Bitva o Kraj III

Nemáme dobytek
Do boje jsem vytáhl se svým sousedem z Hobitína. Ano, po cestě jsme se neměli zrovna špatně, protože každou chvíli se musí jíst. Skřeti totiž počkají, jídlo je přednější. Jenže, co se nestalo. Opilí pastevci nechali náš dobytek rozutíkat se po okolí, tudíž bylo potřeba jej najít a dovést zpět. Vzduch již páchnul zatuchlinou, jakoby se někde poblíž vyskytovali skřeti. Ale my jsme toho nedbali a vyrazili po skupinách na hon dobytka. Brzy se však ukázalo, že to nebyl jen pocit. Skřeti tu opravdu byli. Asi se jim nechtělo na nás čekat, tudíž se vydali nám naproti. Naše roztroušená armáda byla napadena a utrpěla zdrcující porážku. Po dalším drobném konfliktu jsme se jali hledati roztroušený dobytek, ale marně. Nikde již po zvěřině nebylo ani vidu ani slechu. Sice jsme nějaké našli, ale to stačilo tak tak na obživu.

Hurá na jídlo
Víte, jaké to je, když si skřeti usmyslí, že vám seberou zásoby? Musím říct, že když jsme se o tom dozvěděli, pěkně nás to naštvalo. Rozdělili jsme armádu tak, že jedni bránili sklad a druzí se vydali pro jídlo skřetů. Sice nevím, proč bychom měli požívat zásoby takové verbeže, ale což, třebas vyhladoví. Vydajíce se na lov jsme nechali statnější bojovníky se štíty daleko za námi a s pocitem hrdosti jsme se jali hledati jejich sklad. Až u skladu jsme zjistili, že tam na nás čeká celá jejich armáda. Bezhlavý útok dopadl jasně, rozmetaná armáda hobitů a téměř nepoškozená armáda skřetů. Byli to právě skřeti, temní jezdci, kteří zaútočili na obranu našeho skladu. Stalo se to, co se stát mělo. Obrana skladu padla. Zdi se zachvěli a naše drahocenné jídlo mizelo ve spárech ješitných skřetů. Už žádný druhý oběd, žádná třetí svačina, od teď jen jídlo na příděl. Zkusili jsme tedy další útok. Sama Velká Vařečka musela státi při nás, ale opět jsme byli rozprášeni. Až nakonec, kdy vojska hobitů vtrhla hromadně na skřetí sklady, bylo jídlo ukořistěno. Zajímavé věci požívají tyto bytosti temnot.

Otrávili jsme se?
Po pár dnech jezení skřetích zásob nám začalo býti nevolno. Kdybychom dříve věděli, jak je to pro nás nebezpečné, o to víc bychom bránili naše zásoby. Inu, stalo se to, co se státi mělo. Byli jsme nuceni vyhledat pomoc léčivého pramene. Jenže, nastává otázka, jak správný pramen nalézti, ježto na hracím poli byly takovéto prameny čtvery. Nebyl jsem pověřen tyto prameny zkoumat, tudíž jsem se jal úkolu netěžkého, ba přímo lehkého. Zabavit skřety, aby neútočili na naše pozice hledající správný pramen. To se asi naší jednotce celkem dařilo, ale neumím to posoudit. Po návratu do věže, kde byla vypita voda z léčivého pramene se nám najednou podlomili kolena. To vám byla váha, ty naše pěkná těla. A zbraně, nikdo nebyl schopen uzvednout větší zbraně než jednoruční.

A začaly padat hlavy...
"Chci hlavy! Chci hlavu velitele! Chci hlavy všech generálů!" ozvalo se z úst našeho velitele. Oslabeni pramenem jsme se jali do boje. Byl to sice boj nerovný, ale hrdě jsme bojovali do posledního muže. Rozprášená armáda a hory mrtvol posévaly pole, jež bylo před nemála okamžiky svědky krutého a nelítostného boje. Armáda skřetů zničila vše, co jí přišlo do cesty. Pálila vesnice, ničila mosty, hubila vše živé a chlupaté. Nelítostný boj pokračoval. Po okolí byla rozprášena těla všech, kteří se nedokázali ubránit. Bylo to obrovské krveprolití. Nevím přesně, čí strana dokázala dostat hlavy vůdců, ale jedno bylo jasné. Schylovalo se k velkému boji. Boji na život a na smrt. Boji, jenž rozhodne, zda-li Skřetín zůstane skřetí nebo zda-li se promění v bohatý kraj plný jídla, žen, zpěvu a dobrého pití.

Rozhodující boj
Obě armády se střetly za mlhavého šera v lesní pustině, kde nebylo vidět jediného živého tvora, který nebyl zapojen do bitvy. Obě strany, se všemi svými muži a dívkami si koukaly do očí. Od skřetů se ozýval hrozivý řev, avšak to nedokázalo zlomit odvahu bojovných hobitů. Bylo to tu. Život nebo smrt. Vítězství nebo porážka. Začátek či konec. Za úmorné zimy propukl boj. Začalo se stmívat a bylo slyšet řinčení zbraní a sténání napůl žijících bytostí, jež se válely v kalužích vlastní krve a kusech svých vnitřností. Lítý boj rozhodl. Hobiti byly poraženi a skřeti ukázali, kdo je tohoto území pán. Nepřítel byl krutý a nastolil hobitům drtivou porážku. V tomto kraji již nikdy nebude vládnout mír, dobré jídlo, ženy, zpěv. Alespoň ne, dokud budou skřeti naživu.

Organizace bitvy
Jako dva roky předtím i letos byla pořádána Bitva o Kraj, kterou se rozhodli připravit nám Ebrii Barbari. Po zkušenosti z minulého ročníku jsem se na bitvu těšil a opět nezklamala. Nevím, jakým způsobem Barbaři poručili větru dešti, ale atmosféra bitvy, kdy stromy byly obaleny námrazou a les byl pohlcen do mlhy, byla naprosto úžasná. Po celou dobu boje se něco dělo, stále bylo živo a questy měli nápad, hlavu i patu. Řekl bych, že po celou dobu boje, či na místech, kde jsem se vyskytoval já, nedošlo k nějakému konfliktu s orgy, či k nepochopení pravidel tak, že by se místo boje muselo řešit, co je jak napsáno. To je podle mne skvělá vizitka. Zbraně byly také schvalovány celkem pečlivě, poněvadž při pohledu na některé zabavené, by se takové věci měli rovnou pálit, aby to člověk nedovezl někam jinak. Z celkového pohledu šlo opět o vynikající zábavu po celou dobu hry a myslím, že obě strany se náramně bavili a tato bitva ve mne ještě více utvrzuje pocit, že EB má jednoznačně nejlepší dřevárny, na které jezdím.

16.12.2006. 00:00