Domů · Dřevárny · Boj o zimu v temnotách

Boj o zimu v temnotách

Krutá zima se zakousla do polí a na křídlech vichřice přinášela mrazivou smrt a zkázu - však co nám po tom, byli jsme po létu dobře živení a hluboko pod horami jsme nestrádali. Přesto jsme věděli, že dlouhé měsíce pod příkrovem sněhu nás mohou smrtelně vyčerpat, neboť naše sídliště bylo malé a nepříhodně situované - a nedaleko jen čekaly na obsazení sluje Morie, temné jak Mordorská půlnoc, rozlehlé jako pláň Gorgoroth. Stačilo jen... jen přijít a vzít si, co nám náleží, Morgothžel to samé se mysleli i vousatí trpaslíci, kteří postavili ležení kus od našeho sídla.

Naše oddíly byly malé, ale odhodlané a velel nám veliký silný skřet, co přikázal, abychom začali tím, že poškodíme prokleté doly trpaslíků a zavděčili se kováři, mocnému muži, který měl poblíž dobře stráženou dílnu plnou zbraní, zbrojí i grilovaných párků, však nebylo možné ani pomyslet na to, že bychom jej vzali ztečí, tak dobře byl vyzbrojený a silný. Náš velitel vymyslel geniální plán, ve kterém jsem se měli dostat do trpasličích dolů, tam vyrvat jejich hajcmany a odnést je mistru kovářskému. Kovář dostane pevné vyschlé dřevo a trpaslíci budou mít práci! My nejsme skřeti, co nedokážou plenit a ničit! Ach, úplně jsem zapomněla, kdo jsme my. My jsme multinárodnostní družina - já a Dvojče, velký a zlý skřet, jsme skřeti z nejhlubších děr pod horami, nenávidíme světlo a dobro a naší neoblíbenější zábavou je zabíjení a zkáza. Pak se k nám přidali dva goblini, zákeřní a lstiví bojovníci, kteří navzdory svým zeleným ksichtům dokáží vraždit stejně jako dolovat v tunelech u kořenů hor. Přidali se k nám i jedni, kteří dlouho žili na povrchu, až jim z toho zbělala kůže a stali se ohyzdnými. Ale i oni sdíleli naši nenávist vůči trpaslíkům a krutou zimu v Morii překonat chtěli.

Tak jak jsem řekla, vyrazili jsme do odporných trpasličích dolů, které byly jen chabě chráněné, takže vyrvání hajcmanů bylo pro nás snadné a kovář se již brzo těšil z dobrého dřeva. Ale co ty mizerné malé hnusáky nenapadlo, že? Samozřejmě, do našich dolů brzo nalezli a vrátili nám naši sabotáž, ale dalo jim to mnoho práce, a kdejaký se již nepodívá své matičce do fousaté tváře.

Někdy v té době otevřely se poprvé tajné chodby do Morie, jen málo skřetů je poznalo a jen málo se jich dostalo dovnitř, ale ti, co šli, přinesli dobré zprávy a slavné vítězství. V Morii totiž narazili na nevelkou družinu trpaslíků, které pobili, nabrali sílu do dalších bojů a vyrazili zpět k naší malé válce. Ještě mnohokrát se za tupých úderů železa otevřely chodby Morie a naši vyrazili do jejich slibných útrob. Však již nikdy nepřekvapili trpaslíky v jejich slabosti a vždy osud se přiklonil na stranu klatých vousatců. Co naplat, museli jsme se snažit na všech ostatních frontách.

Například jsme zatoužili po lepších zbrojích - což o to, Dvojče, goblini i já jsme byli slušně obrnění, ale albíni potřebovali připravit se na válku jak sůl. Nejprve jsme museli projevit sílu v boji a pobít nepřátelské oddíly, skalpy jejich velitelů nás posílily mocně, že jsme byli zdatnější v dolování. A pak jsme také museli nalézt dostatek drahých kamenů, klenotů samotných hor, které se tolik hodily k průmyslovému zpracování na ostré nástroje. Kovářský to věděl, proč jinak by je tolik sháněl a směňoval za zbroje.

Ta část s drahokamy nám šla výborně. Náš horník měl brzo kamenů, že bys s nimi i dvě cirkulárky vyzdobil a ještě by ti zbylo na pár vrtáků. Ale nepřátelští velitelé jakoby nebyli k zastižení, také jsme je jen těžko rozeznávali pod rozcuchanými fousy. Dlouho tedy náš horník, ač jinak velmi schopný, nebyl na takové úrovni, abychom si mohli dovolit zbroje, po kterých jsme tolik toužili.

Protahovaly se boje pod Morií, mnohokrát jsme měli namále a mnohokrát jsme naopak shakutarbiki tlačili daleko a na jejich mase si smlsli. V našem klání nevítězila jen hrubá síla a bojové nasazení, ale též informovanost a znalost terénu. Nevím, jak se činili naši zvědi, určitě byli nepřekonatelní, protože takový plížící se skřet je mnohokrát nenápadnější než zavalitý trpaslík ve svých zbrojích. Ty fousaté špehy jsme někdy viděli za řadami trpaslíků, hony na jsme na ně pořádali a bavili se strachem v jejich prasečích očkách, když jsme je zmerčili.

I jeden z albínů ulovil nepřátelského velitele, a nejednoho, takže silní jsme nakonec byli a do nových zbrojí se oblékli, zatímco mne jen jednou zbavili kletí vousáči mého velitelského odznaku, rychlé nohy a strategická mysl mě dostaly z většiny ožehavých situací.

Tak přišel čas k poslednímu boji, k boji, který konečně přivedl nás do temnoty Morie a my připravili jsme se dobře.

"Chci neústupné komando, které se nebojí pořádného boje," řekl velitel a my byli ti šťastní skřeti. My samotní ohlídali jsme boční cestu do Morie a na jejím okraji udrželi množství trpaslíků vztekle bránících své holé životy, neboť vytlačili jsme je z chodeb bohatého sídliště a u vchodu do podzemí pobili jsme je do jednoho. Vítězný to byl den, trpaslíci se ještě zmohli na odpor, ale Morie sama nám snad přidávala sil a trpaslíci nám nemohli ublížit. Snad kromě toho jednoho, destičkovou zbroj měl, když vyhrnul se na mne a já musela kuši zahodit, dýku na něj vytáhnout, však potvora, vyklouzla mi z promrzlých pracek a skoro bych tam zkapala neozbrojená, ale u nohou mrtvoly Dvojčete válel se jeho ostrý meč. Zemřela jsem ozbrojená.

Morie, temná a hřejivá Morie, hlubší než zloba Sauronova a bohatší než síně ostrovních králů, byla naše a my konečně slavili vítězství. Kdo z nás mohl tušit, že venku číhají další hordy trpaslíků? Naši rodní bratři, skřeti špatní a strašliví jako my sami, chtěli do sídliště našeho se přidat, vždyť dost místa je v Morii pro mnohé - zvláště ty, kterým bychom svou práci rozdali a sami se na jejich slabosti živili. Ti ale už nedojdou. Trpaslíci zastavili jejich postup, ač úsporně, nečestně a zákeřně bojovali naši, jak je jejich zvykem, zimy se nedožili. Zdá se, že trpaslíci znovu přijdou.

Dík Turkovi & teamu za výbornou hru.
+ dokonalý servis při hře. Jenom jsem koukala - čaj, párek, fotka... tomu se říká zákaznický přístup, geniální!
+ koncepce bitvy: pěkné družinkování, dobré "odvoláky" do Morie, jasné vylepšování družin. I králové jako vrchní prudiči se mi hodně líbili!
+ kamínky, trubky, Moria, oooo Moria, velmi pěkně připravené herní propriety, území. Radost v tom hrát.
+ záverečné bitvy - obě v Morii, i příchod posil, i následující bitvičky, všechno zasluhuje obdiv, pochleb a vůbec.
- kostýmy skoro půlky lidí.
- počasí je hnusák, po hodině hry jsem ale schopná mu něco málo odpustit. Škoda jen toho bahna, nemohli jsme hrát smrti, zranění... (jasně mohli, ale nechtěli ]:-) )

Ještě jednou dík orgům, též Dvojčeti s Keikou; omlouvám se všem potrefeným a tak vůbec.

Sepsáno 21.10.-18.11.2007

20.11.2007. 00:00

Komentáře