2005-06-18: Píseň ledu a ohně

Před bitvou:

Tentokrát jsem si vyhradil čas, abych přijel už v pátek a mohl tak s ostatními strávit družný večer, který se už delší dobu plánoval. Bohužel se můj program pátečního odpoledne trochu protáhl, a tak jsem vyrazil až kolem 21 hod. Dojel jsem do Háje ve slezsku, nicméně na žádné fáborky apod. jsem nenarazil a tak jsem chvíli zpovídal místní omladinu, co se vypotácela z hospody. Bohužel o hospodě „U Jury“ nic nevěděli a tak jsem chvíli žhavil telefon a po krátké cestě jsem zaparkoval u jedné z místních hospůdek, kde byl sraz.

Přivítal jsem se se známými a připojil se k nim. Dobře jsem se bavil a čas rychle ubíhal. Kolem 23 hod se ozvala žena, jak že se mám a tak. Právě dokouřila vodárnu a kámoškama, vyprovodila je domů a uvažovala o tom, že by přece jen na bitvu dojela … takže jestli by pro ni nemohl někdo dojet. Naštěstí se ukázalo, že Vodka už dva měsíce nepije a tak jsme mohli vyrazit. Za necelou hodinku jsme byli zpátky, lidí sice ubylo, ale „zdravé jádro“ zůstalo a tak zábava pokračovala a stihli jsme i dát si jednu vodárnu. Kolem 1 až 2 hod jsme se přesunuli na tábořiště a šli spát.

Ráno jsem vstával až kolem 9 a to už v tábořišti panovaly přípravy na bitvu. Zašel jsem k hospůdce do auta pro bitevní věci a vodu a když jsem se vrátil tak jsem zrovna stihl začátek pravidel.

Pravidla:

Bojovníci byli rozděleni do 4 skupin (Martellové, Freyové, Žoldáci, Černá Hlídka) , které podle inspirace hry – knihy „Píseň ledu a ohně“ od George R. R. Martina soupeří o trůn příliš mladého (13-14 let) a neschopného krále. To byl i náš úkol, v questech ukázat svoji sílu získávat suroviny, ukládat je ve skladě - sklady bylo samozřejmě možné vykrádat a v praxi se to také často aplikovalo - a pak, když bylo surovin dostatek, jsme je vyměňovali za útržky mapy, jenž nám odhalila cestu do města duchů, ve kterém se měl odehrát závěrečný boj o trůn.

Zásahovky byly klasické, životy měl bojovník 4, s tím, že zásahy do trupu ubíraly za 3. Šípy zasahovaly pouze do trupu a ubíraly 1 život.

Oživování bylo řešeno buďto ve věži nebo u vlajky, kterou nosil vlajkonoš. U vlajky byl kartonový papírek, na nějž udělal oživující se bojovník čárku a následně musel napočítat do 30-ti, přičemž posledních 10 bylo třeba počítat nahlas. Na vlajce bylo k dispozici 20 životů. Vlajka jako taková se oživovala s celou stranou 5 minut ve věži. Bojovníci se mohli nezávisle na vlajce oživovat ve věži taktéž po 5-ti minutách.

Kromě klasických bojovníků se v každé straně vyskytovali i dva „těžaři“. Jejich výsadou a také hlavním úkolem bylo vykrádat suroviny ze skladů ostatních stran a v určitých questech i z připravených lokací.

Bitva:

Bitva byla rozdělena na questy, které jak se později ukázalo, probíhaly jeden za druhým v téměř nekonečné smršti a kde kdo byl vděčný za těch vytoužených 5 minut na oživení. Na quest vyrážely vždy všechny strany na jednou. Občas se někdo pokoušel taktizovat a vyrážel později, ale na průběh bitvy to vetšinou nemělo valného výsledku.

Díky systému 4 stran, docházelo k průběžnému mísení protivníků, takže boje neupadaly do zaběhnutých klišé, i když pravda, asi třikrát se nám podařilo nádherně vybabrat s CH.U.E.

Obvykle k nám dopochodovali s celou stranou, rozestoupili se ze čtyřstupu a utvořili lajnu. My se proti nim vrhli. Ještě kousek dál od našich křídel jsme byli já, Turek, Tirael a Hanees a prostě jsme je vždy roztáhli a oběhli, takže se vždy alespoň jednomu z nás podařilo vpadnout centru jejich lajny do zad … a záda to je trup a ten byl z 3, takže úmrtnost byla veliká.

Jak bitva postupovala, tak se naší straně podařilo poskládat mapu s cestou k městu mrtvých. Provedli jsme tedy rychlý přesun a město obsadili. To samozřejmě neuniklo ostatním stranám a tak se na nás smluvili a město se pokusili dobýt, což se jim bohužel také v určeném časovém limitu povedlo.

Následně byly všechny strany přeneseny Smrtkou k podzemnímu labyrintu, kde ona strážila mladého krále. Labyrint měl dva vchody a byl vytvořen provazy v zarostlém a nepřehledném terénu, takže člověk opravdu ze začátku nevěděl kudy a kam to vlastně vede. Vzhledem k malým rozměrům chodeb v labyrintu a obecné potřebě volných rukou při jejich zdolávání, museli být bojovníci odložit štíty.

My, jakožto vedoucí strana, jsme měli možnost vybrat si vchod. Bojovníci byli do labyrintu vpouštěni v 15-ti vteřinových intervalech, vždy ve skupince po 4-ech, v případně naší strany po 5-ti bojovnících, přičemž u každého vchodu se střídali vždy bojovníci dvou stran. Cílem všech bylo nalézt v labyrintu Smrtku, která hlídala mladého krále. Smrtka sama bojovala samozřejmě s kosou, přičemž každý její zásah do libovolného místa bojovníkova těla způsoboval jeho okamžitou smrt. Smrtku bylo možno zabít ji kouzelnou zbraní (ty byly 4 na každou stranu) a ten komu se to povedlo, pak mohl konečně odstranit mladého krále stát se králem novým.

Boje v labyrintu byly úžasné, každý rychle vystartoval „chodbou“ a za chvíli narazil na záda protivníků. Ty buďto rychle zdolal a mohl se spojit s předchozí skupinkou anebo našel záhubu v nové vlně protivníků. Nám se napodruhé podařilo dorazit až ke Smrtce, která se urputně bránila. Vrhli jsme se na ni ve čtyřech a dali jí i několik zásahů, ale Smrtka nás jednoho po druhém rychle vyřadila. Po oživení jsme rychle vběhli do bludiště, avšak v půli cesty jsme potkali Roneta – nového krále v doprovodu jeho bojovníků. I poklonili jsme se novému panovníkovi a vyšli z jeskyně vstříc novým zítřkům.

Následovala ještě závěrečná bitva, která již neměla spojitost se samotným dějem. Platily v ní však dvě zvláštní pravidla – předně se bojovalo bez štítů a dále při každé smrti umírající zahrál (když si včas vzpomněl) svou smrt a padl k zemi, kde zůstal ležet, takže ke konci byla zem poseta mrtvými.

Závěrem:

Za uspořádání téhle bitvy je třeba Vodkovi a Eliffe poděkovat a pogratulovat jim k uspořádání jedné z nejlepších letošních bitev. Co mě vede k tomuto závěru?

- dobrý terén
- dobrý systém životů a oživování
- dostatek rozmanitých questů
- dynamičnost bitvy a v podstatě neustálé boje po dobu 3 - 4 hodin
- labyrint, v němž boje velmi gradovaly
- dobře postavené město duchů. Nevyužívalo totiž klasické konstrukce spočívající v natažení provázků mezi stromy. Byly použity do země zabité kůly o výšce cca 1 metr a mezi nimi byl provaz natažen. Vchody byly provedeny tak, že trčely ze „zdi“ města a výška jejich zdí postupně klesala až k zemi.

Lze tedy říci, že organizátorům se podařilo dotáhnout a naplnit jeden z modelů bitev. Model, který je určen pro všechny bojovníky, protože právě pro ně a pro nikoho jiného je udělán. Nezdržuje s diplomacií, jednáním panovníků a intrikami, divadelními vstupy, dlouhým oživováním a netříští děj pro potřeby CP. Vše je podřízeno tomu jedinému – boji – který poskytuje zábavu všem účastníkům. Boji, který není jednotvárný jako hodinové dobývání brány, ale je roztříštěn do nespočetných questů a vyniká tak různorodostí situací.

Vodko, Ellife, děkuji.

01.08.2005. 16:03