Dargorath 2007 II

Ze začátku vypadalo, že to bude dokonalá bitva, sluníčko se nám hned zrána rozzářilo a za chvíli se Bítovské pláně rozpohybovaly šesti rasami, jež se za nějakou dobu ? po registraci, kontrole zbraní, pravidlech ozvláštněných divadlem, rozešly do svých věží. Nás ? zelená gobliňátka umístili na kraj lesíku. Když se zorganizovalo pár věcí a naši andělíčci nabrali piškoty, vydali jsme se společně s hobití podporou proti temným elfům. Po úvodních bojích a likvidaci všech piškotů nás čekal návrat mezi stromy do naší věže. Po prodělání desetiminutových léčebných procesů nás opět náš pan král Bublajz vyhnal do luk a lesů, abychom tam dokázali sílu gobliního vojska.
S monzunovými přestávkami válčení stále pokračovalo podobným způsobem. Občas jsme uzavřeli nějaké to spojenectví, z nichž nejlepší snad bylo to, kdy se nám dostálo té pocty, že nás přišla svou přítomností a bojovým umem obohatit polovina trpasličí armády, tvořená toliko třemi válečníky.
Většinu ze střetů, kterých jsem se účastnila, bych nazvala lajnovými. Přišlo mi to trochu o ničem, když proti sobě stály dvě řady a většinou všichni vyčkávali, protože když se někdo jednou za čas rozhodl zaútočit, schytal hned pár ran a nezbývalo mu, než se stáhnout zpět.
Snad by se mohlo někomu zdát, že minulý rok měl Dargorath poněkud primitivnější průběh, ale musím říct, že se mi zdál mnohem příjemnější, co se týče lidí a také stačilo rozžvýkat gumového méďu a byli jsme živí. Letos mi přišly rozestupy mezi odchody z věže dost dlouhé. Kromě léčebných deseti minut nám totiž dost dlouho zabralo plazení do kopce a po loukách.
Na závěrečku byla všechna vojska přesunuta dolů na louku. Nejspíš se nikdo nedivil, že zvítězili nekromanti. Důležitější však bylo, že si hodně bytůstek tuto bitvu užilo a měli z ní radost.

A ještě taková čistě lidsky prozaická poznámka na závěr ? při smývání barvy se mi stalo, že jsem pár minut drhla modřinu a ona ne a ne slézt ) Takže, drazí blázni, co si po sobě na bitvách patláte barvičky, pozor na to

P.S. Ještě bych ráda připsala své díky (snad jimi nepohrdnete)), vám, co jste si hezky připravili své kostýmy a vypadali tak nějak opravdově. Je škoda, že se jakoby veškerý smysl dřeváren kladl do šermování (alespoň takový dojem z toho někdy mám). Chápu, že některé skupiny, které si již dokázaly vytvořit na bitvách určité jméno a věhlas, chtějí být jednotné a viditelné, ale zase za tu cenu, že kostýmy mají stále stejné, ať jdou za kohokoliv. Platí to však i tak nějak obecně. Spousta lidí na kostýmy prostě kašle a hodí na sebe jenom nějaký plášť a jdou šermovat.
Proto si moc vážím těch, co mi svou snahou a časem věnovaným vytváření vnější části své bitevní osobnosti a v neposlední řadě také hezkým a nepovýšeným chováním pomáhají utvářet si příjemné pocity z dřeváren, nadšení a představu světa fantazie.

29.04.2007. 00:00