Bitva o Pláně Severu II

První seznámení s herní plochou.

Kolem dvanácté jsme byli odvedeni na herní prostory. Národ Morgulů čítal třináct bytostí, národ Scylonů jedenáct. TG mělo tu čest zúčastnit se bitvy na straně Scylonů, zelených humanoidů, v počtu dvou: Kamase a Quentina. V herních prostorách se nacházela řeka, svatyně, města válčících stran, zlaté prameny, knihovna a jiné herně velmi důležité místa. Jsou vyobrazeny na mapě, kterou najdete u Ebrii Barbari. Hned první questík, najít svatyni našeho národa se neobešel bez bohů. Svatyni jsme našli, ze zlatých pramenů jsme zlato vytěžili, ale Morgulové nás do jednoho pozabíjeli.

Jak probíhala samotná hra?

To ještě v době války přišel do vesnice neznámý muž. Říkal, že hledá nové muže do boje, ale naše vesnice byla již dávno vypleněna. Jako mladý muž jsem se rozhodl podpořit náš národ a vydobýt si úctu a snad i vítězství. I proto jsem se odebral do Zonu, hlavního města rasy Scylonů, abych mohl podpořit svého vůdce v boji s proradnými Morguly.

Několik dní jsem se učil bojovému umění a nakonec vybaven palcátem a štítem jsem byl povolán na tažení. Kněžka prosila generála, aby jí pomohl najít starý oltář, protože cesta boží by mohla být ta správná. Hledání dopadlo úspěšně. Nejenže oltář byl nalezen, obohatili jsme se dokonce i o nějaké zlato z pramene. Nastal čas střetnutí s nepřítelem. Vypukla válka. Za řinčení zbraní se nepřítel začal sesouvat k zemi. Naši vojáci však byly prolomeni a v agónii začali pomalu opouštět hmotný svět. Mnoho bojovníků padlo, ztráty jsme měli děsivé, avšak nevzdali jsme se. Morálka byla zničena, zlato u nepřítele. Ve zničeném oltáři nám chyběl kámen, který však byl k dispozici u kupce. Ale mělo to jeden malý háček. Jak sám Jörg říkal, bez peněz do hospody nelez a ke kupci už teprve ne. Netrvalo dlouho a už jsme si nesli oltářní kámen. Zkoušeli jsme promluvit si s bohy, ale ti na nás nereagovali. Po nezdařeném pokusu zkontaktovat bohy nastal další problém, neměli jsme co jíst. V zemi vypukl hladomor. Každý voják věděl, že bez pořádného jídla dlouho nevydrží mávat zbraněmi. I šli jsme ku řece, kam přišla dodávka jídla. Nastal čas zaměnit palcát za dvě sekery. Zůstalo-li vojsko v pohybu, nepřítel padal v agónii k zemi. Jaké to ale bylo pro nás překvapení, když před námi stanul Morgul obecný, kterýžto pronesa magickou formuli zdecimoval části naší armády.

Po úspěšném tažení, kdy nepřítel měl přestoupit ze stavu agónie do stavu smrti, začali se dít neobyčejné věci. Očividně mrtví bojovník vstává na nohy chopíc se své zbraně, utočí na nás. V nastalém zmatku jsme byli nuceni opustit bojiště a spočítat své zásoby zlata. Mnoho bojovníkům se dostala ta čest, naučit se ubíjet Morguly v agónii tak, že už nevstali. Kuchání a dorážení nepřítele byla výtečná změna po tolika letech bojů. Po domluvě s kněžkou jsme se pokusili opět zkontaktovat bohy. Tentokráte promluvili, ale nebyli spokojeni s obřadem. Vyslala nás tedy za kupcem, který by měl u sebe vlastnit posvátný kahan, jehož světlo a vůně by nám pomohla usmířit si božstvo. Vydali jsme se na pouť ke kupci, který rozhodl, že kahan dá těm, kteří zvítězí v závodě lodí. Posádka byla tříčlenná, ale loď Scylonů byla neomylná. Dokonce se i pobavila, když loď Morgulstva narazila na útesy a utrpěla velkou díru ve dně. Po jednoznačném vítězství jsme odnesli kahan a nakoupené zbroje do kláštera. Povedlo se nám promluvit s bohy, kteří zodpověděli naše otázky. Místní mudrc, měl pomoci. Vyhlásil sportovní den, aby se pobavil, poněvadž válka se mu zdála nudná. Generál si povolal několik mužů, aby mu v případě nouze pomohli. Mudrc vyhlásil pět disciplín, ve kterých se soutěžilo v rychlosti, síle, přesnosti, boji s dýkou a žízni. Všech pět vítězství šlo na stranu Scylonů. Nakonec obě strany obdržely svitek, v němž bylo ukryto poselství, jak ukončit boje. Bohužel, jak to již u armád bývá, jediným gramotným člověkem byl náš generál. Po několika slovech mě byl mudrc ochoten naučit onomu umění rozeznávat obrázky a i já jsem mohl nahlédnout do prastarého svitku, který ukrýval tajemství. Ne marně. Svitek byl rozluštěn a kouzelný předmět skrývající jeho duši mohl spatřit opět světlo světa. Za jeho pomoci jsme se zmocnili ducha starého krále, jenž před deseti lety vládl Tollranderům. Na pláních se vše rozhodlo. Nastoupili jsme proti sobě. Na život a na smrt. Vítězství bylo jednoznačné, ale stalo se něco, co neočekával nikdo z nás. Brogharm si přivlastnil tělo. Tělo našeho generála. Jeho vláda ukončena před deseti lety porážkou mohla znovu nabýt.

A jak jsme se měli mimo bitvu?

Večer byl v režii skupinky kol ohně, opíkání buřtů, brambor, chleba a možná i něco jiného. Pil se iontový nápoj (čti pivo)), klábosilo se o všem možném. Třebas i o tažení, které proběhlo před deseti lety na Pláních Severu. Rozhodně jsme se nenudili. Zvláště pak v noci na neděli, kdy se hrály hry typu: Kočka kočka, pes pes (už vím, že koala dělá kotlaj kotlaj apod. )); Pepa; nebo nás Jörg pobavil mnoha vtipy, kdy poslouchající téměř padali v křečích ku zemi. Bylo sice potřeba dostat dříví z lesa, ale za trochu práce hodně zábavy.

Tak líbilo se nám to či ne?

Akce stejně jako minule byla naprosto fantastická. Nezklamala ani v počasí, ani v organizaci, ani v zábavě. Sešli se zde skvělí hráči plní nadšení. Z dějového hlediska bylo neustále co na práci a questy byly natolik rozdílné, že se nedalo očekávat, co přijde za pár minut. Možná i tím, že byla bitva posunuta více k LARPu se dostalo mnohem větší zábavy. Několikrát se mi povedlo při agónii se ztratit v počítání do dvou set, ale to není chyba organizátorů nýbrž moje. Nenapadá mě nic, co bych měl vytknout a to je jen dobře. Je jen velká škoda, že takovéto kvality a zábavy nedosahuje většina akcí. Byli jsme dokonce ujištěni, že za rok bude na stejném místě opět něco. Jen tak dál.
Sepsal Kamas, syn Utrův

07.11.2006. 00:00