Moravský Pán Prstenů (2005-06-25)

Před bitvou:

Tak dva týdny před ČPP jsem si rozvážil co dál: na ČPP nepojedu (to jsem ještě netušil, že mě tam Turek vytáhne)), pak bude následovat pár bitviček v Kyjovicích, Vodkova Píseň ledu a ohně a zakončím to na PPM. Pak budou prázdniny a dovolená a pak se v září uvidí. Takže moje účast PPM byla více než jistá. Časem ke mně prosáklo několik zajímavých informací a pak jsem ještě objevil diskuzní klub na HL.

Takže když nastal čas, tak jsem ještě sehnal lidi do auta a mohli jsme 25.6. v cca 17:00 vyrazit z Poruby z benzinky. Přes nečekaně dlouhou zastávku v Bille (nebo Penny) v Prostějově jsme dorazili do kempu v Baldovci kolem půl deváté. To už jsem mezitím volal Mayerovi, takže jsem věděl, že musím projet kempem až dozadu (no rovně to zrovna nebylo)), tam je louka, kde mě na začátku zastaví organizatoři, já vypláznu kilo a dostanu papír, za který se pak zaregistruju. A tak to i proběhlo. Podle instrukcí jsem jel po cestě uprostřed louky a po pravé straně hledal Mayera a ostatní bandu. Byli tam.

Takže jsem zaparkoval, vyložil lidi a vyhodil svoje věci a jel zpátky do Prostějova pro Niniel a spol. Během další hodinky jsem byl zpátky, takže jsem se ještě stihl zaregistrovat a nechal si schválit zbraně. Potom jsem postavil stan a zjistil že Vodka, Eliffe a další chystají na oheň. Tak jsem vlezl do auta a posvítil jim dálkovýma. Oheň zanedlouho vzplál a tak jsem zhasnul, vytáhl kalvádos a šel k ohni. Ten nám v nějaké nestřežené chvíli zabrala skupinka pěti neznámých, postávali jsme tedy okolo a bavili se. Jediný problém nastal, když už jsem odmítl přikládat, ale i to se bez většího konfliktu vyřešilo. Zábava pak pokračovala a kolem třetí (až čtvrté) jsem se odebral ke spánku.

Ráno jsem posnídal a dozvěděl se, že v jednom z baráků v kempu je volně dostupná umývárka. Pobral jsem tedy kanystry a zašel nabrat vodu. Po cestě zpátky jsem procházel kolem Rohanů. Ti už aktivně pobíhali po louce a cvičili. Došel jsem ke stanu, vytáhl šavli a lakový fix a začal na ni malovat klikyhák, který navrhla žena. Asi tak za půl hodinky to vypadalo, že by se měly přednášet pravidla a tak jsme se přesunuli. Čekali jsme asi ještě půl hodinky, když už konečně dorazil org. - Loran – a začal vysvětlovat pravidla.

Bohužel jen procházel celkový soupis, takže občas přeskakoval a projev byl sem tam zmatený a dost se natahoval. Oživení přinesla až ukázka Bestií a Ghobliního katapultu. Po necelé hodince byla přednáška pravidel ukončena a pak se bojovníci shromáždili u svých vládců a odebrali se na bojiště, které začínalo cca 50 metrů od kempu.

Pravidla:

Jak na PPM klasicky, byl i letos použit oddílový systém (oddíl si sebou tahá vlaječku u které se oživuje) s novou úpravou a to, že pokud je větší tažení tak se nosí vlajky pospolu a vytvářejí se tak jakési oživovací hnízda. Dále se po novému bojovníci mohli oživovat u vlajky libovolného oddílu. Na každé oddílové vlajce bylo 5 morálek (fáborků)), přičemž za každou morálku se mohlo oživit 5 lidí. Samotné oddílové vlajky se mohly ještě oživovat pomocí hlavní vlajky strany a také za určitých podmínek ve věži, ale to jsem četl tak jednou a ani během hry jsem si to nepamatoval – tohle je stejně věcí panovníka.

Každý normální bojovník měl 3 životy po celém zásahovce (klasická + vnitřní strana kolen a loktů) a zraňoval za 1. Od tohoto standardu se tentokrát neodlišovali nejen nazgůlové, družinka a další jmenované postavy, ale například i Bestie a někteří Trollové (např. Buddy, který se svou muskulaturou a kostýmem do té role opravdu zapadl).

Možná se toho vysvětlovalo i víc, ale už nemá smysl to líčit, kdo chce, tak si u těchhle velkejch bitev kompletní pravidla vždy stáhne z webu sám.

Bitva:

Z tábořiště jsme vyrazili jako třetí nebo čtvrtá skupina. Šli jsme tedy za ostatními a zastavili jsme se až u Orthanku, kde nám ostatní tak nějak zmizeli. Po cca 5-ti minutách přišel někdo a poslal nás zpátky. Po čase jsme tedy konečně dorazili do věže a tam jsme zjistili, že je cca 50 m od kempu a že jsme prošli cca 30 m kolem ní.

Chvíli (cca 20 minut) jsme se tam rozvalovali a pak se Frágor (v roli Balroga - vůdce Morie) zvedl, že se půjdeme podívat po okolí. Došli jsme k Orthanku a pokračovali nahoru do kopce ke Gondoru, kde nám řekli, že je dobývat nemůžem a že ven nepudou. Takže jsme to vzali po vrstevnici dál a narazili na Trpaslíky. Ti už se k boji vyprovokovat nechali. Začali jsme je dobývat a použili jsme i katapult. Pak nás zprava napadla jejich záloha, ke které se přidal Gondor a tak nás časem vybili.

Po návratu do věže jsme se dozvěděli, že bitva ještě nezačala a že začne za půl hodiny (pokud se nepletu tak to bylo kolem půl jedné). Takže jsme se začátkem bitvy vyrazili abychom se spojili se Sauronovými skřety u Orthanku. Tam se také strhla menší bitva s Trpaslíky, Rohanem a Gondorem. Rohan se po chvíli stáhl a ostatní byli zahnáni. Kopřili jsme tam pak odhadem dalších 10 minut, když Frágor rozhodl (odhadem)), že se stáhneme do věže, kde se oživíme.

Ve věži jsme zase chvíli polehávali a pak čekali na Trpaslíky, kteří nás měli přijít dobývat. Trpaslíci nikde. Takže jsme se zase vydali na cestu. Kousek za brodem jsme uviděli skupinky bojující u Orthanku. Vrhli jsme se tedy k nim. První z nás pomáhali s likvidací jednoho oddílu na louce, a už ve větším počtu jsme se postavili útočícím Rohanům, kteří přišli po cestě zprava. Rohani zjistili, že kromě nich už tam jsou jen zbytky bílé strany a rozhodli se neumírat nadarmo. Stáhli se tedy stejně rychle jak zaútočili.

Sem tam ze shora přicházely skupinky Trpaslíků a Gondořanů, ale nestačily na to, aby nás víc než půlku donutily vstát a bojovat. Takže ti línější z nás volně postávali a posedávali po okolí, když na nás z lesní cesty vyběhl houf Rohanů. Beze štítů, beze zbraní nám utíkali v ústrety. Někdo zařval: „Koně!!!“ a pak „Pochytejte je!“. Zrovna jsem si hověl ve stínu, ale utíkali tak nešikovně zrovna ke mně. Tak jsem taky přiložil ruku k dílu. Během ani né jedné minuty byli všichni pochytáni a následně odvedeni do Mordoru. Pak se zase chvíli nic nedělo a tak jsme se zase vrátili do Morie.

Chvíli na to u našich bran konečně někdo ukázal. Rohan. Přišli zprava, kdoví odkud. Ze začátku sice ještě navrhovali bitvičku na louce, ale za chvilku začalo obléhání. Bylo jich hodně. A pořádně na nás tlačili. Po dvou metrech pomalého ústupu jsem umřel. Na druhém konci věže jsem objevili dvě nějaké vlajky. Na jedné z nich byly 2 stužky. Jednu jsem sundal a počkal na další čtyři. Podruhé jsem umřel až u nejhlubší zdi Morie. No, je třeba uznat, že tohle bylo ukázkové dobytí a vytlačení.

Hromadně jsme se oživili v Mordoru a za podpory dvou místních oddílů vyrazili zpět do Morie. Tam ale nikdo nebyl. Na druhé straně louky se objevili mordorští. Vyrazili jsme tedy tam. Řekli nám, že umřeli při dobývání Edorasu a že tam máme rychle naklusat. Šli jsme tedy v jejich stopách a objevili tak třetí brod, za kterým jsme doslova vyšplhali na cca 4 metrový svah, na jehož vrcholu byla cesta. A Rohan. Zaútočili jsme na několika místech a zlikvidovali několik skupinek. Při tomto boji došlo k jisté kritické situaci. To jsem se takhle otočil od zad mrtvých rohanů a rozhlédl se co se děje, když jistá slečna přede mnou tak nějak ztratila rovnováhu a po zádech volně spadla z cesty do hlubokého (cca 2 metry) koryta potůčku co tamtudy protékal. Zahodil jsem šavli a štít a šup za ní. Některé dobrá duše reagovala stejně jako já a slezla na druhou stranu kmene na kterém slečna skončila. Vypadala v pohodě, žádný zlomený vaz, probodnutá plíce a tak – takže jsme ji nadzvedli a několik dalších ochotníků ji vytáhlo na cestu. Podle všeho se jí nic nestalo. Fuj! To bylo ale štěstí.

Pokračovali jsme pak vlevo k Edorasu, kde jsme posílili Morijské skřety a spolu s nimi jsme zahájili obléhání. Boje v bráně zrovna nemusím a tak jsem se věnoval odrážení skupinek trpaslíků a gondorských, kteří přicházeli po cestě shora. Šplhal jsem tedy vždy znova a znova do strmého svahu nad Rohanskou věží, tak abych na ně mohl útočit ze zad, případně zboku a pokud možno s využitím převýšení. V jedné chvíli jih přišlo celkem dost a několika z nich se podařilo oběhnout naši obranou linii zprava. Zrovna jsem kousek bokem vyhrál osobku a tak jsem se na ně vrhnul. Spolu s několika dalšími bojovníky jsme jejich průnik ukončili. Tak jsem se dostal k zpátky na cestu pod Edorasem. Bojovaly tam tak 2 oddíly rohanských se skřety. Později jsem se dozvěděl, že Rohané tehdy použili boční branku a podnikli protiútok. Chvíli jsem se pak poflakoval u branky a pak zase zašel nahoru. Dobývání se zdálo být nekonečné, ale pak místo Trpaslíků a Gondoru přišel Harad a nějaký Nazgůl zbořil jednu zeď Edorasu a ten pak vbrzku padnul.

Vrátili jsme se tedy do Morie, jen abychom zjistili, že ji mezitím Rohané zabrali (údajně ji držel jen jeden skřet, kterému se nechtělo vstávat). V té době se ke mně dostala zpráva, že holky už se šli balit do tábora a tak jsem skočil za nimi abych se přesně domluvil. Po mém návratu na bojiště se Rohané pořád ještě bránili v Morii a tak jsem se tam tak dvakrát protlačil abych si ještě trochu zabojoval. Po necelé čtvrthodince jsem se rozhodl, že na to … a šel pozdravit Mayera atd. Ale ti už to taky balili s tím, že si půjdou zaplavat do lomu, takže jsme k táboru vyrazili společně. Já se pak sbalil, naložil holky a vyrazil k domovu. Bylo něco málo po čtvrté hodině.

Závěrem:

Snad nejlépe lze tuto bitvu hodnotit jako rozporuplnou.

Už jen samotný fakt jestli se bude nebo nebude konat v jisté době nebyl jistý. Tradiční organizátor – Raia – dělal (a udělal) totiž letos bakalářky a tak se organizace vzdal. Bitvy se nakonec ujali Žoldáci havrana, konkrétně trojice Kosťa, Murdoc a Loran. Poměrně krátký čas pro předbitevní přípravy (tipuju tak 2 - 4 měsíce) se pak jistě také podepsal na výsledku.

První problém, na který všichni v jisté míře narazili, bylo místo konání bitvy. Ono, ne že by v okolí Baldovce nebylo hezky, ale dopravní možnosti jsou tam víc než omezené a oproti loňskému ročníku se to bohužel zhoršilo. Nám co jezdíme autem to je celkem jedno, ale přeci jen by se masové akce měly konat někde, kam aspoň jezdí autobus, vlak anebo MHD. Tentokrát to bylo fakt z ruky.

Druhou konfliktní a často kritizovanou věcí bylo ubytování na louce v kempu. Ne, že bych byl principiálně proti – obecně je to myšlenka dobrá a může to organizátorům ušetřit spoustu starostí a času. Pokud pomineme finanční stránku věci (její zvážení je přeci jen a pouze na organizátorech) a jistý, diskutabilní dopad na výši vstupného, tak na jedné věci je v případě použití kempu maximálně zapracovat: na informovanosti - co je k dispozici, kde to je, kolik to stojí apod. Tyhle informace letos chyběly a každý tak musel možnosti kempu prozkoumat sám.

Věcí třetí byl bitevní plac. Použití údolí říčky s velkou loukou uprostřed a zalesněnými kopci na obou stranách není obecně vhodné – louka je sice fajn na velké bitvy, ale pokud se má někdo někam dostat tak má trable, protože je z dálky vidět. Mimo této malé výtky, je ale třeba zdůraznit dva velké problémy a to nebezpečný terén (především směrem od Edorasu ke kempu – dál jsem v podstatě nebyl) a umístění některých objektů (vyústění boční branky Edorasu do 1,5 metru široké rovinky s následným cca 2 metrovým sešupem a dále pak obecně celé postavení Morie).

Největším problémem však byl letos samotný děj bitvy – došlo totiž ke krachu systému questů a i když se některé z nich konaly, tak to dopadlo podivně (viz. Rohanští koně). Bitva se tak postupně zvrhla na klasický boj o věže, který probíhal na linii Edoras – Morie. O intenzitě bojů pak také svědčí tvrzení, že Morie byla dobyta čtyřikrát.

Probral jsem věci negativní a je třeba přejít i k tomu pozitivnímu. Letos se z oddílových vlajek dala vytvářet oživovací hnízda, což je dobrá úprava, která dost urychluje a zjednodušuje oživování a navíc při větším tažení pomáhá panovníkovi zjistit kolik lidí se mu ještě oživí, ale pořád to neřeší co se děje s lidmi, kteří pevné oddíly z různých důvodů samovolně / dobrovolně nevytváří. Lepší by snad mohlo být dát panovníkovi k dispozici určitý počet vlajek a morálek a nechat organizaci na něm, což by mohlo vést k vytváření hlavní armády a různě silných účelových oddílů.

Další novinkou bylo použití tzv. Veteránů – to byli vybraní bojovníci, na které byla delegována část práv organizátorů. Mohli zastavovat boje, rozhodovat sporné situace a případně usměrnit či vykázat jedince, kteří by nerespektovali pravidla. Přes několik sporných zákroků zastavování bojů při dobývání Morie skřety si myslím, že jejich použití se osvědčilo a jejich dalších používání bude mít pozitivní vliv na průběh masových bitev.

Takže mám li to shrnout, tak přes všechny nedostatky jsem rád, že se bitva konala a jsem rád, že jsem se zúčastnil. Doufám akorát, že to příští rok to dopadne mnohem lépe.

24.08.2005. 16:59