B5A Krnov 2005 z pohledu vrka

Šedé chladné ráno uprostřed vřesovišť vítá nový den. Nad loužemi močálů se třepetají hejna hmyzu. Kapky vody čeří hladinu. Rákosí podél temných tůní slabě šelestí. Vyplašené hejno ptáků se rychlými pohyby křídel probíjí k obloze. Strnulost močálu teď narušuje neklid. Za hradbou rákosí se míhají neurčité stíny. Prudce rozkývaný větvička na keři, šelest i náhlé ticho dává pocítit neviděnou přítomnost obyvatelů vřesovišť. Praskot podrostu sílí, křik poplašených ptáků i šplíchání přebrozovaných potoků přeruší táhlé vytí. Vrrrci vyrážejí ze svých doupat.

Ospalý trpasličí mistr rozhrnul kůži zakrývající vchod do polozemnice a vyhlédl do kalného rána. Ocelově šedá obloha a lezavý chlad vyloudili na tváři starého trpaslíka nelibý výraz. Prohrábl si mohutný plnovous a vykročil ke srázu. Přelétl spokojeným okem dno kamenolomu, kde se na poctivých vozech tyčily hromady opracovaných kamenných bloků – výsledek několikaměsíční práce jeho kamenické huti. Ten nejlepší kámen opracovaný s mistrovskou zručností zkušených řemeslníků. Povozy jsou připraveny na své kupce, kteří jistě štědře zaplatí za cenný materiál. Odkryté svahy blízké skály byly obestavěny masivním dřevěným lešením nad kterým se jako vrby na březích řek nakláněly těžké jeřáby a kladky. Jejich lana se v mírném větru líně pohupovala sem a tam. Trpaslík chvíli hledal kolem jeřábů své lidi, kteří měli spouštět dolů poslední zapomenuté bloky. Nikoho však nezahlédl. Zato jeho pozornost upoutalo několik slabých pruhů dýmu z nedalekého lesa. Z lesa odkud pocházelo dřevo na jeho důl. Z místa kde stála dřevorubecká stanice. Ticho bylo najednou až příliš tísnivé. Rozběhl se zpět ke své zemnici. Vedle ní visel v jednoduchém rámu zvon a o konstrukci se rovněž opírala jeho kamenická palice. Dotek s důvěrně známým pracovním nástrojem kterým se uměl ohánět nejen v dole mu dodá klid, zvuk zvonu potom vzburcuje tábor. Dělníci se dnes místo mlátků a kladiv chopí seker a štítů z nedaleké zbrojnice. Siluety která jej skokem ze střechy jeho obydlí srazila na zem si tak tak všiml. Když zvedl oči, padl jeho zrak na mohutné nohy opatřené hrozivou sadou drápů. Přímo před ním se ke skoku chystal vrrrk.

Povozy tažené zapřaženými vrrrky vyrazili nejkratší cestou zpět k vřesovištím. Později se k nim přidají další skupiny obtěžkané kládami, zbraněmi a uloupenou kořistí.

Jedna z vrrrčích hlídek naráží u malé vesnice na skupinu postav. Neopatrně vyběhli z lesa a jsou zpozorováni. Nepřítel se proti nim řadí na poli před vesnicí. Stejně početná vrrrčí skupina se vrhá vpřed k nepříteli a v prudké srážce jej pobije. Vůdce vrrrků Ceasar si prohlíží dílo zkázy které na nepřipravné elfí jednotce vykonala jeho smečka když se z vesnice vyřítí další, tentokrát početnější skupina. Ačkoli jsou v přesile, rychlost vrrrků jim nedává žádnou šanci k zformování. Siluety dravců se míhají mezi domy a vpadávají obráncům do zad. Srážka skončí téměř dříve než začala. Těla elfů i jediného padlého vrrrka jsou rozervána na kusy. U brodů kde se zoufalí lidé pokoušejí stavět opevnění proti armádám skřetů rozpráší malá smečka skupinu lidských stavitelů. Hráze proti přívalu skřetů tedy zůstávají nedokončené, Vrrrci se s vytím stahují ke svým norám. Než skončí den, bude ještě mnohokrát slyšet vítězné vytí vlčího národa.

Ráno druhého dne. Provazy deště rozvodňují cesty a zvedají hladiny řek. Okolo osamělé hory na jejímž vrcholku se tyčí malá pevnost trpaslíků se stahují armády. Krajina utopená v mlze mlčí. Ze zamračené oblohy neproniká světlo, vítr nevane aby zdvihl mlžný opar. Z šedivých hlubin toho oparu se ozývá cinkáni kovu, dunění válečných rohů a údery bubnů. Trpasličí hlídky sledují jak kolem samotné hory pochoduje armáda skřetů s oranžovými a rudými zástavami. Podél jejich zástupu se s divokým vrčením míhají obrovští vlci. Armády však táhnou dál a hory si nevšímají. Trpaslíci uvolňují sevření dlaní na toporech seker a spokojeně bručí. Na kraji mlhy se však zastavují čtyři z těch obrovských vlků. Ten největší jakého kdy kdo viděl se otáčí zpět a spolu s ním jeho doprovod. Velký vlk rychle mizí v mlze ale ti tři zůstávají přesně na hranici dohledu. Chvílemi se ztrácí v mlze aby se zas objevili na jiném místě. Obcházejí v kruzích horu jako mlsný vlk stádo ovcí. Trpaslíci váhají ale nakonec vyrážejí z bran pevnosti utkat se s nevítanými pozorovateli. Ti se ale dávají na ústup. Sebevědomí trpaslíci si dodávají odvahy a vyrážejí za nimi. Dva Vrrrci před nimi stále utíkají, třetí totiž nepozorovaně zmizel v mlze. Trpaslíci zanechávají pronásledování. Jejich pozornost poutá zvuk blízké bitvy. Zjišťují že přímo před nimi stojí řady skřetů bojujících s elfy. Nadšeně se ženou skřetí armádě do týla. Bitva je však pro elfy dávno ztracená, poslední se dávají na ústup. Trpaslíci náhle vbíhají do náruče rozdivočelého nepřítele a jsou pobiti. Temná armáda nyní téměř bez boje obsazuje Osamělou horu. Velký Vrrrk je se svou předsunutou hlídkou spokojen. Vylákali trpaslíky přímo do pasti. V okolí Osamělé hory se strhává množství srážek. Válečné štěstí se přiklání z jedné strany na druhou, zástupy raněných skřetů proudí k hoře a okolním vesnicím, poté co jsou napadeny trpasličí armádou. Ta přichází a mohutným útokem dobývá zpět svou horu. Rozprášené zbytky skřetích a Vrrrčích armád se vrhají do zoufalých protiútoků, ale všechny jsou krvavě odraženy. Poslední zbytky se dávají na útěk.

Ve Vřesovištích se však shromažďuje nová armáda. Nedočkaví Vrrrci těžce snášejí čekání na příchod posil skřetů z Mlžných hor a Gundabádu. Společně se chtějí vrhnout proti trpaslíkům a jejich spojencům kolem hory. Přicházejí zástupy mručících skřetů, povzbuzovaných zpěvem šamanů a kopanci velitelů. Obrovská temná armáda se dává na pochod. Rychlejší Vrrrci vyčkávají v doupatech až voje skřetů bezpečně projdou vřesovišti. Potom se v tichosti ztrácejí svými stezkami. Mají vlastní důležitý úkol.

Skřetí vojska vbíhají na pláně v okolí hory. Seřazená vojska lidí, elfů i trpaslíků je očekávají, připravena tuto vlnu zničit stejně jako předtím. Obě skupiny se proti sobě vrhnou. Jejich válečný řev a třeskot zbraní přeruší Vrrrčí vytí. Přichází ze všech stran. Bílé armády zakolísají jak se snaží vytušit směr odkud přichází nová hrozba a jsou vytlačeny od hory. Do jejich řad se bez ohledu na vlastní ztráty vrhají Vrrrci a šíří paniku. Předem jasná bitva se teď obrací v jasné vítězství krví zdivočelých skřetů. Vítězná vlna temné armády táhne dál a na krátkou dobu dobývá další z trpasličích pevností. Jejich tlak však slábne a postupně se stahují k Osamělé hoře. Na jejích svazích očekávají poslední rozhodující bitvu. Několik vln útočníků se postupně rozbíjí o důkladnou obrannou hráz Vrrrčích a skřetích válečníků. Proti poslednímu dobyvatelskému náporu vyráží hordy temných válečníků. Řady elfích, trpasličích i lidských útočníků nejdříve odolávají, proti těžce obrněným skřetům a Vrrrčím démonům nemají šanci. Jejich řady kolísají a jsou prolomeny. Každý kdo se oddělí od skupiny je nemilosrdně roztrhán. Poslední zoufalá skupina je obklíčena a pobita. Zběsilý řev vítězů se rozléhá krajem. Armády se vrhají na kořist. V nastalém zmatku ale skřeti z Mlžných hor obsazují Osamělou horu v touze po ukrytém pokladu. Rozzuření Gundabádští se vrhají proti branám rozhodnuti urvat svůj zasloužený podíl na trpasličím pokladu. Čím více, tím samozřejmě lépe. Zatímco se obě skřetí armády divoce rvou mezi sebou na život a na smrt, uzavírá se za jejich zády poslední smrtící smyčka.

Vrrrčí smečky se rozestupují do širokého oblouku. Z této pasti již nikdo neunikne. S pomalou výhružností se jejich tesáky přibližují ke klubku ječících skřetů. Ti do poslední chvíle netuší že jejich konec se blíží. Ve chvíle kdy se krev mrazící vytí ozve z nebezpečné blízkosti je už na pozdě na cokoli. Vrrrci trhají každého kdo se dostane na dosah jejich drápů a zubů.

Okolí osamělé hory je poseto padlými ze všech koutů Středozemě. V širokém okolí hoří vesnice a osady. Jejich kouř a divoké vytí oznamují Vrrrčí vítězství v bitvě.

AldariSS

22.09.2005. 16:18