Domů · Dřevárny · Bitva o Pětivěží 2004

Bitva o Pětivěží 2004

Bitva o Pětivěží – 10. 4. 2004 V sobotu ráno se mi ani moc nikam nechtělo, protože mě tak šíleně bolelo v krku, že mě napadlo, že bych se na to měl vykašlat. Ale nakonec jsem stejně vstal, sbalil své čtyři zbraně a s pomocí svých alchymistických schopností  jsem vyrobil speciální nápoj ( hustý šípkový čaj + velké množství medu + větší množství rumu ). Na zahřátí, protože bylo mínus 3. Přišla mi SMS od Ziridiana, který se rozhodl, že nepojede. A to bylo furt celý týden jó a zase né, a jó a né. O půl osmý mě na křižovatce od Lanškrouna vyzvedli do auta Kop, Zak, Ciry, Kryštov a Kopova sestra. Docela početná tlupa. Na nádraží ve Třebový jsme byli za chvilku a všichni na nás dost divně koukali, protože šest lidí v kostýmech a se zbraněma působila zřejmě jaksi nezvykle . V osm přišli Varagové Mordajrog a Zeulg. U pokladny jsme nakonec zjistili, že se nám vyplatí jet do Bílovic na dvě rodinné jízdenky ( já byl matka, Zak otec  ) a v podstatě nás to stálo dost směšnou částku. Cesta ubíhala celkem rychle a asi těsně po desátý jsme byli v Bílovicích, kde už bylo asi takovejch 30 lidí. Odchod měl být v 11:00. Proběhla přípravná činnost jako barvení ksichtů a posilňování. Pak přijel vlak od Brna se spoustou lidí a pomalu jsme mohli vyrazit. Hrací plocha byla v podstatě na tom samém místě jako na Haluzích, akorát a kus dál v lese. Ovšem na louce nad lesem nejdřív proběhla registrace a ,,schvalování“ zbraní. Na výběr byly čtyři národy: nemrtvý, elfové a dryády, lidé a skřeti. Jelikož jsem Varagům slíbil, že příště jdu za skřety, tak jsem taky splnil. Nejdřív proběhlo stručné a tiché vysvětlování příběhu ( lidé zabrali skřetům Pětivěží a už deset let ho drží. Uzavřeli spojenectví s elfy a dryádami. Objevili se zde však i hordy nemrtvých… ) a pak úvodní bitva o který ani pořádně nevím, kdo ji vyhrál. Bylo to takový dost zmatený. Hrací plocha vypadala asi tak, že byla řeka, která oddělovala město nemrtvých Merillion a skřetí Světlokaz od lidského Pětivěží a elfské pevnosti. Přes řeku byly dva brody. Jeden u nemrtvých, druhý u nás. U nás byla přes řeku ještě taková kláda ani ne metr a půl od brodu. Ze Světlokazu byl poměrně velký rozhled na všechny strany. Měl dvě brány, jednu k nemrtvým, druhou k brodu. Nejdřív bylo třeba prozkoumat území, a tak se nás asi patnáct vydalo. Po namáhavém vyšplhání na kopec nad řekou jsme se zastavili u jakéhosi obchodníka s magickými předměty. Dole u údolí pod námi bylo vidět lidské Pětivěží, kousek nahoře nad námi elfí pevnost. Měla odtamtud jít do Pětivěží karavana, takže jsme jí vyrazili naproti. Elfů bylo bohužel jako nás, možná o trošku víc. Jejich kouzelník po mně hodil kouzlo ,,úder“ hned na začátku boje, takže jsem se s jedním životem radši stáhnul a útočil jen občas a v rozumné vzdálenosti od kouzelníků. Kouzelníci byli dost silný a dost lidí to štvalo. Stačilo jen sežvejkat dva piškoty a ukázat prstem a už jste se vezli. Hlavně my skřeti se třema životama, elfové a lidi jich měli pět . Elfové byli téměř všichni pobiti, pak nám ovšem do zad vpadl silný oddíl nemrtvých ( my jsme je až do teď pokládali za spojence )), takže bylo jasno. Stáhli jsme se do města. Ve městě jsme se doléčili a oživili a vyrazili jsme pomstít porážku. Eflí pevnost padla hodně rychle. Ani jsem nemusel vytahovat meč, jen jsem pozoroval, jak tam naši vlítli a vyzabíjeli je. Důkladně jsme to celé vydrancovali . Pětivěží přišlo na řadu jako druhé. Tam to byl trošku větší oříšek, protože bylo postaveno na to, aby odolalo velké přesile. Ale obránců bylo poskrovnu, a tak také padlo velmi rychle. Opět bylo vydrancováno a my se s velkým lupem vrátili do Světlokazu. Docela nuda… Ve městě jsem asi půl hodinky posedával. Ostatní vyrazili vydrancovat nějakou starou hrobku a přinesli odtamtud kost předka nemrtvých . Pak jsme odešli pomstít se nemrtvým. Byli právě obléhání od lidí a elfů, ty jsme ovšem odehnali a spojili se s nemrtvými. Společně jsme vyrazili dobýt Pětivěží. Zde jsme ovšem narazili na tvrdý odpor. Měli tam dost lučištníků a kouzelníků, kteří nás likvidovali přes zeď z boku a skrz úzkou bránu se tam dalo dostat jen těžko. Mordajrog na mě houkl, abych šel za ním. Ještě se Zeulgem, Kopem a ještě jedním nebo dvěma skřety jsme vyrazili k elfům. Teda spíš na elfy. Začali jsme dobývat elfí věž. Bylo jich tam asi tolik co nás. Pak nám jich ovšem asi dvakrát tolik vpadlo do zad. Museli jsme dost rychle ustupovat. Dost jsem jich zranil ( třeba i dvakrát jejich generála, který si ovšem nějak podivně počítal životy, protože od nás od všech dostal minimálně šest zásahů a pořád tam běhal ) a jednoho zabil, pak mě ovšem asi čtyři obklíčili a bylo to… Pozoroval jsem také Kopův statečný úprk se svitkem, když ho dva elfové pronásledovali až k našemu městu, kde byli zabiti. Zase jsem posedával dost dlouho ve věži. Qustů bylo dost málo ( asi tři ) a to je na několika hodinovou bitvu vážně málo. Pak k nám přišli nemrtví, že půjdeme společně na nepřítele, když jim dáme kost jejich předka. Dostali kost, ovšem nebyla to ta z hrobky, ale z kuřete, který měl Zeulg ke svačině . Vůbec jim nebylo divný, že z toho visej ještě kousky masa a byli spokojený. Nedaleko obchodníkova stánku došlo k velké bitvě mezi námi a našimi spojenci proti eflům a lidem. Na levým křídle nás dost drtili, na pravým a ve středu to bylo takový ustálený. Ještě se dvěma skřety jsem prorazil řadu. Celkem v pohodě se to podařilo a začal jsem sekat do bílých z boku a zezadu. Spousta se jich musela obrátit a ten zbytek nevydržel tlak od našich. Sice mě zabili, ale ta chvilka stačila na to, aby se rozpadl celý jejich šik a oni se dali na hromadný ústup a útěk k Pětivěží. Odešel jsem do Světlokazu, kde jsem se oživoval. Byli tam ještě Entony a jeden skřet. Kecali jsme a najednou se přihrnulo několik elfů, který je dva zabili. Já už byl mrtev, takže se vlastně nic nezměnilo. Naštvalo je, že nemáme ve městě nic, co by se dalo drancovat, protože všechno náš generál utratil . Pokračovali dál k nemrtvým. Zatím se začali vracet naši ze neúspěšného obléhání Pětivěží, protože jim do zad vpadli nemrtví. Asi zjistili, že dostali špatnou kost . Nakonec jsme se tu shromáždili všichni a na cosi jsme čekali. Pak přišli elfové a oznámili nám, že nemrtví a lidé uzavřeli alianci a jdou nás zlikvidovat a nabízeli nám své spojenectví. Většina nás byla proti spojení s elfíky, ale ohromná armáda lidí a nemrtvých, která se objevil na kopci nad řekou nás přesvědčila, že budeme potřebovat každého bojovníka. Obzvláště když dvě třetiny skřetů nebyly ještě oživený. Nepřátel bylo opravdu mrtě. Lidé zaútočili na bránu, kde jsem byl já a nemrtví na tu druhou. Aby toho nebylo málo, ještě přišel organizátor a řekl nám, že nám nepřítel otrávil sýpku a že máme mínus jeden život. Začala dost ostrá bitva. Ovšem lidskou armádu jsme od naší brány vytlačili a nakonec je všechny pobili. Pak jsme šli na nemrtvé u druhé brány. Těch bylo tolik, že neustále útočili na bránu a ještě se nám jich postavila spousta do cesty. Začala další dost ostrá řež. V této oblasti jsme bojovali hlavně proti Goblinům, což jsou dost dobrý protivníci. Sám jsem jen tady ovšem zabil asi tři nemrtví ( mezi nimi i svého vládce na křížových výpravách Richarda Lvího srdce ve férovce ). Nakonec jsme je zatlačili až k druhé bráně a oni se dali nakonec na útěk. Vítězství! Teprve teď jsem se dost ,,rozehřál.“ Během toho obléhání jsem rozdal minimálně 15 zásahů a jen jeden jsem utrpěl. Do takový formy jsme se nedostal už dlouho. Za čtvrt hodiny ovšem přišla aliance č. 2. Tentokrát to nebyli jenom nemrtví a lidé, ale i elfové. Nemrtví šli po cestě z jejich města, lidé a elfové museli přejít přes řeku. Zabrali jsme tedy brod, kde se také rozpoutala krvavá řež. Obzvláště se Zakem jsme nepřítele dost kosili, protože Zak vždycky zaútočil na nohu, protivník to vykryl štítem a odkryl si levé rameno, kam dostal ránu ode mě. Pak si mě ovšem vybralo za cíl několik lučištníků a jelikož platili zásahy i do končetin, bylo to blbý. S jedním životem jsem se stáhl dozadu, kde jsem pozoroval Kopa, který do sebe jednou rukou cpal piškoty a druhou s mečem zabil elfa, který přeběhl po stromu přes řeku. To mi vnuklo nápad, a tak jsem na strom taky vlezl. Další elf, který tam byl přede mnou utekl. Proč? Stál jsem na stromu a sekal do lidí a elfů na brodu. Dosáhl jsem v podstatě i na lidi, který by nedosáhli na mě a několik jsem jich takhle vykosil, protože museli bojovat proti nepříteli na brodu a ještě do nich někdo seká seshora zezadu a z boku. Pak jsme ovšem ztratil rovnováhu a utopil jsem své temné skřetí tělo v řece. Naši byli ovšem u brodu nakonec zničeni a lidé a elfové se probili řídce obsazenou bránou do města, odkud vpadli do zad našim u druhé brány, kteří stále ještě zadržovali nemrtvé. Bylo po obléhání a my jsme byli poraženi. Pak proběhl přesun na louku, kde se měla konat závěrečná bitva. Nejdřív byla bitva lidé a elfové proti skřetům. Postavili vzornou řadu, která jim byla na hovno, protože jsme na ně zaútočili taky v řadě, ale za sebou a ne vedle sebe. Prorazili jsme je ve středu celá bitva se rozpadla na souboje. Bylo jich víc než nás, ale my jsme byli lepší. Chodil jsem tam a zabíjel. Nakonec jsem se spojil s Entonym a ještě jedním skřetem a společně jsem zabili zbytek nepřátel. Opět se mi celkem dařilo, protože jsem zabil dohromady pět nepřátel. Pak proběhla bitva nemrtví proti lidem a elfům. Nemrtví zvítězili na plné čáře. Pak jsme proti nemrtvím měli bojovat my. Během bitvy se na nás z blíže neznámých důvodů vrhli lidi a elfové, aby pomohli nemrtvím. Bylo to dost nerovný, a tak jsme brzy všichni zemřeli. Vítězem se stali asi nemrtví… Po návratu na nádraží jsme se nejdříve občerstvili v tamní hospůdce a pak jsme počkali na náš vlak. Ve vlaku mě Kop se Zakem naučili dračí doupě, protože mě už nebavilo to, že se na mě všichni dívaj jak na kreténa, když se zeptám jak se to vlastně hraje. Ze Třebový nás opět odvezl Kopův otec a já si vysedl na místě, kde jsem si nastoupil. U domu na zahradě jsem využil menší rodinné oslavy a narval do sebe pár buřtíků…

26.02.2005. 20:00

Komentáře