Domů · Dřevárny · Bitva o Dargorath, Hraničář - vlk

Bitva o Dargorath, Hraničář - vlk

Zvažoval jsem zda napsat vlastní recenzi, pak jsem si ale řekl, že další pohled na věč neuškodí. Alespoň to přispěje ke komplexnějšímu obrazu bitvy a vysvětlí to proč se několik národů nevidělo, atd...

Vše začalo standartně registrací. Ta se sice poněkud protáhla, ale nevzrušilo mě to ani zdaleka tak, jako to, že k ní přicházeli lidé v mikinách, stáhnutých v pase opaskem, a riflích. V porovnání s člověkem, který se však dostavil v kalhotách s kapsami, fialovém tričku a maskáčové bundě, to byl ještě pobstojný převlek. NIcméně ( k mému překvapení ) se na bitvu dostal. Z toho co jsem se od mnohých doslechl, tak se povětšinou jen válel a pokud už bojoval, tak se hádal. Leč o tom by měli napsat spíš trpové.

Co se týče zbraní, tak souhlasím s nezařazováním ultralightů, nicméně při akci jsem spatřil několik dřev ( familiárně bokenů )), se kterými jejich majitelé kolikrát mávali tak dovědně, že jednomu členovi z naší skupiny vyštípli ( podotýkám vyštípli, to dřevo neprasklo, neulomilo se, ale bylo uraženo, jako by nedostal mečem, ale granátem ) kus štítu velikosti asi půle dlaně a navíc tou ránou schytal ještě přes nos a natrhl si obočí!!! Tohle však není chyba orgů, takže pokud jsem debil, tak na dřevárny nelezu, nebo si beru obalenou zbraň.

Zmíněné lízátko mi až zas tak nevadilo. Setkal jsem se s ním a i přesto, že jsem to kryl dýkou, jsem přežil.

V pravidlech bylo pět povolání, velitel a anděl. Jedním z nich byl válečník. Ten měl čtyři životy, pak vidlák, který měl životy sice jen dva, zato však přidával svému andělovi dva oživovací piškoty. Za vidláky jelo hodně dobrých bojovníků, což bylo fajn, jelikož jim dva životy většinou stačily a oni tak pomáhali slabším ze své skupiny. Třetím byl lučišník, mohl mít luk a šípy a zásahovou plochou byl pro něj pouze trup, kde bral za jeden life. Mágus mohl házet blesky - na každé jeho oživení připadal jeden blesk, jež po zásahu kamkoliv bral taky jeden život. Vzhledem k tomu, že měl jen dva healthy to nebylo nim noc. Taky tam mágové byli asi dva, nebo tři. Posledním povoláním byl létavec - měl tři životy a pokud létal mohli jste po nich pouze střílet z luku či házet blesky. Velitel vedl skupinu (čítající max. 10 lidí)), oplýval čtyřmi životy a nezranitelností vůdči bleskům.

Zpestřením a základem oživovacího procesu byl anděl - nebojová postava s vlajkou zdržující se za lajnou, ke které si mrtví běhali pro život - piškot. Po vyčerpání přidělené dávky piškotů ( ta se odvíjela od počtu lidí a vidláků ve skupině ) se deset minut dobíjel ve věži. Díky nim se bitva stávala dynamickou a mnohdy vyčerpávající - občas se stávalo, že jste někoho dvakrát zabili a on vás napotřetí dorazil. Ty piškoty jinak byly docela extrém, pokud někdo neběhá rád s pocitem tuby lepidla vymačkané do pusy.

Cílem bylo postavit co největší citadelu. Na to bylo třeba surovin ( pytlů naplněných listím )), které se těžily v dolech. Za deset minut strávených v dole, počítaných kuchyňskými minutkami ( ostatně výborný nápad ) jste dostali jeden pytel. Nebo jste ho mohli získat questem. Další zvláštností bylo dobývání dolů místo věží, ze kterých by beztak nic neplynulo.

Prvním úkolem, který jsme měli my hraničáři plnit, jsem byl já. Optařil jsem se ušima, ocasem, fousy a čumákem a šel si dřapnout do svého doupěte. Měl jsem přežít hodinu a půl, přičemž mě měli ostatní hraničáři chránit. Dostal jsem na to tři životy a výhodu, že se na mě smí pouze s jednoručkou. Leč hned v první lajně mí obránci pošli a já s nimi. Za prvé jsem si za to mohl sám, protože jsem si nevzal štít a za druhé Nord - ten člověk to fakt umí a musím přiznat, že všechno byly pěkné a čisté zásahy. Každopádně jsem si připadal absolutně nemožně. Sudnal jsem uši a ocas a počkal až se oživí ostatní. Naštěstí jsem si při prvním střetu s protivníkem poněkud spravil náladu, oběhl jsem si lajnu, vykydlil tři soupeře a vrátil se do svých řad. Tam jsem rozdal ještě nějaké to damage a s pocitem zadostiučinění jsem zhebnul.

V jedné z takových menších bojů jsem dostal vyhubováno jak neposlušné štěně, že záda se řvou tři metry před útokem. Nehádal jsem se, ačkoliv mi to přišlo jako pěkná pi... . Naneštěstí se mi na konci téhle části bitvy ( chvíli před monzunem - pauzou pro shromáždění vojevůdců ras a orgů ) zlomil meč. Nebyl by to až zas takový problém, kdyby nebyl kamarádův - naštěstí to nesl statečně :). Stihl jsem však ještě dýkou zabít obouručku, ačkoliv s nemalou výhodou luku za zády, a odebral jsem se do věže. Musím přiznat, že tenhle monzun jsem vcelku ocenil...

Než začala druhá část bitvy dostal jsem od jednoho našeho velitele ( lučišníka, který mi kryl záda v předchozím boji, když jsem oťukával obouručku dýkou ) meč. Oddechnul jsem si a v plné výzbroji se vrhl vstříc úkolu: dopravit naši mrtvou tetičku ( Skavena ) kamsi na hřbitov. Při té příležitosti jsem se zeptal na ty záda a dozvěděl se, že mé tušení bylo správné...byla to totální kokotina.

Sestavili jsme tedy nosítka a zatímco se u trpů ženilo, u nás se pohřbívalo. Tedy skoro, protože jsme dostali pěkně na prdel a mrtvá tetička utekla. Zrovna tady jsem se setkal se zmíněným lízátkem.

Pojdivší dobili ( neztloukli ) ve věži své anděly a seběhli jsme dolů k trpaslíkům, kde se zvrhla další série bitev. A naštěstí v náš prospěch, jelikož jsem se skupinou číslo tři, k níž jsem se přidružil, vytěžili celé tři pytle. Celé tři pytle, které zůstali třemi až do konce bitvy!

Přišel monzun...ten mě tentokrát pěkně naštval.

Po něm následoval boj o zlatou žílu a závěrečné boje. Ale to už každý ví, co se dělo...

Jako shrnutí musím říct, že mě bitva poněkud zklamala. Nezabojoval jsem si ani zdaleka tak jak jsem očekával, snad už jen proto, že trvala tak krátce :(, ale cesty v žádném případě nelituju. V závěru celé akce jsem dostal zatraceně užitečnou lekci od kohosi z Krvavých lebek ( tímto se mu omlouvám - nemám pamět na jména ) a ani cesta zpátky nebyla zdaleka nudná, jak by se dalo očekávat. Ten s roztrženým obočím, snad z žalu nad zraněním, ale spíš z hecu stáhl dost slivovice na to, aby zapomněl nejen na ránu na tváři, ale i na to jak se chodí a že není slušné zvracet v nádražní hospodě :). Velení hraničářů nebylo sice špatné, ale příště bych se věnoval víc těžení, jelikož tři pytle jsou opravdu zoufalost.

21.04.2005. 20:04

Komentáře