ČPP 08 - Boje Gondoru - Dřevárny

ČPP 08 - Boje Gondoru

Přípravy

S účastí na letošním ČPP jsem v pravdě nepočítal, nicméně v průběhu ledna se ke mně donesly potěšující zprávy o tom, že organizaci hry má zajišťovat Glaren, známý pořádáním Edgaru. Ve hře mělo dojít ke změnám – měl být použit morálkový systém a kompletně překopány questy taky aby si rozdělené armády v první části hry užily menších bojů. To znělo slibně a tak jsme v rámci projektu Opilých dětí nadhodili debatu jestli přeci jen nepojedeme. Koncem února už přislíbilo účast kompletní velení – Caesar, Turek, Marigold i já.

Počátkem dubna už bylo jisté, že Caesar bude Denethorem a velení Gondoru máme tedy v kapse. Morwenna vzala úlohu Boromira.

Vyskytl se však problém, který jsme nečekali. V tajných pravidlech pro panovníky měli Denethor i Boromir v úkolech pro bitvu na prvním řádku napsáno: Snaží se získat prsten. O tomto pak věděli i všichni ostatní panovníci a Gondor tak musel být brán jako jasný zrádce bílé – tak však hra dle našich představ nedala hrát a tak jsme po poradě nechali Caesara kontaktovat organizátory a dohodnout změny. Povedlo se, získání prstenu bylo přesunuto až na poslední pozici a bylo řečeno že se prstenu nebudou chtít aktivně zmocnit.

Mohli jsme tedy pokračovat v přípravách. Prošel jsem pravidla a snažil se jich několik vyjasnit – zvláště lodě byly podány jinak něž bylo orgy zamýšleno ... a nakonec se to hrálo ještě jinak.

Koncem dubna se Caesarovi podařilo sehnat orientační a naprosto nezávaznou mapku, takže jsme mohli začít plánovat questy. Těsně před akcí pak organizátoři zveřejnili oficiální mapku což bylo velkou pomocí neboť zde byly zaznačeny i questová místa.

Pátek

Z Ostravy jsme vyjeli kolem poledne, kupodivu jen s malým zpožděním způsobeným drobnou nedochvilností jistých lidí. Provoz na vedlejších silnicích byl slabý a tak se mi podařilo do Knínic dorazit po necelých čtyřech hodinkách. Povedlo se mi sice zapomenout stan, nicméně Caesar mi nabídl k použití svůj „bagážový“ takže jsem se mohl rychle zabydlet. Využil jsme také minimálních front a prošel registraci a kontrolou zbraní – s mojí celodřevěnou šavlí zpevněnou epoxidem a potaženou kobercpáskou jsem ani letos neměl problém.

Tuším kolem 17:30 jsme vyrazili na „panovnickou“ obhlídku bojiště. Prošli jsme celý herní plac a při pár zastávkách vyřešili všechny problémy s pravidly, které někoho napadly. Ne vše však bylo postaveno podle oficiální mapky a tak jsem po konci obhlídky ještě bojiště jednou prošel a zakreslil rozdíly – bylo toho celkem dost.

Do tábora jsme se stihl vrátit ve 20:30 abych si opekl klobásku a už jsem mazal na panovnickou schůzku bílé v 21:00. Po vzájemném herním představení jsme probrali mnou aktualizovanou mapkou a následně se vrhli na questy. Debatu vedl Monster a jím navrhovaná řešení stačilo jen dolaďovat.

V první sadě questů jsme (my – Gondorské velení) bohužel špatně pochopili quest „Nadvláda na zemi i na moři“ v němž Gondor bojoval proti Haradu a Umbaru. Vzali jsme to jako jednu část proti Haradu a druhou proti Umbaru s odděleným vyhodnocením – až po questu jsme zjistili, že vyhodnocení je celkovým součtem. Questové místo Haradské části bylo 50 kroků od Haradu a 250 od Gondoru (což dle vyjádření Glarena bylo v pořádku s ohledem na vzdálenostní disproporce v jiných questech) a tak jsme se rozhodli že to plánovaně projedem a radši pomůžeme Rohanu s jejich questem: bojem o brody Želíze.

brodu, kde se potkali s Elfy s nimiž pak pokračovali na společný quest proti Mordoru. Družinka pokračovala do Lorienu s oddílem elfů.

V druhé sérii došlo po domluvě mezi dotčenými panovníky černé i bílé ke zrušení questu: Bitva na polích Celebranthu, takže v questu „Brod v Osgiliathu“ proti sobě měli nastoupit Gondor a Rohan proti Mordoru, Rohanu a Umbaru a v questu o „Dol Guldur“ pak Trpaslíci a Lorien proti Železnému pasu.

Podle maximálních počtů jsme měli mít u Dol Gulduru převahu, ale boj o Osgiliath jsme vyhodnotili jako strategicky důležitější a rozhodli jsme se tedy podpořit Gondor a Rohan elfím oddílem. Trpaslíci měli případně provést přesun podél Mordoru a vpadnout černým u Osgiliathu do zad.

Třetí série questů zůstala jako jediná beze změn. V bitvě na polích Pelenoru se měli utkat Gondor, Rohan a Trpaslíci proti Mordoru, Haradu a Umbaru. Gondor s Rohanem měl černé zadržet na linii řeky a v Osgliathu. Trpaslíci měli opět provést výpad kolem Mordoru a vpadnout černým do zad. V druhém boji o stromy „mallorny“ se měl utkat Lórien se Železným pasem.

Dále jsme probrali družinku - jak už jsme zmínil tak ta měla vyrazit od Trpaslíků a pak přes Lórien pokračovat do dalších věží bílé.

V druhé části hry, kdy nešlo o questy ale o dobývání věží Monster navrhl zaútočit silami Elfů, Rohanu a Gondoru na Umbar, dobýt a zbořit ho. Pak vybít ale nezničit Harad a pokračovat na Mordor. Trpaslíci se měli v případě útoku černé bránit zuby nehty, případně obtěžovat voje táhnoucí dál a v případě volného pole měli napadnout Barad-dúr ... a případně ji dobýt a zbořit.

Ohledně Sarumana ... věděli jsme, že vyjednává s Trpaslíky i Rohanem a tak jsme se rozhodli jednání co nejdéle protahovat a tak ho co nejvíce zbrzdit v podnikání dalších akcí.

Takový tedy byl plán bílé – myslím, že byl rozumný a měl šanci na úspěch. Po téhle poradě – kolem desáté - jsem se šel konečně pořádně najíst a poté vyrazil na skok do hospody. Spát jsem šel asi kolem jedné.

Sobota

Sice bylo vedro, ale vstával jsem plánovaně až v devět. Navlíkl jsem se do kostýmu a šel do auta pro hákovadla, která jsem vyráběl. Po cestě zpátky jsme se stavil na kontrolu kostýmů, kde jsme kupodivu dostal bonus +1. Pak jsem si sbalil věci na bitvu: 3 litry minerálky, litr shocku, 250g čokolády a 125g čokoládových oplatek. Po vykládání pravidel jsme se přesunuli na bojiště.

V Minas Tirith po příchodu všech bojovníků určili Caesar šlechtice a rozdělili armádu na oddíly – v podstatě tradičně: Marigold se ujal velení Dol Amrotu, Bagr vedl svůj oddílu, Jörg lučišníky a ostatní si vzal pod velení Caesar. Já a Turek jsme byli samostatné jednotky v roli průzkumníků a koordinátorů.

Na začátku bitvy Dol Amrot vyrazil proti Umbaru, Bagr a Jörg na pomoc Rohanu a Caesar proti Haradu. Turek vyrazil na průzkum k Mordoru, Hradu a Umbaru, já doprovázel Bagra a Jörga s tím, že po prvním střetu se vrátím s informuji Caesara.

U brodů Želíze došlo k fajné otevřené polní bitvě s obíhačkama. Záhy se projevila početní převaha a Sarumanovce jsme pobili. Vydal jsem se tedy zpět s dobrými zprávami. Zbytek Gondoru jsme našel v Dol Amrotu, kde si právě lízali rány z bojů s Umbarem. Informoval jsem Caesara a přidal se na pár minut k boji v lodích. Podle času jsme vyhráli, ale při rekapitulaci výsledků první sady questů nás čekala sprcha – náš hlavní quest jsme díky nesprávnému výkladu pravidel projeli a Rohanům se u Brodů taky nakonec nepodařilo vyhrát. Bohudík vyhráli aspoň Trpaslíci a Lórien. Následoval přesun do věže s rozkazem: napít se a odpočinout si.

Na začátku druhé série questů jsme ihned vyrazili do Osgiliathu, ale Haradu a Umbaru se podařilo ji obsadit dříve, takže jsme začali dobývat. To se ukázalo tvrdým oříškem – nepomohl ani příchod Rohanu a oddílu z Lórienu. A navíc se Mariglod, který připlul s posádkou Dol Amrotu na lodích, bohužel vylodil na naší straně řeky, což nebylo zrovna taktické. Situaci zvrátil až příchod Trpaslíků cca 25 minut od začátku questu – ti prošli kolem Mordoru a vpadli černým do zad.

Po vyčištění předpolí Osgiliathu jsem se vydal na průzkum. V Haradu a Umbaru se dle očekávání oživovalo, ale u Minas Morgul se shlukovali skřeti – takových 40 – 60. Rychle jsem se tedy vrátil a reportoval to. Chystali jsem se na tuhý boj – chybělo nějakých 10 – 15 minut do konce questu a pokud by skřeti byli v plné síle a s morálkami tak nás mohli porazit a tento klíčový quest vyhrát. Naše neblahé očekávání se však nenaplnilo, protože skřeti dorazili až 3 – 5 minut před koncem questu a Osgiliath se nám povedlo ubránit. Takže jsme pomalu přerušili boje a opět zaveleli: Do věže, napít se a odpočinout si! Druhý boj – u Dol Gulduru jsme podle očekávání prohráli.

V třetí sérii nás čekal quest na polích Pelenoru – ty byly umístěny kousíček od Osgiliath na Gondorské straně, takže taktika byla jasná: obsadit Osgiliath a nenechat černé projít. To se z počátku dařilo velmi dobře, ale pak připluli Umbaři a začali přepravovat černé přes řeku a bylo potřeba se stáhnout a svést polní bitvu. Navíc orgové upravili pravidla a povolili černé přejít řeku kvůli questu. Mno nebylo to čisté řešení, ale konečně jsme si zabojovali mimo úzké průchody.

Kromě Rohanu nás plánovaně podpořili Trpaslíci – opět útokem kolem Mordoru – a také oddíl z Lórienu. Útok černé se povedlo zlikvidovat a po té co jsme drželi questová místa tak dlouho, že jsme museli vyhrát jsme opět zaveleli ústup do věže na odpočinek.

Tím tedy skončila první fáze hry – v první sérii questů jsme sice prohráli ale v následujících jsme dokázali dosáhnout vítězství u těch důležitých. Úderem patnácté hodiny začala druhá – dobývací – fáze hry. Já jsem vyrazil do Dol Amrotu domluvit s Marigoldem další postup, zatímco Caesar s Gondorem čekal na příchod Rohanu a Lorienu. V Dol Amrotu jsme domluvili jediné – Mariglod nalodí svoje lidi, nechají zaútočit hlavní síly a ve vhodném okamžiku se vylodí na odvrácené straně Umbaru. Spěchal tedy jsem za hlavním vojem, který jsem potkal na černé straně kousek od Osgiliath – s Caesarem jsem prohodil jen pár slov a dostal úkol zadržet opozdilce, obsadit a udržet Osgiliath. V Ogiliath zůstali 3 Rohirové a bohužel tudy už žádní opozdilci neprocházeli, takže jsme tam zůstali ve čtyřech. Během necelých pěti minut se objevilo 8 nájezdníků z Haradu – bohužel s nimi byl i sultán, takže vyhlásili obléhání, trochu jsme si pobojovali a opět jsem se vydal za hlavním vojem.

Ten jsem potkal u Umbaru – zrovna jej dobyli a začali bořit. Následovat mělo obejití Haradu a útok na Minas Morgul ... ale nějak se to zvrtlo a začal se dobývat i Harad. Nicméně na ten nás bylo moc a tak část pokračovala dál k Minas Morgul – ta byla prázdná a tak ji obsadil jeden elfí oddíl a šli jsme si zpátky dobýt Osgiliath, což se během 10-ti minut taky povedlo. V Osgiliath zůstala malá posádka, většina vojska odcházela k Minas Morgul a já to vzal druhou stranu zkontrolovat co se děje v Umbaru – zjistil jsem že už byl zbořen a tak jsme pokračoval k Haradu, který vzdoroval obléhání.

Myslím, že v té době Harad tak tak odolal dobývání díky časovému limitu. Zanechali jsme u něj cca 30 vojáků a zbytek se přesunul k Minas Morgul, kde už Elfové vzdorovali útočícím skřetům ... i když Elfové – v té době se rozšířila zpráva, že byl Lorien zničen, elfové rozprášení a přijati pod křídla Gondoru. Dostal jsem na starost oživovací standartu a začal jsem vyřvávat: „Mrtvý Gondor, Elfové! SEM!“ a mrtvolky se ke mě hrnuly a já oživoval jak na běžícím pásu. Jedna standarta byla hnedle vypotřebovaná a tak jsem sehnal prvního kandidáta na odpočinek a poslal ho do Osgiliath nechat jí doplnit morálky. Přísun mrtvolek byl však tak mocný, že jsem během dvou minut vypotřeboval i druhou. V poslední oživené skupince jsem našel dobrovolníka a poslal k Haradu s tím, že u Minas Morgul nejsou žádné oživovací standardy a že to za chvíli rupnem a že já jdu doplnit morálky do Osgiliath.

Dobrovolník zmizel a já se vydal na cestu. V Osgiliath bylo téměř prázdno, ale časem se objevil ustupující houf našich – v branách počkali na příchod Mordoru. V té době se tam objevila družinka a připojila se k boji. Morwenna v roli Boromira shlédla bojiště a použila svoji zvláštní schopnost k oživení pěti vojáků. Obránců ubývalo a já zoufale čekal až uplyne čas a morálky na našich standartách se doplní – kupodivu to vyšlo a nám se povedlo černé odrazit.

Chvíli na to dorazil panovník Rohanu s tím, že byli dobyti, rozprašuje národ a přidává se ke Gondoru. Naše vypotřebované i jejich standarty jsme poslali doplnit do Dol Amrotu, vojska opět vyrazila k Minas Morgul a já Umbarskou stranou k Haradu. V hustníku jsem však byl přepaden pěti schovávajícími se Ubařany a zabit. Takže jsem se vrátil do Osgiliath a následně se zašel občerstvit do Minas Tirith, kde mne však čekalo nepříjemné uvítání. Zrovna ji dobil Saruman a začal s jejím bořením. Ve věži se navíc nacházely dvě doplněné standarty Gondoru a další dvě Lorienu ... a také tam byla Melian co by paní ex Galadriel – zrovna přes vysílačku řešila jestli po rozpuštění národa a přidání se k druhému přichází o původní Lorienské oživovací standarty nebo ne. Dostala totiž informaci že ano a posléze jinou že ne – což se nakonec ukázalo jako správné. Po tomto zjištění si Melian zula okrasné botky a bosky se rozběhla do trosek Lorienu pro zbylé 2 standarty. Já se lehce posilnil a vrátil se oživit do Osgiliath.

Takže si tak sedím v Osgiliath ve hřbitově, oživuju se a nervózně pozoruju okolí. Od Minas Morgul se začínají trousit lidé, kupodivu i živí. A furt se nikdo nekouká co se děje na bojišti a kdo nám to straší v Minas Tirith. Až se tam nakonec vydal jeden Elfí oddíl a dobyli ji zpět. Proud lidí od Minas Morgul zesílil a už se začaly objevovat i mrtvolky – jako na zavolanou došli lidé se standartami z Dol Amrotu a tak jsem opět oživoval – ale tentokrát už jsem vyřvával: „Mrtvý Gondor, Rohan, Elfovéé! SEM!“ V první chvíli jsem se chtěl oživit taky, ale pak jsem se mrknul na čas a řekl si že ty 2 minutky počkám – stačilo to tak akorát na vypotřebování dvou standart. S tou první jsem hned někoho poslal do Minas Thirita s tou druhou jsem tam šel sám.

Nechal jsem standartu se doplňovat, vzal jednu z už doplněných a šel zpátky. U Osgiliath mě ale Caesar zastavil s tím, že všechny standarty je třeba nechat mimo věž neboť ta je dobývána – a kdyby ji dobyli tak bysme přišli o všechny morálky na standartách. Nechal jsem tedy standartu venku a šel pro další .... a další ... a další ... a pak jednu zanesl doplnit a doplněnou zanesl do Osgiliath. V té době už uplynula doba na obléhání, černá slábla a posléze se stáhla na doplnění sil. Mezi lidmi se roznesla informace, že prsten byl zničen. Jedna dívčina z Rohanů donesla „načnutou“ standartu ... ale ač jsme hledali jak jsme mohli tak jsme nikoho na oživení nenašli.

Caesar zavelel k pochodu na černou a já se vydal do Minas Tirith pro poslední doplňovanou standartu. Když jsem vyrážel zpět, tak se zrovna objevil Saruman a že prý hledá Aragorna a tak jsem ho vzal sebou za vojskem. Kousek od Minas Morgul jsme potkali zajímavý průvod. Měl cca 18 lidí - mezi nimi byl i vůdce Trpaslíků a Caesar – a nesli jedenáct oživovacích standart ... dvě byly trpasličí. Panovníci zapředli se Sarumanem krátký rozhovor na jehož konci nás opustil a pokračoval k Minas Morgul, zatímco my směřovali k Minas Tirith ....a Železnému pasu.

Jak jsem se dozvěděl, tak Mordor byl poražen a teď byl na řadě Saruman – Elfové i Rohan s ním měli nevyřízené účty a ani v Gondoru a u trpaslíků s ním nikdo nemínil vyjednávat. Armády k jeho věži šli spodem přes brod, ale standarty by ztratily po dvou morálkách – což by bylo 2x11x5= 110 oživených bojovníků – a tak byly neseny vrchem přes Osgiliath.

opuštění Železného pasu, ale rozhodli se pokračovat v boji. Pustili jsme se tedy do obléhání, přestože se naše jednotky stále neobjevovaly. Čekání na oživení bylo nejdelší co jsem za bitvu zažil. Po chvíli se objevil věžový org s tím, že závěrečná bitva už proběhla a že je konec, ale my se stejně domluvili že to dobojujem a tak jsme i udělali. Železný pas nakonec padl a tím skončila válka o Prsten.

Po bitvě

Odebrali jsme se do Minas Tirith, kde jsme se občerstvili a pomohli Hance s úklidem věže a pomohli jí odnést věci do věže. Odmítl jsem jít do tábora oklikou okolo rybníku a ostatní se nechali ukecat a tak jsem je vedl zkratkou přes území Mordoru a kolem loňského tábořiště.

V táboře jsem lehce posvačil a poté rozdělal oheň a udělal si pořádnou večeři. Následující večer se nesl o duchu zábavy prokládané sem tam rozhovorem o událostech z bitvy. Zvláště poučné bylo vyprávění Dvojčete, který nám popsal celou bitvu z pohledu prostého mordorského bojovníka.

V neděli jsem přes veškerou snahu nevydržel spát a vstal už kolem deváté. Posnídal, sbalil se, počkal až se sbalí ostatní co jsme vezl autem a začal jsem pakovat auto – kupodivu se to tam opět vlezlo. Pak jsem ještě obešel tábořiště a rozloučil se se známými a jeli jsme.

Zhodnocení

Hra jako taková se mi líbila. Bílá strana podala solidní výkon – od strategického plánování přes velení po účast v boji. Černá stana na tom byla hůře především v oblasti strategie a velení. V boji byli zdatnými protivníky a zvláště Harad nám zatápěl.

Oproti minulým ročníkům došlo k razantnímu posunu v pojetí hry – byla oslabena role CP a z „larpu pro 30 CP a 300 bojovníků“ se stala „bitva pro 300 bojovníků ovlivňovaná larpem pro 30 CP“. Dále byl „přestárlý“ systém oživování ve věžích doplněn morálkovým systémem oživování na bojišti, což umožnilo si mnohem více užít samotného boje a potlačilo zbytečné chození a prostoje. Vzhledem k menšímu počtu účastníků byl snížen počet morálek na vlajce z deseti na šest, myslím že optimálnějších by bylo 5, ale to je těžké předem odhadnout.

V questové linii národů byla přínosem jejich rozmanitost – boj o tunely, lodě, držení questových míst na čas, podpalování Mellernů. Prakticky to však nedopadlo tak dobře – bojů v prostoru omezeném provázky bylo až moc.

Shrnu li to, tak letošní bitvu jsem si užil asi tak stejně jako loňskou. Loni to bylo především díky spolupráci ve skupině Opilých dětí a navzdory hernímu systému. Letos to bylo tak půl napůl – projekt Opilých dětí značně oslabil a hra se díky změně systému značně posunula vpřed.

P.S.

Hra na ČPP je složitá. Dá se říci, že je to několik her propletených v sobě. V první dějové linii máme zde jednotlivé národy a armády – zde je hra tvořena vzájemným bojem – v první části bojem v questech v části druhé pak klasickým dobývání věží a ničením národů. Druhou linii tvoří skrytý boj o Prsten nesený Frodem – zde se střetává družinka, orlové, Glum a Nazgůlové. Třetí linií je pak boj o Prsten mezi Sauronem a Sarumanem.

Jednotlivé linie jsou mezi sebou provázány a až fatálně se ovlivňují. Informace o tom jak se která část hry vyvíjí nejsou obecně přístupné. Jistě – jak jsou na to strany vojensky dokáže odhadnout každý voják, ale informace o tom jak je na tom Prsten se dostávají na povrch jen zřídka – i panovníci mají mnohdy pouze obecné informace. Boj mezi Sauronem a Sarumanem je pak ještě skrytější. Vítězí nakonec jen ten kdo přežije.

Hra této složitosti klade velké nároky na její účastníky - především panovníky, dále pak pojmenované postavy a v nejmenší míře na řadové bojovníky. Míra toho jak jednotliví lidé zvládnou svoji úlohu pak zásadní způsobem ovlivňuje hru a výsledný dojem všech jejích účastníků.

Když tohle všechno uvážím, tak myslím že se hra letos vyvinula celkem dobře – v krajní případě mohla zkolabovat mnohem dříve a mnohem hůře.

23.05.2008. 00:00