství. Kdo z nás mohl tušit, že venku číhají další hordy trpaslíků? Naši rodní bratři, skřeti špatní a strašliví jako my sami, chtěli do sídliště našeho se přidat, vždyť dost místa je v Morii pro mnohé - zvláště ty, kterým bychom svou práci rozdali a sami se na jejich slabosti živili. Ti ale už nedojdou. Trpaslíci zastavili jejich postup, ač úsporně, nečestně a zákeřně bojovali naši, jak je jejich zvykem, zimy se nedožili. Zdá se, že trpaslíci znovu přijdou.

Dík Turkovi & teamu za výbornou hru.
+ dokonalý servis při hře. Jenom jsem koukala - čaj, párek, fotka... tomu se říká zákaznický přístup, geniální!
+ koncepce bitvy: pěkné družinkování, dobré "odvoláky" do Morie, jasné vylepšování družin. I králové jako vrchní prudiči se mi hodně líbili!
+ kamínky, trubky, Moria, oooo Moria, velmi pěkně připravené herní propriety, území. Radost v tom hrát.
+ záverečné bitvy - obě v Morii, i příchod posil, i následující bitvičky, všechno zasluhuje obdiv, pochleb a vůbec.
- kostýmy skoro půlky lidí.
- počasí je hnusák, po hodině hry jsem ale schopná mu něco málo odpustit. Škoda jen toho bahna, nemohli jsme hrát smrti, zranění... (jasně mohli, ale nechtěli ]:-) )

Ještě jednou dík orgům, též Dvojčeti s Keikou; omlouvám se všem potrefeným a tak vůbec.

Sepsáno 21.10.-18.11.2007

Komentáře 20.11.2007. 00:00