Bitva o Island!

Zápisky Islandského kapitána:

„Toto ráno jsme se všichni vzbudili neklidní… něco bylo ve vzduchu… něco nedobrého… všichni jsme byli napjatí a očekávali co se bude dít… den ubíhal pomalu až konečně k večeru přiběhl posel z východní části ostrova, že na obzoru uviděl plachty… tak je to konečně tady – Irům se Islandu zachtělo! Začali jsme okamžitě zbrojit, aby nás nezastihli nepřipravené. Ráno jsme čekali na pobřeží, až irské lodě přirazí a my se jim můžeme postavit. Tak se také stalo a nastala krutá řež. Měli jsme Iry na lopatkách a začali ustupovat. V tu chvíli se však stalo něco, co nikdo nečekal. Zpoza kopce se vyřítily hordy vikingů, kteří nepozorovaně přirazili o několik kilometrů dále a vpadli do našich rozptýlených řad. Byli jsme na hlavu poraženi, ale to neznamenalo, že se vzdáme!
Naše vůdkyně Elife rozhodla, že pro upevnění morálky a demonstraci toho, že se nevzdáme musíme postavit chrám. Jali jsme se tedy lovit skalní obry. Ti – sic to nebyly lehké kořisti – padli po pár útocích a my měli kamení pro stavbu. Netrvalo to dlouho a výstavba byla v plném proudu. Dozvěděli jsme se však, že proradní Vikingové se taky pustili do stavby chrámu pro vzývání Odina či jakého svého prašivého boha. Vzali jsme všechny bojeschopné a vydali se k jejich staveništi. Tam nás čekala tuhá obrana a projevila se zuřivost vikingských válečníků. Snad se nám podařilo poškodit stěny jejich chrámů, není to však jisté, protože jsme byli rychle rozdrceni. Nakonec stály chrámy jak náš, tak vikingů a dokonce i Irové se zmohli na stavbu. Dalším úkolem bylo získat jakési posvátné sošky. Snad jsme získali vikingskou sošku, Irskou jsme však získat nemohli, protože byla ukryta v jejich pevnosti, kterou jsme nemohli dobýt. S tímto úkolem jsme tedy přišli zkrátka. Ale netřeba dále truchlit, vždyť příjde další den a další boje!
Dozvěděli jsme se, že Irové sebou na Island přivezli i svou princeznu, kterou chtějí někam dopravit. Toho islandu nebylo, aby cizí nohy po něm šlapaly! Náš tábor se jim vydal vstříc a rozprášili jsme je kam jen to šlo – princezna byla naše a v mém doprovodu jsme ji táhli do pevnosti. Nicméně vychytralí Vikingové opět počkali až se vyčerpáme bojem s Iry a opět vtrhli do našich prořídlých řad, nemohli jsme to udržet… princezna byla ztracena a mnoho statečných bojovníků padlo… Ráno dalšího dne všechny probudilo zemětřesení a hluk. To kolem Islandu vynořily se tři nové, neznámé ostrovy. To by mohly být ty mýtické uložiště mocných artefaktů! Musí být naše! Došli jsme na pobřeží a začali nasedat do lodí. Má skupina došla na místo později a spatřila jak Irové stíhají naše. Nalodili jsme se i my a vystřelili jako vítr! Byli jsme v tu chvíli rychlejší než nejlepší vikingský drakkar, všichni muži na palubě pádlovali jako jeden a prohnali jsme se kolem našich i kolem Irů, nestačili se divit. Hbitě jsme obsadili jeden z ostrovů a připravili se na obranu. Když se Irové ráčili dostavit, bili jsme se jako lvi. Bohužel byli jsme v početní nevýhodě a měli více štítonošů. Padlo jich dosti, ale nás také. Nakonec nás udolali a když jsme opouštěli bojiště, viděli jsme, že jedna z našich lodí, doposud čekajíce mezi ostrovy jim vpadla do zad. Ach, kdyby jen připluli rychleji! Ostrov mohl být stále pod naší kontrolou! Uzdravili jsme se tedy a opět jsme chvatem dopluli k ostrovům. Nicméně nebylo žádného soupeře, tak jsme přešli k transportu zpět na hlavní ostrov. Ale bojovníků bylo více než lodí, tak se náš škuner, rychlý jako vítr musel stát přepravní lodí, mohutnou a pomalou. Však dopravili jsme všechny bezpečně na pevninu. Konflikt se blížil ke konci. Bylo potřeba zvolit nového vůdce Islandu. Byli jsme tři nadějní kapitáni, mezi kterými se mělo rozhodnout. Jeden se svého práva vzdal. Rozhodnout se mělo mezi mnou a mým spolubojovníkem. Utkali jsme se v čestném boji s meči a štíty na první krev. Podařilo se mi vyhrát a poté i porazit naší dosavadní vůdkyni Elife. Stal jsem se novým generálem Islandu. Nyní bylo potřeba, abychom ulovili vůdce Irů, samotného Vodku (nenapovídá to jméno něco o Irech? ehm:)). Sdělil jsem náš úkol mým bojovníkům a ti nadšeně a bez námitek souhlasili. Měli jsme štěstí, protože irská skupinka i s Vodkou zrovna procházela kolem našeho tábora, nečekali jsme a vrhli se na ně! Irové opět padli rychle. Vodka byl náš a nyní stačilo ho jen dopravit do našeho chrámu. Ale u všech hromů, ti Vikingové jsou snad našim prokletím! Potřetí v této válce si počkali, až se dvě strany vymlátí a oni vtrhli i potřetí do našich vojsk! Nyní se však Islanďané drželi hrdě a odvážně a dali mi dostatečně času, abych s pár bojovníky transportoval Vodku do chrámu. Po cestě jsme měli potyčku se skalními obry, ale nezdrželo nás to mnoho. V chrámu jsme se museli uchýlit k mučení a tvrdému výslechu, aby nám zajatec prozradil, kde máme hledat bájné zbraně, které nám měly pomoci v boji proti vetřelcům. Když jsme nažhavili železo, jazyk se mu zázračně rozvázal a ochotně nás doprovázel na loď a na ostrov v mlhách. Tam jsme po krátkém hledání našli jeskyni, kde ležely tři zbraně. Nám však byla souzena pouze jedna – veliký obouruční meč, který zářil a čpěla z něj mocná magie. Nebylo na co čekat, uzmul jsem jej a přeplavili jsme se zpět na Island, Vodku jsme propustili a nechali ho jít. Když jsme se vrátili k pevnosti, zjistili jsme, že je v obležení Irů, pro jistotu jsem meč ukryl, ale když se na nás Irové vrhli, zjistili, že je to jen nedopatření a pokračovali k Vikingům. Konec války byl už na dohled. Díky magické zbrani jsme získali schopnost po smrti se ještě jednou vrátit do svého těla a dále bojovat za ostrov Islandský – náš milovaný domov! I skalní obři uznali naši oprávněnost na domovinu a přidali se k nám. Vydali jsme se vstříc poslední krvavé řeži. Když jsme přišli na bojiště, které se mělo během následujících okamžiků stát hřbitovem, spatřili jsme, že Vikingové a Irové se sjednotili, aby nás mohli smést. Ale to nevědí, že touha po obraně domova je silnější než jejich chamtivost! Seřadili jsme se, vydal jsem pár povelů a hordy červeno-zelených se na nás vrhly. Řež to byla zmatená, nepřehledná a krvavá. Byl jsem jednou zabit, když se přes mě prohnala vlna nejbrutálnějších vikingů, ale mohl jsem se podruhé vrátit. Bitva došla do stavu, kdy jsem byl živý já a dva vikingové vyvolávali další bojovníky – jejich touha po krvi je neukojitelná. Vyvolal jsem si jej a naše meče se zkřížily v souboji věků. Úder střídal kryt a naopak. Můj obouruční meč se nemohl dostat přes jeho štít, ale nakonec udělal chybu a jeho paže s mečem letěla obloukem pryč. Vrhl jsem se na dalšího vikinga, ale mé zranění byly tak vážná, že jsem padl a hrdě zemřel. Nicméně nezůstal nikdo z vikingů, ani z irů kdo by si užíval vítězství. Island se stal opuštěným pohřebištěm.“

Tak nakonec mi Vodka sdělil, že Island přeci jen vyhrál, sic nikdo pořádně neví proč, ale to už je teď jedno. Island rulez:D Díky tomu jsem se také stal naprostým vítězem celé bitvy, ale musím říct, že bez svých statečných a hrdinných bojovníků bych toho nikdy nedosáhl a všichni, kteří jeli za Island se bili tak, jako by šlo opravdu o jejich domov. Věčná sláva jim! Bitva byla povedená a odsýpala, mám dojem, že se všichni dobře bavili. Na konci se ještě uspořádala aréna, kterou vyhrál jeden z Asgardů (omlouvám se, že nevím kdo přesně). Chci poděkovat taky své úžasné skupince ve složení Drtiče, Vojty, Elysira a ještě dvou bojovníků, protože mnohdy naše souhra pracovala opravdu skvěle (nejlepší okamžik bitvy byl, když jsme v lodi klusali v plné rychlosti do kopce, Achillova loď by se nám v tu chvíli nemohla rovnat:D).

A dodal bych jednu poznámku na konec. Byl jsem jednou svědkem, kdy proti třem Asgardům stálo asi osm našich. Čekali a jen na ně koukali. Asgardi se zatím domlouvali jestli je zabijou nebo půjdou do věže. Chvíli jsem nevěřícně koukal a pak jsem je tam musel seřvat a nahnat je do útoku – takže lidi – sakra nebojte se jich! Jo, já vím moc dobře, že jsou sakra dobří, ale pořád nejsou neporazitelní! Využívejte přesily, když je Vás víc, tak na nic nečekejte a děte do nich! Strach je naprosto zbytečný! Dobře, říkám - jděte do nich se ctí, ale beze strachu! Musíte překonat strach, jinak v bitvách nikdy ničeho moc nedosáhnete… ale to jen tak na okraj:)

Takže na úplný konec chci poděkovat Vodkovi, Elife a Doomovi za parádní bitvu a všem účastníkům, že přišli a byli skvělí!

08.04.2005. 12:05