Dargorath 2005 očima trpaslíka Gurgyho

Na Dargorath Gurgyho drancíři vyjeli ve složení: já, Lukáš, Vlnka a čekatel Ondra. Po příjezdu do Ostravy a dojití na Svinovské mosty jsem se při spatření potencionálního spolubojovníka či protivníka zděsil. V ruce držel jakousi seřízlou pokroucenou větev z které měl obalenou záštitu a hrušku. Vyčkali jsme naší oblíbené 17 a vydali se směr bitevní ves. Cestou do Kyjovic jsme museli začít odkládat přebytečné oblečení, protože počasí, které Turek objednal bylo perfektní a sluníčko nám popřálo mnoho svých teplých paprsků. Po cestě jsem obhlížel spolubojovníky a nestačil se divit kolik se nás sešlo. Díval jsem se po kostýmech, které většina měla a u těch co je neměli jsem si říkal, že se stejně jako my na bojišti převlečou.
Na místo bitvy jsme dorazili okolo pul desáté vědomi si Turkova upozornění ve kterém tvrdil, že bitva začne v deset hodin. Náhodou jsme se zastavili u kontroly zbraní a předvedli své výrobky, které byly všechny uznány za vhodné až na pár šipek, které Vlnka dělal ještě ve vlaku. Po nás si je kontroloval náš známý od tramvaje a samozřejmě neprošel. Přesunuli jsme se ke stanům a nahodili bojové kostýmy a začali se rozehřívat bojem. Vlnka vytáhl tu svou kuši a tak jsme si zastříleli – nakonec to byla jediná kuš na Dargorathu. Přesunuli jsme se k registraci, která byla trošku zmatená. U nás trpaslíků registraci prováděli dvě slečny, a tak mě nevadilo, že chuděry nestíhaly a že se musely přehrabovat mnoha papíry než našli kde jsme. Zaplatili jsme příjemných 20 korun, což jako hamižný trpaslík oceňuji. Byl jsem velmi překvapen, když jsem obdržel pěknou rozlišovací žlutou kartičku. Vzpomněl jsem si na Morii a vybavila se mi podobná. Holt Turek měl ode mě další bod. Jen ten název rasy nešel moc přečíst. Nemůžu mít vše.
Pod Turkovými povely jsme se přesunuli na louku, kde se začaly utvářet shluky lidí podle ras.
Tady jsem potkal Jerryho, který ve svém vrčím kostýmu vzbuzoval hrůzu a děs mezi shromážděnými. Mimo to byl s ním quest. Kdy měl přežít hodinu a půl. Pokecal jsem s Morwen a Jörgem, opilými to barbary. Popřáli jsme si mnoho zdaru, a protože jeli za Nomády, slíbili jsme si navzájem poslání do železných síní.
Okouknul jsem své budoucí spolubojovníky a nebyl jsem moc potěšen. Kromě veteránů tam bylo taky spousta začátečníků. Nejvíce mě zarazila velká absence kostýmů. Tričko a kapsáče – to je asi nový model oblékání na dřevárny.
Korunu tomu nasadil Krtek, který měl na sobě černé kalhoty, fialové tričko, maskáčovou vestu a maskované rukavice. Jel taky za trpaslíky, ale jeho boken říkal něco jiného. Konečně se něco začalo dít. Bylo už načase, protože můj osobní časoměr ukazoval něco po dvanácté. Což bylo velké zpoždění oproti plánu.
Po vysvětlení pravidel, kdy si je Turek k velké radosti přítomných moc nepamatoval a několika velmi nejapných poznámkách od temné strany, jsme se vydali do věží. Naše trpasličí byla až na konci promáčené louky, ale zato jsme měli potůček na chlazení nápojů a stín.
Ve věži se vybírali povolání, která byla: velitel, voják, vidlák( nepíše se vydlák jak měl kdosi na kartičce)), mágus a létavec. Každé mělo nějakou výhodu a každý si vybral dle svého gusta.
Národy se rozdělily na skupiny po deseti plus anděl, což byla nebojová jednotka, která nosila zástavu a v okamžiku smrti dala mrtvole piškot, který po vnitřním užití mrtvolu oživil. Když andělovi došly piškoty, kterýchžto počet měl dle povolání, šla se celá skupina na deset minut oživit do věže. Náš král Trp&slik nám svěřil úkoly a vyrazilo se do boje. Na začátku jsme se vydali do dolu, kde se těžila surovina na stavbu věže. Po příchodu a zjištění, že důl zabrali Nomádi se schylovalo k boji. Vystoupil,ale velitel jejich skupinky( Jörg ) a se mnou( taky velitel ) domluvil smír, protože se na nás valila horda temných. Bojovali jsme až do posledního dechu a podařilo se nám je odrazit. Pak následovali větší či menší šarvátky mezi námi, Nomády a Gobliny, kteří většinou lítali a báli se přistát. Holt báli se asi našich trpasličích seker. Poté následoval monzun, což byla pauza na občerstvení a poradu velitelů,který měl trvat 15 minut. Velitelé asi neměli hodinky a trvalo jim to značně déle. Měly být monzuny dva vždy po hodně a půl. Úmysl to byl dobrý,ale nějak to nevyšlo, protože druhý byl po necelých 40 minutách. Mezi monzuny byla má skupina vybrána na sebevražedný úkol jít pomoci elfům v boji s hraničáři, což bylo vyčerpávající páč jsme se museli vyhrabat ze spodní louky až nahoru a našima malýma nohama to byla síla. Tu jsme pomohli těm pár elfům co tu byli a poslali pár hraničářů na onen svět. Po monzunu se celý trpasličí národ vydal na svatbu našeho milovaného krále a sličné Nomádské princezny. Svatba to byla překrásná. Pivo teklo proudem a jídla bylo dost. Zkazil ji až příchod Goblinů či jiné nekulturní bandy. Nomádi zahlédly útočníky a vzali do zaječích, ale my se nezalekli a s těžkou kocovinou a s drobty na vousech rozsekali tu bídnou verbež.
Po druhém monzunu nám nás král s našimi spojenci poslal na shromaždiště, kde se měl odehrát poslední boj o suroviny, a poté závěrečná bitva. Boj o suroviny vyhrála temná strana( díky rychlosti, dřívějšímu vyběhnutí a bližší vzdálenosti ). Z čehož se samozřejmě radovala, ale poté byla do jednoho vybita ostatními národy, ze kterých vyhráli Trpaslíci a Hraničáři. Kladu si otázku, že když měla temná strana nejvíc surovin na pevnost, ale byla vybita, jak je možné že vyhrála. Vždyť naco je mrtvole pevnost. Pevnost obsadí nebo zničí vítěz, a tak z mého hlediska je vítězem Trpaslicko - hraničářská aliance. Poté jsme se rychle sbalili a valili na tramvaj na nádraží, což jsme díky naší rychlosti stihli dříve než začalo pršet. Pak následovala cesta domů.
Bitva byla dle mého názoru celkově velmi dobrá. Vadily mi zmatky při registraci a schvalování zbraní, ale to bylo z důvodu velkého počtu lidí. Další chyba byl pozdní začátek. Když napíšu, že se začíná v deset, tak v tolik začnu. Lidi by alespoň chodili včas a víc by si zabojovali. Také nechápu proč nebyly postihy za neúplné nebo žádné kostýmy. Měly se strhávat životy. Kdo povolil to obrovský lízátko?? Já tím dostal na závěrce přes páteř a myslel jsem, že mě přelomil!! Celková doba bitvy byla krátká. Z bitvy chci přijít domů úplně vyklusaný a unavený,ale to tady nešlo. I přes tyto nedostatky se těším na příští ročník. Dargorath 2005 je mrtev. Ať žije Dargorath 2006.

PS: Chci vyjádřit pořadatelům mou úctu k nim, protože zorganizovat takový podnik chce odvahu. Zdravím všechny spolubojovníky a známé.

PSS: Jerry: na chyby nehleď…

20.04.2005. 16:46