Domů · Dřevárny · Asgard a "dřevárny" 2006 (Oficiální vyjádření AKKP)

Asgard a "dřevárny" 2006 (Oficiální vyjádření AKKP)

Pravda je, že v první polovině roku jsme se museli postupně zotavovat ze zúžení členské základny a promyslet si strategii budoucích kroků. Na SODu 2005 jsme s ní poprvé obeznámili všechny přítomné včetně ASF, některé zástupce DAKu a jiných přítomných. Strategie spočívala v přesunu našeho působení do okolí Olomouce a hlavně Brna, kde bychom verbovali nové členy a spojovali různé organizátory v určitý celek. Důvody byly následující; původní ztráta motivace cokoliv organizovat na Severní Moravě a taky Neithanův odchod na výšku do Brna, kde však mají dřevárny už bohatou tradici. S vírou, že začneme znovu a na jihu založíme novou základnu schopnou opět dovést dřevárny na bývalou úroveň a spolupracovat hlavně s ASF (kteří mají nadále naši úctu) jsme započali několik iniciativ s místními skupinami, které však kvůli jejich pouhé velkohubosti a „skutek-utek“, vždycky nakonec ztroskotaly. I přes nevměšování se do organizace současné sezóny a diskusí na hofylandu jsme však situaci nepřestávali nadále bedlivě sledovat a naše trpělivost došla své hranice. Nuže k věci: ASGARD NA „DŘEVÁRNÁCH“ VE STAVU, V JAKÉM SE MOMENTÁLNĚ NALÉZAJÍ, KONČÍ. Důvodem pro to nejsou nějaké vnitřní rozpory v Asgardu; Asgard nikdy nebyl názorově jednotnější než v posledních několika měsících, ač nějací šiřitelé poplašných zpráv po netu šíří opak. Jistě mají v celé záležitosti „jasno“. Takových členských proměn už jsme přestáli několik a naše skupina má pravděpodobně už dávno nejdelší dobu působení na Severní Moravě (aktivní dobu)), protože jádro trvá, trvalo a trvat bude. Stejným nesmyslem jsou spekulace o rozpadu Asgardu, případně to, že jsme již "staří" a na bitvy nemáme čas či chuť. Omyl. Všichni z nás jezdí na bitvy už nějaký ten pátek a bitvy tvoří podstatnou náplň našeho života. A tohle my si nenecháme vzít! Každý z nás jezdí déle než 99% dnešních účastníků a nenechal by toho jenom kvůli malicherným kvazidůvodům typu věk, ženská, peníze a podobné hovadiny. Bitvy pro nás byly, a nadále jsou, něco posvátného; něco, kde se člověk ze smradlavého Moravskoslezského kraje na počátku připitomělého 21. století může náhle ocitnout v mlžných norských hvozdech, na Pellenorrských polích či hradbách templářské pevnosti a s příslušným válečným pokřikem řezat ty prokleté Franky/Haradské/Saracény či jakoukoliv jinou jižáckou verbež. Problém je v tom, že takové dnešní bitvy již dávno nejsou. Nekonečné diskuze o malichernostech, překombinovaná pravidla a paranoidní důraz na bezpečnost za každou cenu udělaly z bitev něco mezi 3. fotbalovou ligou, kde se SK Hadí Lhota hádá s rozhodčím o každé písknutí, a kvaziskautskou akcí, kde se místo krvavých bojů sbírají kolíčky a odpočítávají časy na stopkách, a kde hrdý válečník běhá po lese a sbírá papírky, místo toho aby stínal hlavy nepřátelům. Místo posilnění se ve své pevnosti medovinou či kusem masa se žužlají gumový medvídci. Místo válečných pokřiků je slyšet "záda, záda" a neschopní džopi se s váma handrkují o každý zásah. Drtivá většina organizátorů, místo toho aby tomuto trendu čelila, jej naopak podporuje, ať již záměrně či z pouhého nepochopení toho, kam tato cesta vede. Místo zjednodušení pravidel spěje k jejich rozšiřování, pravděpodobně v dobré víře v to, že když se lidé hádají nad jedním pravidlem, nad deseti se již hádat nebudou. Potírají některé vnější příznaky rakoviny, která zachvátila bitvy, a přitom se účinně vyhýbají řešením opravdového problému. A tímto problémem jsou lidé. Před šesti lety nebylo zase tak jednoduché se dostat na bitvu. Samotný tento fakt svědčil o tom, že dotyčný má skutečný zájem a že se za něj někdo de facto zaručil tím, že jej na bitvu vzal. Nováček byl nucen chovat se na akci víceméně rozumně (tj. nemlátit do kolen, nehádat se a nechodit do bitvy zhulený; do hospod jsme i tehdy večer chodili všichni a nejednou si místní stěžovali na vyřvávání "maso, maso" cestou zpět z putyky)), a především, akceptovat nějaký přijatelný způsob boje. Dnes je tomu naopak. Na bitvu si může přijet, kdo chce, a ať už provádí co provádí, ztratí se v davu. Možná šla nahoru úroveň kostýmů či snad i boje těch lepších, ale na úkor chování a roleplayingu obecně. Z dřeváren se stala alternativa kurvení se na Stodolní, případně pochlastávání někde na Žermanické přehradě, prostě klasická, odporná, davová záležitost. U těch mladých by to bylo ještě pochopitelné. V hlavě mají nasráno, jako jsme měli v určitém věku každý, a zkrátka si pořádně neuvědomují, co dělají. Skutečnou katastrofou je však to, že se stejným způsobem chovají i takzvaní "pseudoveteráni", jež sice již mají odježděno svoje, leč v hlavě mají nasráno stejným způsobem jako v oněch 16/17 letech, kdy se objevili poprvé. Je to sranda, co, obletovat na dřevárně patnáctiletou štětku s blackmetalistickou vizáží a závodit v tom, kdo se nejčastěji poblije. Vytahovat se svými kecy o všem možném před lidma, co vám nikdy neřeknou ne, "zasvěceně" žvanit o historii, hudbě, politice či kterékoliv jiné kravině; zkrátka adekvátní žvanění podobné obligátnímu "90% mého života tvoří sex a 10% motorka", jak se vyjádřil jakýsi vylízaný kokot v jakési pofiderní "nereality" show. Kombinace nezodpovědnosti a velké huby těchto lidí s neuvěřitelnou „pseudohumanistickou“ naivitou velké části organizátorů vedla k tomu, že se z bitev stalo něco úplně jiného, než co to bylo dříve. Atmosféra je dávno v tahu a je velmi nejisté, jestli se ji někdy podaří znovu obnovit. Z hrdých bojovníků se stali bezpáteřní floutci. Zranění jsou stále častější v rozporu s tím, jak se rozšiřují bezpečnostní pravidla; a pokud si chce člověk zabojovat bez hádek, aby mlátil do stromu. A těch několik rozumných a zkušených lidí, co ještě na dřevárně zůstává, to nevidí nebo vidět nechce, případně to dokonce podporuje. Kam tento trend spěje, nevíme a po pravdě řečeno ani nechceme vědět, rozhodně však ne tam, čím se většina nynějších dominantních organizátorů tak hrdě kasá. Proto Asgard na veřejně přístupných dřevárnách končí. Nemáme zájem. Z toho, co jsme milovali, se stalo něco, co začínáme nesnášet. Kompromisů jsme za poslední dva roky udělali spoustu (ač se to asi nechce vidět) a k ničemu to nevedlo. V jednotlivostech se samozřejmě nepovažujeme za bezchybné a vzorový příklad, ale z komplexního hlediska vás považujeme za jistou zkázu bitev, možná (snad) jen dočasnou, než se současné „bitvy“ zhroutí přirozeným způsobem, nebo někdo dostane rozum (takoví lidé však už rozum dostali dávno a z dřeváren raději dávno zmizeli, na železo, LARPy či podobné akce). Existuje jediné řešení, a to je náš odchod. Odcházíme se vší slávou a se vztyčenými prapory; bojovat nepřestáváme a nikdy nepřestanem; ale vaše bitevní pole nás již neuvidí. Co se týče našich akcí, jmenovitě sérií Jotunheim, Vlci severu a Ulrikova kladiva, tak tyto akce zůstávají nadále naše. Aby se předešlo spekulacím o tom, kdo je eventuálně bude pořádat dále, tak odpovídáme nikdo. Jsme ochotni pořadatelství těchto akcí někomu předat (tak, jako Melian předala v dávných časech BPA) někomu, kdo si zaslouží naši důvěru; ale dnes na Severní Moravě nikdo takový není. ríg Thandar Ivarsson „Frostsbani“ jarl Neithan Ragnarsson „Agarwaën“ Heil Asgard!!!

28.02.2006. 14:35

Komentáře