Domů · Dřevárny · Dargorath 2005 - boje a vítězství Temných Elfů

Dargorath 2005 - boje a vítězství Temných Elfů

Úvodem

Jméno téhle bitvy jsem slyšel poprvé asi před 3 lety. A dokonce jsem viděl i plakát (byl pěkný) ale bohužel vždy jsem v době jeho pořádání měl na práci něco jiného (návštěvu u babičky, roundovou nalejvárnu v Bitýšce apod.). Až konečně letos jsem měl volno a tak jsem se zůčastnil.

Samotné bitvě předcházel hektický týden, neboť jsem si vyráběl novou šavli - ta první ukončila svoji pouť na Gumídcích. Nakonec jsem ji v pátek večer dodělal. Taky jsme se museli domluvit kdo všechno pojede a za kterou půjdeme stranu. Navrhoval jsem buď Trpaslíky nebo Temné elfy - vzhledem ke složení bojovníků. Volba padla na Trpaslíky, tak jsem nás registroval, nicméně jsem si pak všiml, že už je registrace za ně ukončena - no nic, to se dořeší na bitvě samé.

Nakonec se ukázalo, že naše účast na bitvě bude vpravdě historická - tipuju to na letošní rekord. Jel jsem totiž nejen já ale i Mayer, Čita a Mladý - Boco je bohužel v Irsku. Podařilo se mi taktéž přemluvit mou drahou ženu, ať jede s námi - buď že bude potřeba a bude dělat anděla a zároveň fotit, anebo že bude jako obvykle sedět ve věži, kouřit vodárny, kecat s ostatníma a případně se i mrkne na elektrotechniku (letos dělá bakaláře). Nakonec to dopadlo tak, že Mayer jel zvlášť, protože měl odpolední a tak musel kolem 1 hod domů. Ostatní jsem vezl já.

Zvažoval jsem s Mladým i přespání na bíťáku, ale byl jsem trochu nachcípaný a tak jsem od této idey upustil. Místo toho jsme zašli do 3D klubu zapařit, což nám vystačilo tak do půlnoci, pak jsme ještě dalšíma co nás přišli vyzvednout zašli do Netcafé, kde jsme poseděli ještě další hoďku a půl, takže nakonec jsem šel spát kolem 2 ráno.

Ráno

Ráno jsem vstával už kolem 6 a ještě jsem jel pro propanbutanovou bombu co se posléze poveze k nám na chalupu. Když jsem dojel domů, tak jsem vzbudil ženu a začal si spravovat a upravovat předloketní štítek. Po zkušenostech z Dargorathu musím konstatovat, že technologický návrh je za mnou a budu vyrábět první prototyp - chci k tomu i napsat návod, ale uvidíme kdy se k tomu dostanu.

Byli jsme domluveni, že Mladého s Čitou vyzvednu v 9 na Vřesinské, ale kolem 8:50 volal Čita, že jde ještě pro jídlo do Tesca a chvíli po něm volal Mladý, že musí ještě do Hornbachu pro rukavice. Mě se ženou to taky trvalo trochu dýl, takže kolem 9:40 jsme vyjížděli od domova sester. Jel jsem rychle, ale né zase střeštěně, takže jsme na place byli něco málo po 10 hod. Pro jistotu jsem zavolal Mayerovi, čímž jsem ho vzbudil.

Na place bylo spousta stanů a kolem se poflakovalo spousta lidí. Jako první nás přivítal Dvojče (neptejte se mě který) a hned nás začal verbovat k sobě do oddílu. No a tak jsme se ocitli u Temných elfů. V mém životě to bylo poprvé (aspoň co si pamatuju) co jsem dobrovolně bojoval na straně těchto stvořeních vzniklých biologicko / genetickými úpravami zajatých skřetů. Jak se později ukázalo, osazenstvo strany se však k mému údivu skládalo ze samých rozumných lidí: Dvojče, Geralt, Šeďa, Mishko a další z ostravské bandy, ch.u.e., skupinka z Frýdku a z Krnova (mám ten dojem).

Vzal jsem zbraně (nejen svoje) a prachy a šel nás registrovat. Zbraně schvaloval Thandar z Goblinem (zrovna) a tak vše proběhlo v klidu. Jenom goblin poznamenal něco v tom smyslu, že to snad s tou šavlí umím, nebo tak něco. Zato u registračky jsem si vystál důlek. Bohudík mezitím došli i ostatní takže pod papír mohli připojit i svoji "muří nohu". Pak jsme šli pro věci do auta, načež se objevil dvojče s tím, že už se budou vysvětlovat pravidla a tak jsme vzali věci, zamkli auto a šli na plac.

Tam jsme chvilu čekali, chvili si zašermovali, načež jsme se přesunuli pod svah a Turek začal odříkávat pravidla. No, mohl si ten proslov připravit lépe, anebo ho číst. Bylo by to srozumitelnější a kratší. I když, pravda, už jsem zažil horší věci. Po nekonečně se vlekoucích cca 20 minutách jsme se konečně odebrali na věže.

Ta naše byla v "oku", takže jsme měli celkem pohodlí - natáhl se igelit, celta, rozdělal se oheň, žena připravila vodárnu... ale já jsem se spíše staral o to, kdo je teda s náma v oddíle a tak, načež jsem zjistil, že nás bylo moc, a tak jsme se rozdělili a já mám být vedoucí jednoho oddílu a tak jsem řek, že teda jo. Naším andělem byla Klára a v oddílu nás bylo nakonec 9. Vládcem strany byl Wolf a generálové byli Nord a ještě jeden bořík a ti si nás po chvíli s vypisováním povolání na kartičky a počítání piškotů svolali a postavili nás před náš první úkol.

Část první - souboj s vlkem

Měli jsme vyrazit přes louku a v lese za ní najít houští s vlčím doupětem. V tom doupěti měl být vlk (logicky) a toho měl někdo z nás v souboji porazit - ovšem pouze jednoruční zbraní.

Wolf nás rozdělil a několik oddílů vyrazilo na pomoc našim prvním spojencům - trpaslíkům (aspoň si teda myslím)), kdežto většina naší armády vyrazila hledat vlka.

Přešli jsme louku a narazili na důl, který bránila skupinka bílých - asi tak jeden oddíl. Rychle jsme je zpacifikovali a začali těžit. Možná ještě během boje s kousek dál objevili modří - tipuju 2 - 3 oddíly. Ani ti se však nebránili dlouho. Zatímco ostatní se poflakovali po okolí, tak já jsem běžel hledat vlčí doupě. Už jsem si myslel, že musím být mimo herní plán, když jsem na kopci před sebou uviděl věž a kousek dál byl hlouček lidí - byli to modří. Přišel jsem blíž, jen abych se zeptal jestli tam náhodou není vlčí doupě - bylo - a už jsem utíkal zpátky. Modří totiž nespali a asi tak 5 jich napadlo, že by mě mohli zabít.

Vrátil jsem se tedy k dolu, vysvětlil Raptorovi a posléze i Nordovi, kde je vlk a poslal je tam. V okolí byl klid a tak jsem se zaběhl podívat na louku - tam zrovna útočili Trpaslíci s podporou našich na bílé. Tak jsem je nechal být a běžel zpátky k hornímu dolu, kam se taky mezitím vrátily oddíly od vlčího doupěte. Byli jsme úspěšní - Vlka porazil Nord. Už jsme skoro ukončili druhé těžení, když se ze spoda začali hrnout zelení.

Nijak nespěchali a tak jsme stihli dotěžit a poslat jednoho bojovníka se surovinou domů. My ostatní jsme kryli jeho ústup a postupně couvali přes louku, až jsme měli v zádech mladé stromky a tak jsme museli boj přerušit. Zelení byli chvíli nerozhodní, většina jich odešla a i ti nejbližší couvli tak o 5 metrů. Ale nakonec neodešli, takže jsem řekl ostatním, že to budeme muset rozběhat a vrhl jsem se mezi ně. Podobně učinil i Nord a další. Takže jsme chvilku běhali a sekali - a několik minut jsme vázali asi tak 20 lidí. No, nakonec jsem přeci jen umřel a vydal se do věže za zbytkem oddílu.

Ani ne po 10-ti minutách došly ostatní oddíly a začaly se oživovat. Když jsme však vyrazili do dalšího boje, tak začal monzum.

Část druhá - svatba

Po monzumu byli našimi novými spojenci Goblini. Spolu s nimi jsme měli překazit nějaký obřad v nějakém chrámu - posléze jsem se dozvěděl, že mělo jít o svatbu. Vyrazili jsme tedy v plné síle a spojili se s gobliny u horního dolu, kde jsme zanechali po jednom oddíle aby natěžili suroviny. Přesunuli jsme se na louku, kde jsme napadli i dolní důl. Ubrali jsme jim určitě víc než půlku piškotů, když nás Nord odvolal s tím, že se máme přesunout a pomoct o kus dál. Tam jsme však nakonec nedošli, protože na louce se objevili trpaslíci a spolu s obránci dolního dolu nás napadli. Bitva to byla dlouhá, ale bohužel jsme prohráli.

Vrátil jsem se na věž, kde jsme se oživili, ale anděl vyhlásil stávku a tak jsem vzal foťák a šel aspoň fotit boje u horního dolu. Když jsem se vracel zpátky, tak jsem uprostřed louky potkal Mladého, který zrovna bojoval s nějakým Nekromantem. Chvíli bojovali a pak mladý udělal sek na rameno, což nekromant kryl, a tak Mladý protočil boken v rukách a sekl ho do stehna.

A v tu chvíli nekromat spustil, co že to má jako být, a co jako nápřah a co že by mu takovým sekem mohl jako udělat a tak. Řval a byl dost nepříjemný. Mladý se jen díval co mu jako je, a co že to plácá za pí..., zopakoval ten klasický pohyb, kdy špička meče přechází od protivníkova ramena plynulým vrchním obloukem zpátky k útočníkovi, v úrovni jeho ramene se začíná obracet čepel a následuje sek ze zdola vedený opět lícovým ostřím. Nekromat řval dál a tak ho Mladý nechal ať se vyřve. Já jsem jen poznamenal, že takovým sekem obvykle dojde k přeseknutí tepen. No ale nekroman byl evidentně vykolejený a nemínil se s náma bavit, tak jsme ho nechali, načež on se konečně vyvztekal a šel pryč. Jenom jsme s Mladým na sebe koukli, pokrčili rameny a šli zpátky na věž.

Chvíli na to začal další monzum.

Část třetí - zlatá žíla

Monzum odkryl v zemi velkou zlatou žílu. Všechny národy tedy zanechaly stávající činnosti a vrhly se na to bohatství. Takže třetí částí hry byla vlastně taková trojstranná bitva. Všichni jsme se přesunuli dolů na louku, kde jsme se rozdělili podle nových spojenectví - tentokrát na nás připadli nekromanti.

Bitevní pole tvořil plac, v jehož třech rozích byly vlaky a andělé jednotlivých dvojstran. Uprostřed pak byla zlatá žíla, reprezentovaná 12 - ti taškami naplněnými listím. Kromě tohoto pokladu ještě Turek vyhlásil odměnu pro poslední oddíl v podobě 4 kusů zlata. Vítězem byl ten, kdo vytěží nejvíc. Samotné pytle se zlatem však mohli nosit jen velitelé oddílů.

Naši vůdcové - Wolf a Raia si nás - velitele oddílů - svolali hezky dohromady a pak Raia vyložil svůj plán: naši bojovníci vyběhnou a udělají lajnu za pytlema. My pak poběžíme za nima a vytvoříme řetěz od hromady až k vlajkám a pytle co nejrychlejc odlifrujeme k nám. Byl to dobrej plán a aji se mi líbil, ale nebyl bych to já, kdybych nerýpal a tak jsem se ozval a chtěl jsem probrat i náhradní plán pro případ, kdy tam třeba nedoběhnem první a podobně. Samozřejmě jsem navrhoval vytvořit chaos a průběžně to obcházet a brát pytle atd... Asi jsem i dost prudil, ale nakonec to bylo odsouhlaseno a byli jsme rozpuštěni. Zašel jsem teda za Čitou a Mladým a vyložil jim plán. Moc se jim to nepozdávalo, ale souhlasili.

Posléze dorazili i hraničáři a goblini a vojska se seřadila. Od pohledu však bylo jasné, že bílo modří (mám ten dojem) jsou celkem blíž. A tak Turek posunul naleziště aby to bylo fér.

A chvíli nato byla bitva odstartována. Běželi jsme jak o život. A doběhli jsme první. Vytvořila se lajna, doběhli i protivníci a začal boj. V té době už jsme odnášeli první pytle zlata. Byl jsem hned u lajny a nějak se tam uvolnilo místo a tak jsem se vrhnul na kolena a vytahoval pytle zpod nohou bojujících a podával je dál. Samozřejmě jen a pouze velitelům - nachomítla se tam Glach´va a tak jsem ji hned poslal pryč. Vytáhl jsem takových 6 balíků a už to bylo všechno. Vyrazil jsem tedy k vlajce, kde se už pomalu začalo oslavovat. Vítězství bylo naše. Nicméně bitva pokračovala a my se jí taky hodlali zúčastnit a tak jsme za chvíli vyrazili na pomoc našim druhům.

3x jsem umřel a 3x jsem také obešel lajnu abych udělal zmatek v řadách nepřátel. Kupodivu mne ve svojich zádech nechali volně se procházet a tak jsem si dycky vyčíhl vhodnou příležitost, 2 - 3 zařval, sekl 1 - 2 lidi a honem zdrhal, řval záda a sekal okolobojující. Nakonec jsme byli samozřejmě pobiti, neboť proti spojeným armádám dalších 4 stran jsme neměli šanci. Přesto to byl boj dobrý.

Závěrečka

V závěrečné bitvě proti sobě stáli temní elfové a nekromanti. Přičemž Vládci si vybírali spojence. Wolf vybral trpaslíky. Raia pak Gobliny a Nomády (?) takže na nás zbyli Hraničáři (?). Chvíli pak trvalo než se vojska rozdělila a dost velkou chvíli pak trvalo než se vysvětlily pravidla - prováděla se 1 chargovací lajna.

Pak jsem se konečně seřadili a bitva začala. Byl jsem úplně vpravo, vyběhli jsme a proti nám se řítili chargovací protivníci. Mne a několika dalších úplně vpravo si však nějak nevšimli nebo co a tak jsem volně doběhli k lajně protivníka a posílili naše chargovací vojáky. Během chvíle začali naši protivníci pomalu ustupovat a tak jsme je otočili o 90°, když jsem si všiml, že zatímco my je tlačíme dopředu, tak vlevo od nás prošlo naše levé (!) křídlo a tlačilo je taky před sebou. Takže většina jejich armády byla uzavřena v kotli a my jsme jen dosekali ten zbytek venku. Vítězství bylo opět naše!

Po závěrečce se ještě pořádala aréna - zvlášť mužská a zvlášť ženská - i když o tu moc velký zájem nebyl a Turek musel hodně ukecávat. No jo, holt se ženský styděly... Já už jsem byl celkem utahaný a žena už byla krajně znuděná a tak jsme se s ostatníma sbalili a jeli jsme dom.

Zhodnocení

Musím přiznat, že Dargorath na mne udělal dobrý dojem. Při srovnání s dalšími velkými bitvami, kterých jsem se účastnil musím konstatovat, že oproti Bagrově BPA nebylo vidět snahu organizátorů o ovlivnění výsledku bitvy a oproti loňskému PPM jsem potkal méně magorů (vlastně jen jednoho)), měl jsem mnohem větší přehled o tom co se vlastně děje o mnoho více jsem si zabojoval. Vážná zranění byla co já vím dvě, což odpovídá dlouhodobému průměru 1 zranění na 100 na velké bitvě. Kromě onoho navztekaného nekromanta jsem nepotkal nikoho kdo by mi zkazil náladu anebo zvedl žluč a tak musím konstatovat, že i z tohoto pohledu se bitvy vydařila.

Co musím jednoznačně pochválit je volba terénu. Dostatek místa pro boj poskytovaly louky, které odděloval les. Takže to nekončilo tím, že by se všichni mlátili na jednom místě, jak to na bíťáku občas končí.

Questy a časové dělení bitvy bylo taky vpoho. Jenom u monzumů se mohlo dát na vědomí kdy asi tak budou (pokud se to ovšem dalo předem odhadnout) - lidi by tak mohli přesunout jídlo a odpočinek právě na tuto dobu (a ne se mi na to vykašlat uprostředka děje). Po monzumu byly navíc všechny strany v plné síle a vyrazily v jeden okamžik k plnění nových questů.

Jednoznačným problémem letošního Dargorathu byl ale čas zahájení bitvy. Oficiálně to mělo začít v 10h, takže jsem předpokládal že boje začnou nejpozději v 11h a ne až po 12-té. Díky tomuto zpoždění taky hodně lidí odešlo už v průběhu bitvy - odcházeli tak od dvou. Tohle a zdlouhavé vysvětlování pravidel jak před bitvou, tak před závěrečnou lajnou bych viděl jako jediné stinné stránky letošního Dargorathu.

Ondra z Krvavých Lebek

21.04.2005. 20:05

Komentáře