Domů · Dřevárny · Dargorath 2005, putování nomádů.

Dargorath 2005, putování nomádů.

Tak jsme dorazili do Dargorathu, na pláně zelené, do kraje bohatého na suroviny a také úměrně tomu osídleného. Však jakou cháskou!? Rozbili jsme tábor a seznamovali se se sousedy. S vousatými trpaslíky, kteří chodili v sevřených útvarech. S nekromanty, cháskou podezřele černou. S temnými elfy - podle jejich počtu se zřejmě v posledních dvaceti letech množili jako diví. S gobliny zelenými jako žabičky, které boj bavil jako výborná hra. I s hraničáři, obezřetnými to lidmi, kteří neradi vystrkovali nosy z lesa. Ti posledně jmenovaní se stali našimi prvními spojenci.

V zemi Dargorathské nachází se bohatství, které jsme se rozhodli nenechat napospas žížalám a krtkům. Tak jsme obsadili důl, z onucí spletli smrduté biče kruťáky a místní otroci nám pak rádi plnili vagóny rudou. Doly jsme v té zemi našli dva, začali jsme těžit nejprve v horním dole, který se nalézal blíže našim přátelům hraničářům. Ti však zřejmě měli zrovna nějakou mysliveckou schůzi či co, protože místo nich se v okolí začali shromažďovat goblini. A z druhé strany pochodovalo vojsko temných elfů.

Goblini mířili přímo k naší krásné věži, kde sice zůstala polovina armády, ale i kdybychom do řad nomádských bojovníků počítali i naše velbloudy, zelených tváří stálo proti nám více. Pokusili jsme se jim vpadnout do zad, abychom odlákali jejich pozornost, ale nezdařilo se. Goblini se probili i naší obranou u věže a jejich král nám přitom lál tak, že to ani nemohu interpretovat, aby se čtenář nečervenal a ti méně otrlí si nezakrývali oči.

Horní důl mezitím držela malá skupinka nomádů, která brzo podlehla přesile špinavých, chci říci temných, elfů. Ale poslední vagón surovin jsme ovezli!

Po těchto krutých bojích jsme se zregenerovali a začali podnikat výpady na planinu s dolním dolem. Poflakovalo se tam ovšem nechtuné množství trpaslíků těžících jako o život a stejně nechutné množství jakýchsi černých živlů - nedokázala jsem příliš rozeznat, jestli jsou to nekromanti nebo temní elfové - nicméně oba národy byly proti nám nepřátelsky naladěny, takže jsme se bili chvíli s černými, chvíli s trpaslíky a formovali svou novou taktiku v této podivné zemi. Pak přišel monzum. To je něco jako písečná bouře, jenomže s vodou. Všechno živé uprchlo se skrýt do bezpečí a my nebyli vyjímkou.

Slunce, které poté vysvitlo, znamenalo začátek nové etapy, ve které jsme už více nepřátelili s hraničáři a našli si místo nich za spolupracovníky nekromanty. A ještě jedno spojenectví jsme navázali. Jakožto vrchní nomádka jsem si v jeden slunečný den vzala trpasličího krále (a doufala, že je skutečně trpaslíkem a ne trpaslicí...). Obřad byl krásný a navzdory nepřátelským elfům a goblinům jsme jej všichni ve zdraví přežili. Líbánky, jak už to u politických svazků bývá, nebyly dlouhé. V mezičase jsme totiž stále těžili v dolním dole, což se nově přivdaným trpaslíkům vůbec nelíbilo. Přesto se nám důl podařilo udržet dlouho tím, že jsme se jen tak poflakovali okolo, předstírali geologický průzkum a jinak se tvářili, že jim jako vůbec drze netěžíme před nosem. V jednu chvíli nám to samozřejmě přestalo vycházet, stáhli jsme se do věže a sledovali, jak v dolním dole krásně kooperují trpaslíci s hraničáři a práce jim jde pěkně od ruky. Naši poslové zatím vyřizovali nekromantů, ať přijdou, abychom společně vyhnali fousatce s lesníkama a těžili rudu pro sebe.

Někteří naši bojovníci se začali kočkovat s trpaslíky, ale na nějaký rozhodný boj jsme ještě čekali. Nekromanti se ovšem zakecali u horního dolu bojujíc proti alianci temnoelfíků a goblinů. V tomto marném boji jsme jim přispěchali na pomoc, ale byl to skutečně boj marný. Skoro štěstí, že přišel monzum. Dlouhý déšť přinesl neviděnou věc. Země se otřásla, v ohlušujícím řevu se otevřely její útroby a v nich bohatství ohromující hodnoty. Sledovali jsme to bok po boku s gobliny a když už se země přestala třást, vyběhli jsme hned zabrat to nejlepší pro sebe. Nebyli jsme jediní a bohužel ani nejrychlejší. V životě jsem neviděla nekromanta nebo černého elfa běžet. A ještě tak rychle. Fuj, nepříjemně překvapili. Strhla se pak bitka, ve které bojovaly proti sobě tři aliance - chvíli jsme stáli proti trpaslíkům a hraničářům, ale podařilo se nám je přesvědčit, že bude lepší se pro chvíli spojit proti temným elfům a nekromantům. Bitva byla dlouhá a náročná. Nám nomádům se dařilo pěkně vystihnout, kdy se pustit proti bývalým spojencům trpaslíkohraničářům, naši přátelé goblini se mi zdálo nebyli tak dokonalí. Ale to je pochopitelné, když nebyli nomádi.

Zemi Dargorathskou jsme vytěžili tak, že už zbylo jen bojovat proti sobě. Utvořili jsme dvě velká spojenectví a ve smrtonosné válce se pobili do téměř posledního muže. Pokud tuto řež někdo vyhrál, pak to bylo vítězství příliš drahé, než aby se z něj mohl radovat. Ovšem, jak to pokračovalo, vám už může povědět leda tak někdo jiný. Já se v té době válela po zemi s nosem v hlíně a ránou v hrudi stejně jako mí nomádi.

18.04.2005. 16:53

Komentáře