Domů · Dřevárny · Morie 2004

Morie 2004

Ráno chcalo, jak z konve. Přišlo mi několik SMS, jestli jedu na bitvu. Všem jsem odpověděl kladně (nejsme přece z cukru). Na nádraží jsme se potkali s ostatníma skupinama (byli jsme rádi, neboť jsme nevěděli, kam máme jít). Na nádraží v Bašce se postavil nějaký člověk s holí do čela skupiny a my jsme si mysleli, že ví kam má jít. Jakmile odbočil na jedné křižovatce špatně, rozhodli jsme se, že našeho průvodce vystřídá Wolf (to byla chyba). Ten nás provedl všemožnýma zkratkami, takže jsme si prohlédli během bloudění celou ves (a díky Bublayzova bubnování jsme zařídili perfektní budíček všem obyvatelům). Na bitvě od rána pršelo, ale přesto tam dorazilo asi 100 lidí. Všude bylo bahno a kamení. Prostředí bylo jako dělané na bitvu. Musím říct, že takhle bych si představoval chodby v Morii. Člověk totiž nemohl vlézt, kam se mu zachtělo, protože všude bylo bláto nebo voda a tam hold někteří nevlezli (pokud neměli zrovna kanady nebo nebyli dostateční blázni, kterým je už vše ukradené). Jakmile se všichni zaregistrovali, vystoupil Turek (hl. organizátor) na skálu a začal nám postupně vysvětlovat pravidla a systém boje. Při vysvětlování oživení, kdy dotyčná skupina mrtvých musela udělat 20 kroků za lajnu, tak Turek nemohl učinit, neboť byl za ním sráz, a tak jsme začali vykřikovat:,,Názornou ukázku.“

Po vysvětlení pravidel, jsme si hned dali první lajnu. Všimli jsme si , že nás elfů z Lórienu je jen 6, takže nám to vyšlo přesně na jednu skupinu. Zde jsem se také poprvé setkal s Tiraelem, našim velitelem, o kterém jsem zatím jen slyšel jako o štítaři, jež drží štít v pravé ruce, takže je to, jakoby jste bojovali proti zrcadlu. Během lajny jsem si nevšiml skoro nikoho, kdo by s tím byl nějak nebezpečný. Pár čistě dřevěných mečů bolelo sice víc než ostatní, ale nejede se na bitvu, abych jen rány rozdával, ale abych taky sklízel. Celá bitva se rychle rozjela. Vydali jsme se pro vlajku a hned při prvním střetu jsem zjistil, že způsob oživování, bude pro nás znamenat, chvilkový ústup a potom hned zase útok. Někdy byl sice problém určit, který směr je za lajnu, protože jsme během dvaceti kroků došli k druhé lajně tak, že jsme byli za zády nepřátel, ale to se většinou dohodlo nějakým kompromisem. Při tom prvním střetu jsem si osobně mohl vyzkoušet, co je to pád do díry v Morii. Při prvním útoku jsme totiž seběhli dolů, a pak jsem se nemohl dostat zase zpět, protože celý svah byl zablácený a strašně to klouzalo, takže jsem vlítl dole do největšího bahna, abych na chvíli utekl svým pronásledovatelům. Z hora jsem jen mohl slyšet povzbuzování Václava, který už dávno zemřel.

Takhle se postupně bitva přelívala z jedné strany na druhou. Nejsem si jistý ,protože jsem byl jen asi třikrát u skřetí pevnosti, ale zdálo se mi, že si skřeťáci nehlídají moc svou vlajku, protože jsem pořád viděl nějaké bílé, jak mašírují se skřetí vlajkou do naší pevnosti. Nejkrásnější střet za celou bitvu proběhl asi takto. (Trocha poetiky) ,,Náhle se ozvaly bubny z Morie. ,,Skřeti! Skřeti jdou!“, zařval někdo z vojsk trpasličích. Seskočil jsem rychle ze skalky, na které jsem odpočíval, abych se mohl co nejrychleji připravit na případný útok. Před branami trpasličího tábora se už začala formovat armáda trpaslíků. Tirael, náš svatý velitel, už na nás čekal. Bubny se pořád přibližovaly. Nakonec jsme zahlédli temný mrak, jak se nese nad něčím ještě temnějším, skřeti v čele s Azogem a s tím jeho proklatým mazlíčkem na řetězu. Mezi skřetími formacemi táhli dva goblini ten svůj zpropadený katapult. Postupně šla řada za řadou a my jsme se začali formovat do příslušného tvaru, abychom se mohli připravit na obranu našeho tábora. Střelci byli připraveni u katapultu na hradbách. Lučištníci měli nabito. Začala řež. Slyšel jsem jen řev a rány mečů. Někdy proletěla přes náš voj koule z katapultu. Jedna zrovna přilítla a zabila mého spolubojovníka po mé pravici. Druhé jsem se jen tak tak vyhnul. Náš katapult samozřejmě ostřeloval zase jejich řady s nemenším účinkem.

Náhle se s bojovým rykem na nás vrhl ten zpropadenec, to zvíře od Azoga a začal do nás nelítostně bít koulí. ,,Zabte ho!“ Řvali jsme, seč jsme mohli. Zvedl jsem štít, abych odrážel jeho pekelnou kouli. Ani jsem si toho nevšiml, ale pod mým štítem pronikl meč a rozsekl mi břicho. Padl jsem. Vím, že mě mí spolubojovníci odtáhli, do pevnosti, aby mě nesežrala ta zvěř.“ THE END

Na konci se mi zdálo jakoby skřeti polevili. Bojovali jsme proti nim pořád ve větších skupinkách a pobíjeli jsme je. Asi odešlo hodně lidí z jejich strany, protože na začátku mi to připadalo vyrovnanější.

Během bitvy jsem měl příležitost bojovat proti jednomu protivníkovi i proti dvěma (proti Wolfovi a Miškovi to byl nádherný figur, jen škoda, že jsem měl jen 1 život.) či více nepřátelům. Bitva sama o sobě byla perfektní. Byly zde nové nápady jako katapulty, pro mě oživování a další věci. Ke konci jen trochu upadal quest ,,Získávání nepřátelské vlajky“ , ale to bylo asi unaveností lidí. Déšť, běhání po place a další aspekty unavily válečníky na tolik, že se dala poslední lajna na tři vítězné. Tu jsme vyhráli s přehledem. Tímto bych chtěl poděkovat Turkovi i všem ostatním, kteří pomáhali při organizaci této bitvy, DÍKY Kostěj

26.02.2005. 20:20

Komentáře