Domů · Dřevárny · Bitva o Dargorath 2006

Bitva o Dargorath 2006

Tak tohle byla má druhá bitva, a přestože nejsem asi právě nejšikovnější bojovnice, nenechala jsem se nepříznivým počasím odradit. Seshora jsme byli nepřetržitě "obdarováváni" dešťovými kapkami. Zpočátku jsem měla pocit, že se snad nikdo nepůjde ani zaregistrovat. Nakonec se nás, po ne příliš přísné kontrole zbraní, za rozbahněným a polorozpadlým mostkem shromáždilo možná něco přes stovku. Bylo jasné, že o nějakých oddílech nemůže být řeč. Byli jsme tedy rozděleni na dvě větší skupiny - každá utvořena spojením tří národů. Proti nekromantům, temným elfům a trpaslíkům jsme se postavili my - nomádi, hobiti a goblini. Na rozbahněném poli a travnatých jezírkách se strhla bitva. Světle fialové glejty nekromantů byly v bitevní vřavě téměř nerozeznatelné od našich nomádských - bílých, a tak na mě párkrát zaútočil i nějaký ten goblin nebo hobit. Po třech zásazích, naštěstí téměř vždy od nepřátel, však stačilo zaběhnout pro velmi chutného oživujícího gumového medvídka =) a vrátit se do boje.
Několikrát jsem byla svědkem toho, že stateční bojovníci létali. Jejich lety však netrvaly dlouho, neboť za několik okamžiků přistávali na rozorané půdě. Avšak celí zabahnění a promoklí jsme byli snad všichni. Možná by se mohlo zdát, že tato skutečnost učiní z bojovníků zákeřné a agresivní bytosti. Avšak mně naopak připadalo, že všichni mlátiči a "chytrolíni" zůstali doma nebo zavčasu odjeli. Většina přítomných chápala, že například úder do hlavy nemusel být nutně záměrem protivníka. A když se někdo dostal do přílišného zápalu a útočil s nadměrnou silou, stačilo ve většině případů, upozornit a horlivý bojovník zklidnil své údery. To ovšem nic neubíralo na nadšení a radosti z boje. Občas však šlo slyšet i ne příliš slušné poznámky o vodě či dešti. V těchto slabých chvílích jsme si mohli vzpomenout na naše předky, kterým jistě také často nesvítilo slunce na bitevní pole. Právě o to víc jsme se mohli vcítit do jejich pocitů.
Cesta domů byla zdlouhavá a v mokrém oblečení jsem poznala, co je to opravdová zima. Chvílemi se mi zdálo, že se asi do Frenštátu ani živá nedostanu. Chlad byl však překonán, ale krásné vzpomínky na bitvu zůstanou.
Snad mě mé nováčkovské nadšení nepřejde a doufám, že nejsem jediná, kdo si odvezl kladné zážitky a komu se na bitvě líbilo. Kéž bych se dostala i na "náhradní" Dargorath, jenž by se měl, podle slov pořadatelů, konat někdy v červnu, abych mohla porovnávat. Snad tam potkám všechny své "deštivé" bratry ve zbrani i své ctěné protivníky.

Sepsala Sinmara

27.04.2006. 00:00

Komentáře